Nesmysl nebo lepší „národní sport“? Protitankový granát ve tvaru míče na americký fotbal byl seriózní projekt a vyhlíženou revolucí

Myšlenka byla prostá, stvořit protitankový granát, který půjde hodit daleko při přesném zásahu cíle. Inspirací byl proto Američanům jejich národní sport.

Protitankový granát ve tvaru míče na americký fotbal i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

Od první světové války, kdy se na bojišti objevily první tanky, bylo vynalezeno i mnoho typů různých protitankových zbraní. Včetně granátů, které se však v různých armádách svou konstrukcí i tvarem velmi lišily. V současnosti už příliš používány nejsou, ale v 70. letech 20. století se američtí konstruktéři snažili přijít na ideální tvar. A dlouho se domnívali, že jím může být granát ve tvaru míče na americký fotbal.

Existující zbraně prozrazovaly pozici

V 60. a 70. letech měla americká armáda několik typů protitankových zbraní, z nichž některé byly účinné a používány jsou dodnes. Vojáci měli k dispozici třeba M72 LAW, BGM-71 TOW nebo M47 Dragon. Ty byly bezesporu výkonné, ale zároveň zkonstruované pro použití na delší vzdálenost. Kvůli zášlehu z nich přitom nebylo možné střílet ze stísněných prostor a pro boj ve městě tak byly zcela nevyhovující. Navíc mohly po odpálení prozradit pozici střelce, čímž byl proslulý hlavně zmíněný Dragon.

Protitankový granát RKG-3 iZdroj fotografie: Uživatel Homoatrox / Creative Commons / CC BY-SA
Typický protitankový granát (na obrázku sovětský RKG-3)

Konstruktéři z Land Warfare Laboratory proto chtěli vyvinout „ideální“ protitankový granát. Protože ačkoliv byly používány již řadu let, jejich tvar ani účinnost nebyla dle představ, přičemž s nimi vojáci dohodili jen na krátkou vzdálenost. Většinou se jednalo o granáty tvarem připomínající šťouchadlo na brambory, a právě proto je bylo velmi obtížné vrhnout do dálky. Tyto typy se sice konstruktéři pokoušeli zdokonalit, ale marně.

Moderní protitankový granát přitom využívá kumulativní hlavici, v níž je speciálně tvarovaná nálož, která vytváří po explozi tenký směrovaný a rozžhavený paprsek. Aby taková hlavice fungovala, musí na pancíř dopadnout pod správným úhlem a nejlépe na střechu tanku, kde je ochrana nejslabší. Proto mívají některé z těchto granátů stuhy nebo padáčky korigující jejich let. Inženýři si ovšem uvědomili, že je to právě fotbalový míč, který už je navržen tak, aby letěl správným způsobem a ještě do velké dálky.

Netřeba výcviku, Američané házet umí

Velkou výhodou bylo, že vojáci nepotřebovali žádný dlouhý výcvik, většina těch amerických totiž tvar míče důvěrně znala a uměla s ním velmi dobře házet. Takže pokud by měl správnou hmotnost, mohli by s ním vojáci házet i do vzdálenosti 35 metrů, někteří i dále. Vyrobený prototyp měl na konci ještě speciální kónickou ploutev pomáhající udržovat jeho správný směr letu. Ví se, že byl vyroben minimálně jeden kus, ale je možné, že jich bylo více.

Celý projekt navzdory očekávání skončil u ledu, protože granáty nefungovaly tak, jak inženýři předpokládali. Měly tendenci nedopadat špičkou na pancíř tanku a tedy neměly správný efekt. Problémem bylo, že zatímco hmotnost skutečného míče je tvořena především kůží po jeho stranách, u granátu byla soustředěna uvnitř podél osy, a proto se choval jinak než míč. Jelikož tedy výzkum k ničemu nedospěl, rozhodla se nakonec americká armáda na protitankové granáty nespoléhat.

Jak účinné mohou být dnes protitankové granáty?

Zdroj: TechWp
Diskuze Vstoupit do diskuze
126 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články