První americký stíhač oslepil piloty a přišel o křídla. Zážitek končící v nejlepším na WC, průjmem a zvracením

V současné době jsou Spojené státy letecká velmoc s největším počtem letadel a stíhacích strojů páté generace na světě. Nikdo tak nezpochybňuje jejich leteckou sílu. Ale vždy tomu tak nebylo. Když v roce 1917 USA vstoupily na straně spojenců do první světové války proti Německu, měly jen pár zastaralých strojů. Potřebovaly průmysl vybudovat. Stroje od spojenců trpěly navíc mnoha neduhy a nečekanými problémy.

Po letu průjem a zvracení

Možná se to může být zdát až paradoxní, ale pokud se americký stíhací pilot vydal na svůj let nad zákopy na západní frontě, po něm nejspíše rychle zamířil na toaletu. Jeden z nejčastějších problémů, se kterým se muži museli potýkat, totiž byly silné průjmy nebo zvracení. Ale ani tím jejich potíže nekončily. Pokud se během boje pokusili o únik určitým druhem manévru, mohli doslova přijít o křídla a skončit někde na vojenském hřbitově.

iZdroj fotografie: Public Domain

Protože USA neměly vlastní letadla, až na několik zastaralých strojů, které by na německé letectvo rozhodně nestačily, museli piloti létat na spojeneckých letounech. Ti si nejlepší stroje nechávali pro sebe, takže Američanům připadly především francouzské Nieuport 28. Nejednalo se o špatné stroje, většinou se německým vyrovnaly. Třeba americké letecké eso Eddie Rickenbacker na něm začínal a vybojoval řadu vítězství.

Horní křídlo se lámalo

Ovšem mělo několik nedostatků. Prvním byla slabá konstrukce horního křídla. To se při prudkém vybrání střemhlavého letu mělo tendenci lámat. Přitom tento manévr byl jedním z nejlepších způsobů, jak se zbavit dotírajícího nepřítele. Ale jinak byl Nieuport 28 považovaný za poměrně obratné letadlo. Dokázal létat rychlostí téměř 200 kilometrů v hodině. Jeho výzbroj tvořila dvojice kulometů.

iZdroj fotografie: Uživatel Tony the Marine / Creative Commons / CC BY-SA

Druhým problémem byla konstrukce motoru a především jeho mazání. Vyrobit dobré motory pro stíhací letadla nebyla na začátku 20. století vůbec jednoduchá záležitost. Většinou se používaly rotační motory, stejně tak tomu bylo i u tohoto francouzského stroje. K jeho mazání se pak využíval ricinový olej. To je silné projímadlo. Jak motor rotoval, kapky oleje při letu často létaly kolem a pilot je vdechl a spolkl. Výsledkem byl průjem a zvracení. A samozřejmě i znečištěné letecké brýle.

V pozdější době pak Spojené státy získaly lepší SPAD XIII. Ten byl v letu stabilnější a létal i o něco rychlejší, mohl dosáhnout až 211 kilometrů v hodině. I on byl vyzbrojen dvojicí kulometů. Ačkoli se jednalo o pokročilejší letoun, řada amerických pilotů se nechtěla svých Nieuportů vzdát. Naučili se na nich již létat, znali jejich limity a jejich starší letouny byly o něco hbitější. Nesporným faktem zůstává, že na konci druhé světové války si američtí piloti na obou typech letadel získali respekt spojenců i svých nepřátel.

Chtěli byste se proletět stíhačkou z první světové války?

Zdroj: Wearethemighty