Ponorka K-222 byla rychlý a nebezpečně hlučný stroj. Jejím cílem bylo dohonit rychlé svazy letadlových lodí a na místě je zničit

Koncept moderních válečných ponorek je již několik desetiletí stejný. Konstruktéři se snaží vybudovat stroje, které by operovaly skrytě. To pod hladinou moře většinou znamená co nejvíce tiše. A měly také co nejlepší detekční přístroje, aby zachytily stejně skrývajícího se nepřítele dříve než on je. Výjimkou z této koncepce byl sovětský Projekt 661 Anchar, který měl ponorku udělat co nejrychlejší.

Drahý titanový trup

Myšlenka byla jednoduchá. Ponorka bude tak rychlá, že může dohonit rychlé svazy letadlových lodí a pak je ničil protilodními raketami z velké vzdálenosti. Aby bylo možné rychlosti dosáhnout, muselo být plavidlo co nejlehčí. Konstruktéři proto zvolili titan. Ten měl jednu nevýhodu. Dá se svářet jen v prostředí bez kyslíku. Proto se do práce museli pustit svářeči v přetlakových oblecích v hale napuštěné argonem.

iZdroj fotografie: Public Domain

Byla to nesmírně obtížná práce. Mnoho 60 milimetrů tlustých desek během stavby popraskalo a vyžadovalo neustálé opravy. Vady se ukázaly hlavně v zátěžových nádržích a musely se poté složitě upravovat. Materiál a technologie na jeho zpracování byly extrémně drahé. Proto se také v sovětském námořnictvu říkalo ponorce zlatá rybka. Byla postavena jen jediná nesoucí název K-222. S projektem se začalo v roce 1959, do provozu byla uvedena za deset let.

Rekordní rychlosti

Ponorka byla velká. Měřila 107 metrů a její výtlak byl kolem sedmi tisíc tun. Její posádku tvořilo 82 mužů. Aby bylo možné dosáhnout vysoké rychlosti, byla vybavena dvěma jadernými reaktory. Konstruktéři plánovali dosahovat rychlostí mezi 38 až 42 uzly. To se jim opravdu povedlo. V roce 1969 ponorka vytvořila oficiální rekord při rychlosti 44,7 uzlů. Neoficiální je ještě o 15 setin vyšší.

iZdroj fotografie: Public Domain

Ponorka byla vyzbrojena deseti protilodními střelami P-70 Ametist. V případě lokalizování nepřítele měla vystoupat do hloubky 30 metrů a ve dvou salvách s odstupem tří minut střely odpálit. Ty letěly téměř nadzvukovou rychlostí do vzdálenosti až 65 kilometrů. Ale daly znovu nabít jenom v přístavu. Na svoji obranu mělo plavidlo ještě 12 torpéd pro čtveřici torpédometů.

Ponorka ale měla jeden obrovský problém. Při vysokých rychlostech byla neuvěřitelně hlučná a nepřítel o ní věděl na kilometry daleko. I posádka byla přetížená, hluk v kabině dosahoval 100 decibelů. V roce 1980 spadl technikům do prostoru reaktoru klíč a ten tak byl poškozen. Ponorka byla odstavena. V roce 2015 byla nakonec sešrotována. Ale technologie vyvinuté při její konstrukci byly použité třeba u ponorek tříd Alfa nebo Sierra.

Zdroj: TheNationalInterest