Německé zepelíny se zdály být velmi křehké a snadno zničitelné. Opak byl však pravdou! Mnoho odvážných pilotů si na nich vylámalo zuby.
Když v dnešní době vidíme vzducholodě z 1. světové války, divíme se, jak je možné, že se vůbec udržely ve vzduchu. A to obzvláště, když na ně při jejich velikosti ze země i ze vzduchu každý vedl palbu a tyto ohromné létající stroje byly plné vodíků. Představa bojové vzducholodi je dnes více než nepochopitelná. Zdá se, že obří balon je to poslední, co by kdo chtěl vzít do boje. Přesto sestřelit vzducholoď byl obrovský problém.
Pomalí obři plnění výbušným plynem
Technická data nejvýkonnějších německých vzducholodí typu R jsou pro dnešní dobu úctyhodná a směšná zároveň. Délka obra byla 196,49 metru a v průměru měl 23,90 metru. Objem stroje byl 55 200 m3. Hmotnost prázdné vzducholodi byla 31 400 kilogramů. Typ R byl vyzbrojen 10 kulometnými hnízdy s MG 08 a mohl nést až 60 bomb o hmotnosti 5 000 kilogramů. Šest šestiválců Maybach HS Lu s výkonem 240 koní dokázalo hnát maximální rychlostí 100 kilometrů v hodině a maximální dostup byl 4 000 metrů.
Navíc celá vzducholoď byla plněná vodíkem. Dnešní doba je však mnohém jiná než svět před sto lety. Zbraně nebyly tak přesné, letadla nebyla tak rychlá a dobře vyzbrojená. Jednoduše řečeno, sestřelit vzducholoď se zbraněmi a letadly, které byly k dispozici v 1. světové válce, nebylo tak snadné, jak bychom si mohli myslet. Sestřelení jedné vzducholodi bylo mnohem těžší, než by mělo být.
Proč bylo tak těžké zničit vzducholodě?
V první řadě, zepelíny prostě nelétaly tak nízko, aby byly zranitelné nepřátelskou palbou z ručních zbraní ze země. Vysoká operační výška posádkám vzducholodí vyhovovala, protože jejich primárním úkolem byl průzkum. Bombardování bylo až sekundární prioritou. Protiletadlové dělostřelectvo teprve vznikalo a německým monstrům tedy ze země nic nehrozilo.
Samotné vzducholodě překvapivě nebyly žádné křehké výtvory, ale skutečná bytelná létající monstra. Německé vzducholodě měly pevnou konstrukci a kostru vyrobenou z odolné slitiny hliníku a mědi. Samotný povrch zepelínů byl vyroben z odolné, téměř neroztrhnutelné látky, která se vyráběla ze střev hospodářských zvířat. Byl to v podstatě kožený třicetimetrový pancíř. Prostřelit jej bylo mistrovstvím.
Čím vzducholoď zničit?
První sestřel vzducholodi letadlem se stal 18. června 1915 nedaleko belgického Ghentu, kdy se podařilo stíhači RAF Reginald Warnefordovi v Morane-Saulnier Typu L překvapit v nízkém letu LZ37. Na vzducholoď se Angličanovi podařilo naházet granáty a při výbuchu monstra málem zahynul. I když se o to později mnozí pokoušeli, podobná taktika již nikdy nevyšla. Bomby se po povrchu vzducholodi buď neškodně skutálely nebo stíhačky nad vzducholoď nebyly schopny vystoupat.
Proti vzducholodím se zkoušely i ocelové šipky, které měly proletět celým trupem a přivodit unik plynu a zánik zepelínu. Zkoušely se i rakety. Ty však byly extrémně nepřesné a měly malý dosah. Pilotům Dohody zbyla tedy jediná zbraň – kulomet Lewis namontovaný na Royal Aircraft Factory B.E.2c. Lewis měl zásobníku asi 97 nábojů. Poté musel pilot vstát v otevřené kabině a ručně vyjmout starý buben a nabít do zbraně nový zásobník. Navíc Lewis byl náchylný k zasekávání.
I páteř obrany Velké Británie proti vzducholodím, stíhačka B.E.2c, má pro dnešek vskutku úsměvné parametry. O to více musíme obdivovat muže, kteří v jejím kokpitu vyráželi proti císařově monstru. B.E.2c měl rozpětí 11,28 metru, jeho délka trupu činila 8,31 metru a výška byla 3,391 metru.
Stroj poháněl vzduchem chlazený osmiválec RAF 1a s výkonem 90 koní. Maximální rychlost byla 116 kilometrů v hodině a dostup 3 000 metrů, což byl nejlepší výkon britského stroje v té době. Stroj byl dvoumístný, ale proti vzducholodím v odlehčeném stroji létali piloti sami.
Jedna rána a výbuch? Zapomeňte!
I když se stíhači dostali ke vzducholodi, neměli žádnou záruku, že ji skutečně zasáhnou. A to bez ohledu na to, jak velký cíl to byl. Vystřelení jedné kulky skrz kožený plášť neznamenalo, že by to byl konec vzducholodi. Ani desítky střel často neposlaly zepelín k zemi. Německé vzducholodě vypadaly jako balón, ale ani zdaleka tomu tak nebylo. Při nočních operacích bylo sledování a zničení zepelínu ještě obtížnější. Pokud byl zepelín osvícen světlometem a podařilo se mu z kuželu světla uniknout, mohlo být obtížné jej znovu lokalizovat.
Nejjednodušším a nejlepším způsobem, jak sestřelit zepelín, bylo přiblížit se na nejmenší možnou vzdálenost a použít zápalnou munici. I to však bylo problematické. Plynové vaky uvnitř balonu byly naplněny vodíkem, který je extrémně hořlavý. Oheň však ke svému hoření stále potřeboval kyslík, takže ani několik desítek dobře mířených výstřelů nemuselo cíl zapálit. Teprve vystřelení dostatečného počtu děr v plynových vacích a smíchání vzduchu s vodíkem vedlo k požadovanému efektu.
A přeci šly vzducholodě dolů
První zepelín se podařilo sestřelit nad Londýnem 1. dubna 1916, kdy LZ 48 až příliš klesla nad Temží a byla zasažena protileteckou palbou. V noci ze 2. na 3. září se poručíkovi Leefu Robinsovi podařilo zaměřit s odlehčeným B.E.2c vzducholoď SL 11. Ve 3 500 metrech provedl stíhač dva bezúspěšné nálety. Při posledním třetím náletu a s posledním zásobníkem uspěl! LS 11 vybuchla i s celou šestnáctičlennou posádkou. Z Robinsona se stala celebrita a byl dekorován Viktoriiným křížem.
Ani poté se ze sestřelů vzducholodí nestala všední záležitost a protivzdušná obrana nebyla právě úspěšná. Němci nad Británií nasadili celkem 84 vzducholodí během 51 operací, při nichž ztratili 30 strojů. Pouze osm si však na vrub připsala britská obrana. Zbytek byl ztracen většinou kvůli špatnému počasí.
Nálety na Británii měly spíše než materiální ztráty za následek psychologické trauma. Civilní obyvatelstvo se necítilo doma bezpečně. Pět tisíc bomb, které Němci shodili na Británii, zabilo 557 lidí a způsobilo škody za 105 milionu liber v dnešních cenách. Obě válečné strany toto válečné snažení velmi zatěžovalo. Britové museli doma držet značné letecké a dělostřelecké síly a pro císařské Německo byla stavba vzducholodí ohromnou zátěží.
Zdroj: WeAreTheMighty
Námořní technika
|
PŘEČTENÍ: 8041
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 11486
