Během studené války hrozilo, že státy použijí jaderné zbraně, které byly schopny zničit celý svět. USA a SSSR ale proti sobě naštěstí nikdy nebojovaly.
Nikdy nebyla vyhlášena, a přesto se o ní mluví jako o válce. Oficiálně ji ukončili americký a sovětský prezident, tedy George Bush starší a Michail Gorbačov na summitu na Maltě 3. prosince 1989. Takzvaná studená válka byla obdobím více než 40 let, kdy byl svět rozdělen na dva bloky. Jeden komunistický pod vedením Sovětského svazu a druhý, dnes označován demokratický nebo západní, v jehož čele stály Spojené státy.
Ze spojenců nesmiřitelní soupeři
Obě země byly v roce 1945 ve spojenectví, svedla je dohromady nutnost porazit nacistické Německo a Japonsko. Ale již tehdy se začaly projevovat rozpory, které vedly k rozdělení světa na dva bloky. Za začátek konfliktu bývá označován rok 1947, kdy termín studená válka poprvé použil poradce amerického prezidenta Bernard Baruch. Bylo definitivně jasné, že státy jsou rozdělené na dva nesmiřitelné tábory. Vše se prohloubilo v roce 1949, kdy i Sovětský svaz vyzkoušel svoji atomovou bombu.
Rozpory se záhy ukázaly při konfliktu na Korejském poloostrově. Tehdy se USA a další západní státy postavily na stranu Jižní Koreje, zatímco komunistická Čína a Sovětský svaz podporovaly a bojovaly na straně severokorejského režimu. Podobné zástupné konflikty, ve kterých velmoci podporovaly nějakou ze stran, byly pro studenou válku typické. Ani jednou proti sobě však oficiálně nestanuly.
Vznik vojenských bloků
Západní státy vytvořily společnou Severoatlantickou alianci, která měla zaručit jejich obranu před případným komunistickým útokem. Sovětský svaz a další komunistické země pak měly vlastní alianci nazvanou Varšavská smlouva. Kromě atomové bomby oba státy brzy vyvinuly mnohem silnější bomby, a to vodíkové. Začaly tak závody ve zbrojení a vzájemném jaderném odstrašení, jež se vlastně stalo nejspíše největší zárukou toho, že se do sebe oba bloky nepustí. Soupeřilo se i o vesmír.
Během více než 40 let samozřejmě existovaly situace, kdy byly vztahy USA a SSSR, respektive obou bloků, téměř na bodu mrazu. Nejblíže ke konfliktu bylo v roce 1962 během takzvané Kubánské krize. Sovětský svaz tehdy na Kubě chtěl umístit své balistické rakety, ale Spojené státy kolem ostrova vytvořily blokádu. Deklarovaly, že na plavidla, která by se ji pokusila prorazit, budou střílet. Například sovětské ponorky v oblasti měly ve výzbroji i jaderné zbraně a chybělo málo k jejich odpálení.
Oteplování vztahů velmocí
V 70. letech se vztahy mírně zlepšily a byla podepsána Smlouva o omezení strategických zbraní SALT I. V 80. letech s nástupem Ronalda Reagana do čela USA se situace změnila a Američané začali být velmi nekompromisní. V té době však centrálně řízená ekonomika SSSR zatížená závody ve zbrojení začala mít velké problémy. Nový sovětský vůdce Michail Gorbačov proto vsadil na sbližování se západem a takzvanou perestrojku, kdy se v komunistických zemích začalo s pomalou liberalizací.
Ta v roce 1989 vedla k vlně revolucí v komunistických satelitech střední a východní Evropy. Nakonec 9. listopadu 1989 padla Berlínská zeď, která byla symbolem rozdělení světa. O necelý měsíc později se na Maltě setkali americký a sovětský prezident, aby konec studené války definitivně stvrdili. O dva roky později, 26. prosince 1991, se definitivně rozpadl Sovětský svaz.