Ruská přítěž Aljaška se stala doslova zlatým dolem pro USA, k prodeji přispělo nepřátelství s Velkou Británií

Dnes je na Aljašku pohlíženo jako na zlatý důl, carské Rusko však na jejím vlastnictví těžce prodělávalo a pod hrozbou ze strany Velké Británie bylo lepší se jí zbavit.

i Zdroj fotografie: U.S. federal government / Public Domain
                   

Ačkoliv studená válka a věčné neshody přetrvávají jako obraz rusko-amerických vztahů, obě země za sebou mají historii pragmatických uzavírání dohod, jejímž vrcholem byl prodej ruského Aljašského poloostrova Americe. Dohoda se nezrodila na základě rivality těchto dvou mocností, nýbrž důležitou roli zde sehrála třetí strana, jejíž impérium z ní učinilo nejen nejmocnější stát doby, ale také stát se skutečně globální přítomností. V prodeji Aljašky sehrála klíčovou roli Velká Británie.

Kvůli Aljašce si Rusko sáhlo hluboko do kapsy

Rusové byli motivováni především penězi, když se rozhodli Aljašku prodat. Zhruba v letech 1820–1835 Aljaška docela dobře vynášela, ovšem Rusové zvládli během jedné jediné generace naprosto vyčerpat zdroje zisku. Nejenže vyhubili tuleně, čímž téměř zapříčinili jejich vyhynutí, ale v podstatě zničili i aleutské národy. Světový trh byl navíc v polovině 19. století nasycen kožešinami, přičemž severoamerické a sibiřské odchyty rychle srazily ceny dolů, zatímco poptávka ve stále nestabilnější Číně upadla.

iZdroj fotografie: U.S. federal government / Public Domain
První lokomotiva na Aljašce, zakoupená White Pass a Yukon Railroad. Skagway, 1898

Také lov velryb kolem Aljašky se kolem 40. let 19. století zhroutil. Aljaška neměla z prodeje velryb nikdy příliš velký prospěch, neboť rozbouřené moře kolem nebylo nejlepším místem pro lov. Země samozřejmě disponuje obrovským množstvím přírodního bohatství, jako je dřevo, krabi, ryby, ropa, měď a sem tam i nějaké zlato. Tyto zdroje však nebyly v polovině 19. století ani vzdáleně využitelné, natož výnosné. Takže v podstatě neexistoval žádný okamžitě využitelný zdroj, pro který by se Rusům vyplatilo pravidelně cestovat na Aljašku.

Velká část území Aljašky zůstala neprozkoumaná ještě dlouho poté, co ji odkoupila Amerika. V podstatě až do třicátých let 20. století, kdy Američané začali s leteckým průzkumem. Vnitrozemské kmeny byly navíc velmi neklidné a mocní Tlingitové omezovali ruské koloniální aktivity na pobřeží. A aby toho nebylo málo, během čtyřicátých a padesátých let 19. století musela ruská vláda dotovat velkou krachující ruskou-americkou společnost. Aljaška tak místo zlatých dolů představovala pro Rusko spíše finanční zátěž.

Amerika byla lepší volbou

V polovině 19. století již bylo pro Rusko obtížné udržovat Aljašku zásobovanou, jedním z hlavních důvodů bylo to, že v té době ještě neexistovala Transsibiřská magistrála a Vladivostok tehdy nebyl významným přístavem. Všechny cesty na Aljašku tak byly velmi zdlouhavé a z logistického hlediska se tedy udržení Aljašky stalo nemožné. Kromě hojnosti lososů byl na Aljašce vždy nedostatek obilí a zeleniny a ani zběžný pokus o obchodování s jižními kmeny zrovna nevyšel. Nakrmení ruských obyvatel na Aljašce představovalo velký problém.

iZdroj fotografie: U.S. federal government / Public Domain
Úřední budova s totemy na světové výstavě v roce 1904, Aljaška

Rusko ovšem mělo na svém domácím území mnohem naléhavější starosti, a tak hledalo způsob, jak se chudé, beznadějně vzdálené kolonie, jež ho stála spoustu peněz, zbavit. Zdálo se, že prodat kolonii neutrálním Američanům je lepší nápad, než ji nechat spadnout do rukou britských sil, které právě porazily Rusko v krymském konfliktu a rozsáhlé území na severoamerickém kontinentu obklíčily.

Hrozilo, že Britové vyzbrojí kmeny na Aljašce a sabotují ruskou kontrolu nad územím. Navíc disponovali všemi potřebnými prostředky k osídlení, zásobování či vykořisťování území. Naopak Rusko už nemělo ani prostředky, ani vůli investovat peníze do obrany už tak prodělávající kolonie. Přesto ale nepřipadalo v úvahu, aby území padlo do rukou Britů.

