Rusové omylem vyzradili nového zabijáka, radary jsou bezmocné. Střela S-71K má být levná a neviditelná

27. dubna 2026 zveřejnila GUR dosud nejpodrobnější otevřenou technickou analýzu střely S-71K včetně 3D modelu, rozpisky součástek a výrobního řetězce. Jenže Ukrajinci neskládali obraz z ničeho. Rusko jim práci usnadnilo samo: patent Sjednocené letecké korporace (UAC) z března 2024, fotografie v jubilejních materiálech Suchoje, zmínky v ruských oborových médiích. Stopa po stopě, rok po roce, až GUR poskládala mozaiku, kterou Moskva nikdy nechtěla ukázat celou. Výsledek je překvapivě střízlivý: S-71K není zázračná neviditelná střela. Je to něco potenciálně nebezpečnějšího, levný průnikový prostředek, který může ukrajinskou protivzdušnou obranu zatěžovat počtem.

Co přesně Rusko prozradilo

Příběh S-71K nezačal jedním únikem, ale řetězcem neopatrností. V březnu 2024 se v ruském patentovém rejstříku objevil dokument UAC popisující autonomní letecký prostředek s nízkozachytitelným tvarem. V létě téhož roku pronikly na veřejnost fotografie a schémata v propagačních materiálech Suchoje. Ruské oborové weby jako TopWar o nich psaly ještě v červnu 2025, aniž si kdokoli uvědomil, kolik informací dohromady vydávají.

GUR tento materiál systematicky sbírala. Týden před zveřejněním analýzy S-71K vydala databázi 103 podniků zapojených do výroby stíhačky Su-57, nosiče, ze kterého se Kovyor odpaluje. Rozborka střely tak zapadla do širšího mapování celého výrobního ekosystému. Na databázové kartě War&Sanctions je u S-71K evidováno 40 identifikovaných komponentů s původem v USA, Číně, Německu, na Tchaj-wanu, v Japonsku, Švýcarsku a Irsku. Český výrobce se na aktuálně zveřejněném seznamu neobjevuje.

Levná, ale ne primitivní

Skutečná novost S-71K nespočívá v tom, že by byla pro radary neviditelná. Spočívá v tom, jak Rusko poskládalo zbraň s nízkou radarovou stopou z relativně dostupných dílů.

Bojová část pochází z konvenční letecké pumy OFAB-250-270, sériově vyráběné munice, kterou ruské letectvo používá desítky let. Navedení je inerciální, bez složitých elektrooptických systémů. Elektronika je z velké části komerční zahraniční provenience, získávaná přes sítě prostředníků, které americké ministerstvo financí popsalo už v říjnu 2024: tranzit přes Hongkong, Čínu, Indii, nastrčené firmy, reexport dual-use součástek.

Nízká zjistitelnost stojí hlavně na tvaru draku a vícevrstvém sklolaminátu. Analytici The War Zone výslovně upozornili, že na dostupných záběrech nejsou vidět drahé radarově absorbující povlaky (RAM). Sekundární zdroje citují radarovou odrazivost 0,007 m², ale žádný primární otevřený zdroj toto číslo nepotvrzuje. Bezpečnější je říct: hůře zjistitelná než starší střely, nikoli neviditelná.

Klíčové parametry ve srovnání:

S-71K není náhradou strategické Ch-101. Je to taktický doplněk, menší, jednodušší, levnější a hůře zachytitelný.

Proč je levná střela větší problém než drahá

Ukrajinská protivzdušná obrana dokáže sestřelovat moderní nízkoletící střely. Na silvestra 2024 zlikvidovala pět Ch-69, v červnu téhož roku čtyři Ch-59/Ch-69 odpálené právě ze Su-57. Problém není v tom, že by S-71K byla nezachytitelná. Problém je v ekonomice.

Každý interceptor stojí násobně víc než cíl, který ničí. Pokud Rusko dokáže vyrábět S-71K v dostatečných počtech, a jednoduchá konstrukce tomu nahrává, může systematicky vyčerpávat zásoby ukrajinských raket země-vzduch. Kratší reakční okno dané nízkou radarovou stopou a letem v malé výšce situaci dál komplikuje. Podle GUR byla S-71K poprvé bojově nasazena na konci roku 2025. To znamená, že nejde o prototyp na papíře, ale o zbraň, která už létá.

Právě tohle je podle nás jádro příběhu: Rusko nehledá jednu dokonalou střelu, ale levnější způsob, jak vynucovat průnik obranou ve větších počtech. A S-71K je první krok.

Co přijde po Kovyoru

GUR označuje S-71K za první, jednodušší fázi širšího projektu. Pokročilejší varianta S-71M Monochrom má podle patentu a sekundárních rozborů přinést autonomní vyhledávání cílů, elektrooptické senzory a schopnost útočit na pohyblivé objekty. Kovyor udeří na cíl se známými souřadnicemi. Monochrom má být skutečně „chytrá“ zbraň.

Perspektivně Rusko zvažuje nasazování S-71K i z bezpilotního letounu S-70 Ochotnik, tedy model, kdy pilotovaný Su-57 zůstane dál od hrozby a bezpilotní nosič ponese střely blíž k cíli. Pokud se tento koncept podaří realizovat, půjde o další vrstvu komplikací pro protivzdušnou obranu.

Pro Česko a NATO to posiluje argument, který Praha výslovně pojmenovala ve společném prohlášení z května 2024: Ukrajina potřebuje víc vrstev protivzdušné obrany, víc interceptorů a levnější prostředky k ničení levnějších cílů. Česká armáda přitom sama teprve do konce roku 2026 zavádí systém SPYDER, realistický český příspěvek tak leží spíš ve financování, průmyslové spolupráci a zapojení do aliančních balíků než v darování vlastních baterií.

S-71K není revoluční zbraň. Je to kalkulace: kolik stojí útok versus kolik stojí obrana. A právě v téhle kalkulaci může Rusko poprvé za dlouhou dobu vyhrávat.