Gulag byl podle Lenina jediné řešení, jak napravit problematické občany, kteří nesouhlasili se systémem. Odstavili je mimo veřejnost a nasadili do pracovních táborů.
Roku 1917, kdy panovala ruská revoluce, se k moci dostal Vladimir Lenin. Byl zakladatelem ruské komunistické strany. Během jeho vlády začal slýchávat o lidech, kteří nepodporují jeho režim, a proto rozhodl, že bude nejlepší tyto lidi odstranit mimo dosah veřejnosti. Přemístili je do gulagů. To byly politické věznice umístěny v severovýchodní Sibiři a jihovýchodních částech Sovětského svazu. První tábor, který nazvali převýchovným programem byl otevřen roku 1919.
Tábory rychle rostly
Lenin zemřel na mrtvici roku 1924 a chvíli na to, se k moci dostal Stalin. Během jeho začátků existovalo již 84 táborů. Leninovi to nestačilo, a tak začal urychleně gulagy rozšiřovat. Pro toto rozhodnutí měl své důvody. jedním byl zvýšený rozvoj Ruska, během kterého využíval volné vězeňské práce, které nejen sovětům pomáhaly sklízet zdroje, ale i umožňovalo zadávat stavební projekty.
Projekty zahrnovaly výstavbu kanálu mezi Bílým a Baltským mořem, Moskvou a Volhou a také dálnice Kolyma. Ta byla nazvána „cestou kosti“, Protože při její stavbě zemřelo mnoho vězňů a jejich kosti byly použity jako základy silnice. Dalším důvodem bylo potrestání těch, které Stalin považoval za politické disidenty, takže většina vězňů byla poslána do táborů během Velké čistky, nebo také jako Velký teror.
Byli zde vězni ze všech společenských vrstev
Do sovětských gulagů byla poslána široká škála jednotlivců. Mezi prvními byli hlavně prosperující rolníci a obyčejní vězni. Většina rolníků byla zatčena kvůli odporu proti kolektivizaci. Nechtěli se vzdát svých rodinných farem. Poté se k vězňům připojili i političtí disidenti a protichůdní členové komunistické strany, vládní úředníci a vojenští důstojníci. Byli mezi nimi i lékaři, intelektuálové, spisovatelé, studenti, vědci a kdokoliv, kdo byl nadmíru vzdělaný.
Většinu vězňů tvořili zejména muži. Ženy nebyly odolné vůči zatčení svých manželů, či otců. Během dobývání východního bloku Evropy, byli do gulagu posíláni i občané jiných národů. Pro Stalina to byl jednoduchý způsob, jak je držet na uzdě, zatímco Sověti ze světa vymazali jejich kulturu. Po skončení 2. světové války bylo do gulagů posláno 1,5 milionu ruských válečných zajatců, které zajali Němci, ty Stalin považoval za zrádce.
Vězňům se nedostala ani základní hygiena
Podmínky, kterým vězni čelili, závisely na různých faktorech. Nikdo neměl dostatek potravin, zateplené obydlí, nedostávala se jim zdravotní péče a o hygieně ani nemluvě. Museli pracovat 14 hodin denně s jednoduchými nástroji a bez bezpečnostního vybavení. Byli nuceni těžit nerosty jen krumpáčem, nebo ruční pilou, některé nutili těžit holýma rukama. Mnoho vězňů na následky zranění při práci zemřelo.
Hodně vězňů zahynulo hlavně hladem, totálním vyčerpáním, nebo na různé nemoci. Jiní byli popraveni dozorci. Mnoho jich zemřelo i na umrznutí, neměli dostatek oblečení, jen tenké hadry, které museli mít na sobě. Vězni dostávali méně jídla, nebo dokonce žádné jídlo, když nesplnili pracovní kvóty. Ženy, kterým bylo dovoleno ponechat si své děti, byly nuceny se s nimi dělit o příděl jídla. Někteří vězni dokonce díky hladu chytali živé krysy, aby se najedli.
Znásilňování žen bylo na denním pořádku
Mezitím, co se s každým zacházelo špatně, ženy byly nuceny snášet sexuální zneužívání a útoky nejen ze strany vězňů, ale i táborových dozorců. Hodně žen se bálo o svůj život, proto si namluvily „vězeňské manžely“, kteří je chránily a dávali jim příděly jídla za sexuální „laskavosti“, které si sami vymysleli.
Ženy se také museli vyrovnat s těžkou ztrátou svých narozených dětí v gulagu, většina dětí se narodila mrtvá, zdeformovaná, nemocná, nebo zemřela hned po porodu. Ale děti, které porod přežily a neprojevovaly žádné známky postižení, byly poslány do vzdálených, vězeňských sirotčinců.
Stalinova smrt znamenala konec gulagů
Po smrti Stalina roku 1953 začal vězeňský systém Gulag slábnout a rozpadat se. Jelikož jeho nástupce Nikita Chruščov byl velkým kritikem táborů a většiny Stalinovi politiky, nechal ve dnech jeho smrti propustit miliony vězňů. Některé tábory však nechal otevřené a v 70. a 80. letech je přeměnil na ubytování pro demokratické aktivisty, zločince a antisovětské nacionalisty.
Roku 1987 se k moci dostal Michail Gorbačov a ten začal oficiálně uzavírat všechny gulagy. Jen podle odhadu bylo před rozpadem Sovětského svazu roku 1991 v táborech uvězněno přes 18 milionů jedinců a v době rozkvětu bylo ve většině táborů ubytováno 2 000 až 10 000 vězňů. Naneštěstí pro lidi uvězněné v těchto táborech, byly známy hrůzy, kterým čelili až roky po jejich uzavření, protože státní archivy před rokem 1991 byly zapečetěny.
Dokážete si představit, jakým hrůzám vězni čelili?
Zdroj: Warhistoryonline
Galerie
Události
|
PŘEČTENÍ: 28126
Události
|
PŘEČTENÍ: 30854
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 29039
