Za to, co provedl lidstvu, se Robert Oppenheimer nenáviděl. Geniální fyzik byl přesto národní hrdina a nenapravitelný bohém

NÁZOR: Otec atomové bomby byl geniální fyzik, ale v osobním životě a ve střetech s okolím mnoho chytrých kroků neudělal. Kdysi národní hrdina byl i hodně pošpiněn.

Robert J. Oppenheimer, 60. léta i Zdroj fotografie: HauptmannSchlaf / Creative Commons / CC BY-SA
                   

I přesto, že je mnohým géniům talentem a schopností více než požehnáno, štěstí jim to nepřináší. Takový byl i osud Julia Roberta Oppenheimera, který je znám jako otec atomové bomby a průkopník v moderní jaderné fyzice. Jeho život však opravdu nebyl lehký. Potýkal se zdravotními potížemi, nebyl právě nejvěrnější manžel, a trpěl kvůli předsudkům. Jeho původ také nakonec vedl k nespravedlivému očernění, kterého se zbavil až krátce před smrtí.

Oppenheimer pocházel z dobré rodiny

Robert Oppenheimer se narodil 29. dubna 1904 v New Yorku do rodiny bohatého obchodníka Julia Seligmanna. Maminka Ethel byla nadaná malířka a svého sny i s jeho mladším bratrem Frankem vedla k umění. To je ostatně i obklopovalo. V rodinných sbírkách byla díla Picassa nebo van Gogha, a dlouho se předpokládalo, že půjdou oba dva cestou humanitních věd, neboť navštěvovali Fieldstonovu soukromou školu na Manhattanu právě s tímto zaměřením. Oba nadaní chlapci si však zvolili jinou cestu – jejich osudem se stala fyzika.  

Obrovskou bolestí Oppenheimera, která ho trápila od dětství a strašila po celý život, byl jeho původ. Přestože byl rodilý Američan, nikdy se nezbavil nálepky německého žida. Na toto téma byl Robert velmi háklivý a jen nevinné zmínky jej velmi zraňovaly. Roku 1921 ukončil studium na Fieldstonu a vydal se na cestu po Evropě. Při návštěvě mladinkého Československa však v Jáchymově onemocněl zákeřným chronickým onemocněním střev – ulcerózní kolitidou.

Z nemoci se pak léčil v Novém Mexiku, kde si zamiloval americký středozápad a jízdu na koni. To ještě netušil, že se sem o 20 let později vrátí. I přestože se Robert plně nezotavil, již roku 1922 se nechal zapsat ke studiu na slavném Harvardu. Původně tam studoval chemii, ale brzy ho to začalo táhnout k experimentální fyzice, kterou také začal studovat. Vedle toho se zajímal o matematiku, historii, literaturu a filozofii. V roce 1925 absolvoval s vyznamenáním.

Studium miloval, ale byl vážně nemocný

Absolvováním Harvardu však jeho studia nekončila. Následovala cesta do Evropy a studium na anglické univerzitě v Cambridge – v doporučení z Harvardu měl přitom Robert poznámku, že je vynikající teoretický fyzik, ale při práci v laboratoři velmi nepraktický a nemotorný. K jeho nelibosti však univerzita trvala na laboratorní praxi. Oppenheimer se tak hodně trápil a brzy se u něj projevila další zdravotní svízel, chronická deprese. Mezi ním a Patrickem Blackettem, jeho vyučujícím, navíc vznikl nesmírně nepřátelský vztah.

Podle svých slov se dokonce Robert pokusil svého učitele otrávit jablkem napuštěným chemikáliemi, ale lze pochybovat, že to byla pravda. V té době byl jeho psychický stav tak špatný, že musel být hospitalizován a své přání mohl považovat za realitu. Z Cambridge nakonec Oppenheimer roku 1926 odešel, aby dokončil svá studia pod vedením Maxe Bohra na univerzitě v Göttingenu. Po návratu do USA začal učit na Kalifornském technologickém institutu, kde se projevil jako záletník, když se pokusil svést ženu svého kolegy Paulinga.

Oppenheimer a Einstein iZdroj fotografie: Public Domain
Julius Robert Oppenheimer a Albert Einstein

I přes tyto vrtochy ale dokazoval, že je veskrze geniální. Jeho sláva rapidně rostla a roku 1930 teoreticky prokázal existenci pozitronů. Zajímal se také o astrofyziku, především o bílé trpaslíky. V té době už učil na Berkeley a začaly se u něj silně projevovat levicové názory, v čemž ho ovlivnil vztah s mladou komunistkou a zdravotnicí Jean Tatlockovou. I mnoho jeho přátel bylo členy komunistické strany, a on sám, ač se nikdy členem nestal, se zapojoval do jejích aktivit. Vedle toho se zajímal také o východní filosofii, především o hinduismus. 