Prodej Aljašky byl pro Rusko výhodný

Po celonočním jednání byla smlouva podepsána dne 30. března 1867. Dohodnutá cena byla 7,2 milionů dolarů, což odpovídá zhruba 120 milionům dolarů dnes, tedy asi dva centy za akr. I když se rozhodnutí prodat Aljašku za pár drobných možná zdá z dnešního pohledu absurdní, nechat Ameriku, aby převzala toto břemeno, bylo ze strany Ruska dobrým strategickým tahem. Mezi Dálný východ a nepřátelskou britskou Kanadu bylo vloženo neutrální území, což vyvrátilo jakoukoliv hrozbu útoku.

iZdroj fotografie: U.S. federal government / Public Domain
Šek, kterým Spojené státy dokončily nákup téměř 600 000 čtverečních mil pozemků od ruské vlády. Tento pokladní příkaz vydaný 1. srpna 1868, v Sub-Treasury Building v New Yorku, převedl ruské vládě 7,2 milionů dolarů

Aby mohlo Královské námořnictvo zaútočit na ruské přístavy v Kamčatce nebo v Ochotském moři, muselo by operovat přes americké námořní trasy Aljašky, což posloužilo Rusům jako odstrašující diplomatický prostředek proti Británii, která měla obavy o rychle rostoucí moc Spojených států pod nejdelší nechráněnou hranicí na Zemi (USA-Kanada). Prodej Aljašky ušetřil ruské koruně jmění a car, jehož pokladnice byla již téměř prázdná, si alespoň přišel na rychlé peníze.

Aljaška navíc posloužila jako pomyslný nárazník, který odrazoval Brity od zasahování na ruském území, což Rusům také ušetřilo peníze, neboť alespoň nemuseli bránit své rodící se přístavy na Dálném východě. Rusko už tak mělo plné ruce práce se sotva osídlenou Sibiří, s níž si částečně neumí poradit ani dnes. A s nepřáteli v Evropě, na Blízkém východě, ve Střední Asii i na Dálném východě si Rusové mohli sotva dělat starosti ještě se Severní Amerikou.

Aljaška jako zlatý důl

Teprve zlatá horečka v Klondike v roce 1898 a následné průzkumy přírodních zdrojů ve 20. století, zejména objev obrovských zásob ropy na Severním svahu, plně ukázaly přínosy Aljašky. Zásobování Aljašky bylo pro Američany mnohem snazší a levnější, neboť disponovali rozvinutými zemědělskými oblastmi podél západního pobřeží, transkontinentálními železničními tratěmi i kratšími námořními trasami.

Šťastný den Aljašky! Dnes je výročí formálního převodu území Aljašky z Ruska do USA, ke kterému došlo 18. října 1867. Foto: mackenziesebastian

„https://www.facebook.com/TheAlaskaLife/“ > The Alaska Life dne Úterý 18. října 2016

Panamský průplav učinil lodní dopravu z východního pobřeží USA na Aljašku mnohem levnější, spolehlivější a bezpečnější než staré kroutící se ruské trasy, které vedly přes Istanbul kontrolovaný Tureckem, Brity kontrolovaný Suez, Gibraltar a Hormuz a kolem mysu Horn v těch nejdrsnějších oceánských vodách vůbec, a pak zpět přes Brity kontrolovaný Singapur.

USA se tak mohly těšit z ničím nepřerušované a poměrně levné komunikace s Aljaškou, což se Rusku nikdy nepovedlo. Aljašští rybáři mohli díky kratším vzdálenostem navázat výhodné obchodní vztahy s městy na západním pobřeží USA a přátelské vztahy s Británií navíc znamenaly, že na obranu Aljašky nebyl potřeba ani dolar a Američané se mohli plně soustředit na budování infrastruktury v zemi, k čemuž Rusko nikdy nedostalo šanci. Celkově byl soudobě prodej Aljašky výhodný pro obě strany, včetně původních obyvatel Aljašky, i když o tom by se dalo diskutovat.

Jaké ztráty odhadujete, že Rusko ve skutečnosti utrpělo prodejem Aljašky?

Zdroj: Historyofyesterday, History, FARROW. Seward’s Folly: A New Look at the Alaska Purchase.  University of Alaska Press: 2016. ISBN: 978-160-223-303-4, Wikipedia

Diskuze Vstoupit do diskuze
149 lidí právě čte
Autor článku

Linda Niesnerová

Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Vstup Ukrajiny do EU: Zelenského nový dokument nepotěší
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Rusko se našich nových tanků od Německa nebojí, protože jsou z 90. let. Je fakt, že naší šanci na obranu nijak nezvýší
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Rizikem cystitidy (zánětu močového měchýře) je rozšíření infekce do ledvin: Tipy na prevenci a léčbu
adbz.cz
adbz.cz
Naše babičky myly skleničky octem a rýží. Tak se dají vyčistit i úzké nádoby a veškeré sklo se bude lesknout