Podkarpatská Rus: bývalá součást Československa má i na ukrajinské poměry velmi pohnutou minulost

Československo přišlo k Podkarpatské Rusi zcela neplánovaně a horlivě se pokoušelo slovanským obyvatelům regionu, kteří si sotva uvědomovali svou národnost, pomoci zbavit se bídy i nevědomosti. Podkarpatská Rus však do koncepce československé státnosti nezapadala. Později se moci v oblasti chopili ukrajinští nacionalisté, kteří spolupracovali s nacisty. Jedni viděli v regionu odkaz ukrajinského dědictví, který by sjednotil všechny Ukrajince v jednom státě, zatímco ti druzí v ní spatřovali spíše dokonalý nástroj k destabilizaci SSSR, a to otevřením horké ukrajinské otázky.

Podkarpatská Rus součástí Uher

Počínaje raným středověkem bylo území osídleno východoslovanským národem, který, stejně jako jeho sousedi na druhé straně Karpat, začal pozvolna přejímat ukrajinskou identitu. Už od 14. století byly některé části tohoto regionu pod správou Kyjevské Rusi, pravoslavného východoslovanského státu, rozkládajícího se především na území dnešní Haliče a Volyně.

Poté, co se Podkarpatská Rus stala součástí Uherského království, se místní slovanské obyvatelstvo i nadále označovalo jako Rusíni a zachovávalo tradice a víru svých předků. V 19. století se tento region stal jedním z hlavních ohnisek ukrajinského národního obrození a ve 20. století zde vznikly první ukrajinské politické organizace.

Oblast byla součástí Maďarska až do roku 1919, v tomto roce se území Podkarpatské Rusi připojilo k novému Československému státu, a to za podmínek stanovených Saint Germainskou smlouvou. Během následujících dvaceti let se mezi Čechy a Rusínskými obyvateli Podkarpatské Rusi vyvinul vztah, který lze považovat za příklad imperialismu a kolonialismu.

Karpatsko-ukrajinská republika

Česká média uplatňovala při zobrazování regionu koloniální rámec a nabádala českou veřejnost, aby chudé a nerozvinuté území vnímala jako kolonii řízenou z Prahy. Také Rusíni používali koloniální terminologii jako prostředek pro kritiku českých úředníků, kteří je spravovali. K tomuto koloniálnímu pohledu docházelo navzdory společnému slovanskému etnickému původu, a to dokonce i v době, kdy představitelé obou národů projevili vůči sobě bratrství a solidaritu.

Tváří v tvář hrozící čechizaci bojovali Rusíni o dosažení autonomie a mezi českými komunisty vzniklo antiimperialistické hnutí podporující práva Rusínů. V důsledku Mnichovské dohody z roku 1938 však bylo Československo nuceno postoupit jižní Podkarpatskou Rus Maďarsku, které získalo od Československa zpět většinu svých území. Region získal autonomii a byl přejmenován na Podkarpatskou Ukrajinu.

O několik měsíců později vyhlásilo Slovensko nezávislost, načež byla Československá území v březnu roku 1939 zabrána nacisty. Karpatská Ukrajina vyhlásila nezávislost na Československu, a to jako Karpatsko-ukrajinská republika, která se stala jediným de facto nezávislým ukrajinským státem meziválečného období. Téměř okamžitě však byla obsazena a anektována Maďarskem, které tak získalo zpět zbytek svých území i s dalšími menšími zisky.

Přestože Karpatsko-ukrajinská republika existovala jen velice krátce, zanechala v povědomí místních obyvatel významné dědictví, v podobě sebeuvědomění Rusínů jako ukrajinského národa. Po maďarské invazi následovaly týdny teroru, během nichž bylo bez jakéhokoli soudu či vyšetřování zastřeleno více než 27 000 lidí.

Oblast obsadila Rudá armáda

Po německé okupaci Maďarska vedla pronacistická politika maďarské vlády ke zřízení celkem 17 ghett na území Podkarpatské Rusi. Z více než 100 000 karpatských židů jich bylo asi 90 000 zavražděno, mnoho z nich zemřelo v Osvětimi.

Maďarsko vybudovalo v horách linii, která se velmi dobře osvědčila vůči sovětským útokům. Tím se také potvrdil význam Karpat jako téměř nepřekonatelné přírodní hranice. V říjnu roku 1944 však byla Podkarpatská Rus obsazena Rudou armádou, následkem čehož mnoho etnických Maďarů z oblasti uprchlo a ti, kteří zůstali, byli deportováni do pracovních táborů v Sovětském svazu.

Do oblasti byla obratem vyslána československá delegace, která mobilizovala místní osvobozené obyvatelstvo k vytvoření československé armády a k přípravám voleb. Sovětská vojska jim však, navzdory protestům československé exilové vlády, bránila v navázání spolupráce s místními národními výbory podporovanými Sověty.

Podkarpatská Rus postoupila Sovětům

V červnu 1945 pak československý prezident, Edvard Beneš, podepsal na nátlak českých a slovenských komunistů smlouvu se Sovětským svazem o postoupení Podkarpatské Rusi Sovětům. O rok později se Zakarpatí stalo součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky, čímž byla nejen překonána ona přírodní hranice, která znemožňovala sovětům ovlivňovat region dle libosti, ale rovněž se tak podařilo oddělit od sebe dva historické spojence, Maďarsko a Polsko.

V referendu o nezávislosti Ukrajiny v roce 1991, které bylo Mezinárodním společenstvím uznáno jako demokratické, se většina obyvatel regionu vyslovila pro připojení k nezávislému ukrajinskému státu. Karpatská Rus, která je dnes součástí Ukrajiny a jejíž menší části zasahují na území Slovenska a Polska, je etnicky velmi rozmanitý region. V oblasti se vyskytují maďarská, ruská, slovenská, rumunská, polská, židovská i romská menšina a mísí se zde mnohé kultury i náboženství.

Budeme-li nahlížet na historický kontext, nejdéle na značné části území Podkarpatské Rusi vládli Maďaři, kteří ji považovali za přirozenou součást Uherského království. Trianonské dohody, které po první světové válce přiřkly území Československu, jsou trvalým zdrojem nedůvěry Maďarů vůči Evropské unii. Maďarsko bylo naprosto okleštěno ze svých historických hranic a hrdý národ to stále nese jako velkou nespravedlnost, čehož využívá Viktor Orbán.

Zdroj: KafkaDesk, Wikipedia