Obležení Leningradu bylo jako scéna z hororu. Kanibalismus, kam se podíváš. Jediná cesta pro zásoby spěla k nevyhnutelnému

Když v červnu 1941 vojska Němců a jejich spojenců zaútočila na Sovětský svaz, byl Leningrad jedním z prioritních cílů. Nacisté ho plánovali obsadit, ale houževnatá obrana jim v rychlé okupaci zabránila. Když se k městu přiblížili, bylo jasné, že je čeká vražedný boj v městské zástavbě. Finové na severu postoupili jen na starou sovětsko-finskou hranici a dál jít odmítli. Jednotky Němci potřebovali jinde, zvolili tedy obležení.

Jen jediná cesta pro zásoby

Němcům se poslední cestu do města podařilo uzavřít 8. září 1941. Sevření bylo zvláště na severu dál od Leningradu. V držení Sovětů zůstal i Kronštadt a okolí Oranienbaumu. Před válkou žilo v Lenigradu a jeho okolí více než šest milionů obyvatel, v samotné městě tři miliony. Měli velmi omezené zásoby potravin. Jedinou možnou cestou bylo Ladožské jezero, případně letecká přeprava.

iZdroj fotografie: Uživatel Administrator Elena / Creative Commons / CC0

Němci na město pozemními vojsky příliš neútočili. Vsadili na bombardování. První pumy dopadly již 23. června. Letecké útoky zesílily po obklíčení. Nejtěžší nálet proběhl 19. září, kdy zaútočilo 276 bombardérů. Útok si vyžádal kolem tisíce civilních obětí. Němci také nasadili dělostřelectvo. Cílů bylo hodně. Leningrad byl významným průmyslovým centrem. Během celého obležení produkoval střelivo a zbraně včetně tanků.

iZdroj fotografie: RIA Novosti archive / Boris Kudoyarov / Creative Commons / CC BY-SA

Brzy se ve městě začal projevovat nedostatek potravin. Úřady byly nuceny snížit jejich příděly na minimum. Lidé v kancelářích, děti a další dostávali denně pouhých 125 gramů chleba. Těžce pracující dělníci dvojnásobek. To byl tak malý přísun kalorií, že obyvatelé Lenigradu začali umírat. Třeba v prosinci 1941 hlady zemřelo téměř 53 tisíc lidí. Mrtvoly se často hromadily v ulicích a neměl je kdo odvézt. V na kost promrzlé půdě bylo téměř nemožné kopat hroby.

Zoufalé činy a kanibalismus

Hladoví a promrzlí lidé se snažili utrpení překonat. Jako první přišli na řadu domácí mazlíčci a zvířata ze zoologické zahrady. Aby se zahřáli, pokáceli stromy z parků a pálili nábytek. Úřady také do chleba dávaly různé náhražky jako piliny, aby se lidé cítili více sytí. Vyvařovaly se kůže, jedlo se lepidlo z tapet, smažilo se na motorovém oleji a vyráběl vitamín C z jehličí. Došlo i na kanibalismus. Ve městě i přes tvrdé tresty bujel trh s lidským masem. Jen v prosinci 1942 NKVD zatkla 2105 kanibalů.

iZdroj fotografie: RIA Novosti archive / Boris Kudoyarov / Creative Commons / CC BY-SA

Zásobování přes Ladožské jezero nestačilo. Nejhorší doba nastala , když jezero zamrzalo a nemohly jezdit lodě, ale led neudržel nákladní automobily. A na jaře, kdy začal tát. Přesto tato cesta života část obyvatel zachránila. Evakuovalo se po ní také zhruba 1,7 milionu lidí a některé vybavení továren. Rudá armáda se několikrát snažila obklíčení prorazit. Částečně se to v úzkém koridoru povedlo v lednu 1943. Definitivně až o rok později.

Obležení Leningradu byla jedna z největších tragédií historie. Vyžádalo si kolem dvou milionů obětí, tedy desetkrát tolik než bomby svržení na Hirošimu a Nagasaki. V Sovětském svazu byla bitva glorifikována jako důkaz houževnatosti, současné Rusko v tradici pokračuje. O negativních stránkách se nemluví a jsou zaznamenány i případy historiků, kteří kvůli tomu čelili pronásledování. Na veřejnost se i tak dostaly informace, že leningradští aparátníci na rozdíl od obyčejných obyvatel a vojáků hladem netrpěli.

Zdroj: LosAngelesTimes, Mirror