Na atomovém vrcholu plném výčitek

Oppenheimerova sláva díky jeho fyzikálním objevům stoupala. Krátce před americkým vstupem do 2. světové války spustil prezident Franklin Delano Roosevelt projekt atomové bomby, a byl to právě Robert, kdo byl požádán o propočty rychlých neutrin. K překvapení všech se pak stal „muž s rudou historií“ šéfem celého projektu. Byl to on, kdo centralizoval bádání pod jedno vedení, získal ty největší fyzikální mozky své doby, a vybral jako centrum výzkumu Los Alamos. Tam se také Oppenheimer během války oženil a narodily se mu dvě děti.

Oppenheimer byl přitom šéfem v terénu. Stál při všech klíčových událostech a určoval směr, až díky němu také nakonec vznikly dva typy pum: první nazvaná Little Boy na bázi uranu-235, která byla později shozena na Hirošimu, a druhá Fat Boy s plutoniem-239 svržená na Nagasaki. Klíčová chvíle nastala 16. července 1945, kdy byl proveden test Trinity, tedy první atomový výbuch, a vyšel na jedničku. Mnohé vědce však přepadly morální pochyby. Oppenheimerovi bylo z počátku jen líto, že šel vývoj pomalu a zbraň nemohla být použita proti nacistům.  

Oppenheimer a jeho tým na místě prvního atomového testu Trinity,1945 iZdroj fotografie: Public Domain
Oppenheimer a jeho tým na místě prvního atomového testu Trinity v roce 1945

Když byly nakonec atomové bomby odpáleny nad Hirošimou a Nagasaki a tvůrce se dozvěděli o jejich následcích, padla na něj tíseň a hlodaly ho výčitky svědomí. Dne 17. srpna 1945 byl přijat prezidentem Harry S. Trumanem v Bílém domě, kde ho prosil, aby se zasadil o mezinárodní zákaz atomových zbraní. Tvrdil, že má na rukou krev. Ten byl ale silně pobouřen a odmítl Oppenheimera s tím, že o použití zbraně rozhodl on. Po jeho odchodu prohlásil, že „toho zm*da už nikdy nechce vidět“. V roce 1946 jej však musel ocenit Medailí za zásluhy.  

Oppenheimerův pád na samé dno

Jako správný politik změnil prezident své mínění poté, co se stal z Oppenheimera po zveřejnění projektu Manhattan hrdina. V roce 1946 byl jmenován předsedou Komise pro atomovou energii (AEC) a v roce 1947 dokonce ředitelem Institutu pokročilých technologií na univerzitě v Princetonu. Jeho teoretická práce však výrazně upadala, a po roce 1945 zveřejnil až do své smrti pouze 5 vědeckých článků. V osobním životě přitom prožíval mnoho milostných aférek. Manželka Katherine přezdívaná „Kitty“ mu to oplácela stejnou mincí.  

Oppenheimer se snažil svět varovat před silou nukleárních zbraní a byl proti vývoji vodíkové pumy, což se mu také stalo osudným, a Američané nakonec otestovali první vodíkovou bombu roku 1952. Jednalo se přitom o monstrum o velikosti třípatrového domu. Již o rok později pak provedl test své bomby i SSSR. Američané tak ztratili náskok a obětním beránkem se stal právě Oppenheimer. V prosinci 1953 mu byla pozastavena bezpečnostní prověrka a v dubnu až červnu 1954 s ním bylo vedeno bezpečnostní slyšení.

V něm jeho odpůrci v čele s Lewisem Straussem, novým předsedou AEC, vylili na bývalého hrdinu mnoho špíny a chtěli ho dehonestovat doslova před celým světem. Byly mu vyčteny styky s komunisty (bratr Frank a manželka Kitty byli členy strany), pacifismus i pletky s ženami. A i když bylo vyvráceno, že by byl agentem SSSR, prověrka mu vrácena nebyla.

Z AEC tak musel odejít a pro mnohé se stal personou non grata. Jeho pověst nakonec částečně napravil až prezident John Fitzgerald Kennedy, který se jej zastal, a v roce 1963 se zasadil o to, aby získal prestižní cenu Enrica Fermiho. Ten si však obnovenou slávu dlouho neužíval, jakožto celoživotnímu silnému kuřákovi byla Oppenheimerovi roku 1966 diagnostikována rakovina hrtanu, a 18. dubna 1967 zemřel v klidu a míru ve spánku.  

Vyčítal si Oppenheimer vytvoření atomovky právem, nebo by na ni později stejně přišel někdo jiný?

Diskuze Vstoupit do diskuze
102 lidí právě čte
Autor článku

Ing. Vlastimil Černínský

Armáda je mou vášní už pár dekád, nejvíce mě přitom fascinovala 2. světová válka a její ikonické tanky, ale postupně jsem našel zalíbení i v moderních strojích – hlavně pokud jde o tanky a letadla. I složitá témata se snažím předávat tak, aby jim porozuměla široká veřejnost, obvykle formou vlastních názorů a úvah. Už na vojně jsem si vyzkoušel hezkou řádku zbraní a vozidel, a od té doby v tom pokračuji.

Zobrazit další články