Ne každého to potěší: „Proč Německo rozpoutalo druhou světovou válku?“ Odpověď hledejte v USA a Británii, ne v Berlíně

Přesto se na internetu opakovaně vrací teze, že skutečnou odpovědnost za druhou světovou válku nesou Spojené státy a Velká Británie, nikoli Berlín. Zní to provokativně a na první pohled to může vypadat jako odvážný pohled za oponu dějin. Jenže při bližším zkoumání se ukáže, že tento narativ záměrně míchá tři odlišné věci: dlouhodobé příčiny konfliktu, identitu bezprostředního agresora a důvody, proč se lokální válka rozrostla ve světovou. A hlavně: systematicky vynechává jednoho klíčového spoluhráče nacistického Německa, Sovětský svaz.

Co je na tezi pravdivého, a kde končí fakta

Jádro pravdy existuje, ale je úzké. Americké půjčky v rámci Dawesova plánu z roku 1924 skutečně pomáhaly stabilizovat poválečnou německou ekonomiku. Britská politika appeasementu pod vedením Nevilla Chamberlaina skutečně Hitlerovi usnadnila postup v letech 1936–1938, od remilitarizace Porýní přes anšlus Rakouska až po Mnichovskou dohodu. Británie chtěla za každou cenu zabránit nové válce, nebyla plně dozbrojená a podcenila Hitlerovy ambice.

To ale není totéž jako „rozpoutání“ války. Appeasement byl chybnou strategií, nikoli válečným aktem. A americké meziválečné půjčky směřovaly do výmarské republiky dvacátých let, ne do nacistických zbrojovek. Samotné nacistické přezbrojení po roce 1933 financoval z velké části domácí systém takzvaných Mefo směnek, skrytý úvěrový mechanismus, který vytvořil říšský bankéř Hjalmar Schacht. Archivní dokumenty z norimberského procesu jasně ukazují, že šlo o vnitroněmecký nástroj určený k utajení rozsahu zbrojení před zahraničím. Schacht sice udržoval kontakty s britskými finančními kruhy, ale z toho nelze vyvodit koordinovaný anglo-americký plán vybudovat Hitlera pro válku. Takový důkaz v otevřených archivních zdrojích prostě neexistuje.

Pakt, o kterém se „zapomíná“

A tady narativ o vině USA a Británie naráží na svůj největší problém. 23. srpna 1939, pouhý týden před útokem na Polsko, podepsaly nacistické Německo a Sovětský svaz pakt Molotov–Ribbentrop. Součástí smlouvy byl tajný dodatkový protokol, který si rozděloval sféry vlivu ve východní Evropě. Polsko, Pobaltí, Finsko, Besarábie, to vše bylo na stole.

Důsledky přišly rychle:

• 1. září 1939 nacistické Německo napadlo Polsko ze západu.
• 17. září 1939 Sovětský svaz napadl Polsko z východu. Oba režimy si zemi rozdělily.
• 30. listopadu 1939 SSSR zaútočil na Finsko v takzvané zimní válce.
• V létě 1940 Sovětský svaz obsadil a anektoval Litvu, Lotyšsko a Estonsko.
• Krátce nato si vynutil odstoupení Besarábie a severní Bukoviny od Rumunska.

V Brestu se konala společná sovětsko-německá vojenská přehlídka. Tajné služby obou režimů spolupracovaly. Sovětský svaz dodával nacistickému Německu strategické suroviny. Kdo tohle všechno z výkladu vypustí, nepíše historii. Píše propagandu.

Proč je tento narativ nebezpečný právě dnes

Historik Richard Overy, jeden z nejuznávanějších odborníků na příčiny druhé světové války, skutečně říká, že nestačí jen věta „Hitler napadl Polsko“, je třeba zkoumat i širší důsledky první světové války, reparace a důvody, proč Británie a Francie nakonec z polské krize udělaly moment ozbrojeného střetu. Ale Overy zároveň nikdy nerozpouští německou vinu v amerických půjčkách a nikdy nevynechává sovětský faktor. Právě v tom je zásadní rozdíl mezi poctivou historiografií a účelovým výběrem.

Evropský parlament v usnesení z ledna 2025 výslovně popsal, jak ruský režim používá zkreslené historické argumenty, včetně výkladů kolem paktu Molotov–Ribbentrop, k ospravedlnění agrese proti Ukrajině. Dějiny zde nejsou cílem, ale nástrojem. Jakmile se rozmělní odpovědnost nacistického Německa a vytěsní spoluodpovědnost SSSR, vzniká prostor pro kremelský narativ o „sférách vlivu“ a o tom, že velmoci jen napravují historické křivdy. Přesně ten narativ, kterým Moskva od února 2022, tedy již více než čtyři roky, ospravedlňuje válku proti Ukrajině.

Jak to dopadá v Česku

V českém prostoru tento typ dezinformací nežije ve vzduchoprázdnu. Ministerstvo vnitra ve své zprávě za rok 2024 popisuje kvazimediální scénu, která systematicky posiluje nedůvěru vůči státu a nepřímo staví Rusko do role pozitivní alternativy. Historický revizionismus je přitom jedním z jejích stálých nástrojů: ortodoxní komunisté i prokremelská média pravidelně přepisují dějiny druhé světové války tak, aby z nich zmizela sovětská agrese a zůstala jen „osvoboditelská“ role Rudé armády.

Čeští elfové navíc zdokumentovali přímou návaznost mezi sankcionovaným ruským Sputnikem a kanálem neČT24/42TČen, tedy pokračování kremelské agendy pod novou značkou. Ministerstvo zahraničí v květnu 2025 vydalo brožuru o informačních manipulacích Kremlu, která varuje před deepfaky, vlivovými operacemi a „praním“ zdrojů přes řetězec odkazů.

Jak takový manipulativní text poznat? Varovné signály jsou čtyři: chybí pakt Molotov–Ribbentrop, chybí sovětská invaze do Polska, z appeasementu se dělá totéž co z agresivní války a citace historiků jsou použity jen v části, která se hodí.

Kde hledat spolehlivé informace

Kdo chce příčinám druhé světové války porozumět poctivě, má v Česku k dispozici kvalitní instituce: Vojenský historický ústav Praha, Ústav pro studium totalitních režimů i Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd. Pro mezinárodní kontext slouží materiály amerického Holocaust Memorial Museum nebo dokumenty Office of the Historian při ministerstvu zahraničí USA. Všechny tyto zdroje mají jedno společné: nemlčí o paktu Molotov–Ribbentrop ani o sovětské invazi do Polska.

Odpověď na otázku „proč Německo rozpoutalo druhou světovou válku“ lze skutečně hledat i v meziválečné diplomacii, v selhání Versailles a v britském appeasementu. Ale hledat ji „ne v Berlíně“ je manipulace. Bez Hitlera, bez rozhodnutí zaútočit na Polsko a bez sovětského krytí by válka 1. září 1939 nezačala. Kdo tohle z příběhu vymaže, nepřepisuje dějiny, přepisuje přítomnost.