Ukrajinská lidová republika: Snaha Ukrajinců o samostatnost byla pohřbena v krvi a agresi ruských bolševiků

Ukrajinci po nezávislosti vždy toužili, ovšem až do roku 1991 nebyli dostatečně silní, aby ji mohly získat. V letech 1918-1920 bylo území Ukrajiny pod kontrolou různých válčících stran, jako Rusko, Polsko nebo Německo, které Ukrajincům nedovolovaly politicky se projevovat. Jediné příležitosti, které měli k jakémusi plnohodnotnějšímu vyjádření, byly omezeny na velice krátká období, kdy válečné události minimalizovaly vnější vojenské vlivy na Ukrajině. A právě při těchto vzácných příležitostech se Ukrajinci pokusili vytvořit samostatný ukrajinský stát.

Historický odkaz Ukrajiny

Přestože Ukrajina byla z hlediska kulturního i geografického vždy jaksi rozdělena na poměrně dosti odlišnou západní a východní část (Divoké pole, které je dnes součástí jižní a jihovýchodní Ukrajiny) a byla pod vlivem různých kultur i náboženství, jako například islámu, který sem zavlekli Turci a Tataři, jednalo se vždy o poměrně rozvinutou zemi, a to jak po stránce vojenské, tak i ekonomické a kulturní.

V dobách kozáckého hetmanátu, pod vládou Bohdana Chmelnického, byly ukrajinské země zataženy do četných konfliktů, proti Krymskému chanátu, Turecku, Polsku a také Rusku. Nekonečné války se s Ukrajinou táhly po celou věčnost, připravily Ukrajince o národní identitu a měly vážné sociální dopady. Obzvláště traumatické pak bylo pro Ukrajince především dvacáté století. Ruské impérium zakázalo užívat ukrajinštinu a lidé byli nuceni konvertovat k ruskému pravoslaví.

Po drsných revolucích v roce 1917 a odsunu ruských imperiálních sil se věčně utlačovaní Ukrajinci pokusili vzít věci do vlastních rukou a vytvořit nezávislý stát. Chaotické období, které v tomto roce nastalo, představovalo pro Ukrajince jedinečnou příležitost, kdy byly pro vytvoření samostatného Ukrajinského státu vhodné jak politické, tak vojenské podmínky.

Ukrajinská lidová republika

Po únorové revoluci v Rusku v roce 1917, byla na Ukrajině vyhlášena Ukrajinská lidová republika (ULR), neboli Ukrajinská národní republika. Zprvu byla součástí ruského státu, avšak 25. ledna 1918 vyhlásila nezávislost na Ruské sovětské republice. Během své krátké existence prošel tento nově vzniklý stát hned několika politickými proměnami a z původně socialisticky orientovaného státního útvaru, v čele s Ústřední radou a generálním sekretariátem, se stala národní republika, vedená direktoriem Symona Petljury.

Od dubna do prosince 1918 pak Ukrajinská lidová republika v podstatě přestala existovat, neboť byla svržena ukrajinským proněmeckým politikem a vojevůdcem, Pavlem Skoropadským, který se prohlásil hejtmanem Ukrajinského státu. V lednu roku 1919 byl podepsán Akt o sjednocení a k navrátivšímu se direktoriátu se připojila Zápodoukrajinská lidová republika. Od konce roku 1919 pak ULR působila jako spojenec Druhé Polské republiky, v té době již však tento státní útvar na Ukrajině de facto neexistoval.

Západoukrajinská lidová republika

Západoukrajinská lidová republika byla vyhlášena v zemích východní Haliče západní části Ukrajiny, v listopadu 1918, v době pádu habsburské rakouské nadvlády. Hned následujícího roku však připadla Polsku. Region byl převážně ukrajinský, ovšem žila zde také početná polská a židovská menšina, která pobývala zejména v hlavním městě Lvov.

Poláci sídlící ve Lvově očekávali, že se stanou součástí obnoveného Polska, a tak když 1. listopadu 1918 obsadila ukrajinská domobrana lvovskou radnici, mnoho Poláků zorganizovalo vlastní jednotky, aby město znovu dobyli. Během bitvy o kontrolu nad městem se obě strany chovaly poměrně civilizovaně, zorganizována byla například společná hlídka Poláků a Ukrajinců na ochranu místní elektrárny, a znepřátelené strany se dokonce společně vyfotily.

Po třech týdnech bojů prorazila ze západu vojska nově vyhlášené Druhé polské republiky a Ukrajinci byli donuceni k ústupu. Po obsazení Lvova začali Poláci trestat místní židy, kteří byli podezřelí ze sympatií k Ukrajincům. Po ústupu ze Lvova se ukrajinské jednotky pokusily město obklíčit, nicméně polské síly se postavily na odpor.

Sjednocení ukrajinských republik

Všenárodní shromáždění v Chustu se usneslo na připojení Zakarpatí k Ukrajinské lidové republice a hned následujícího dne, 22. ledna 1919, se Ukrajinská a Západoukrajinská lidová republika sjednotily. Ovšem východní Ukrajinci byli zaneprázdněni bojem proti bolševikům a v boji proti Polákům na západě země tak nemohli poskytnout žádnou větší pomoc. V roce 1919 dobyli bolševici Kyjev a vše směřovalo k připojení země k bolševickému Rusku.

V dubnu 1920 podepsala Ukrajinská lidová republika s Polskem smlouvu, v níž se vzdala svých nároků na východní Halič a Volyň. Západoukrajinská exilová vláda odmítla smlouvu uznat a vypověděla spojenectví s ULR. V roce 1921 se značná část Ukrajiny stala definitivně součástí ruské komunistické diktatury. Symon Petljura byl roku 1926 zavražděn židovským agentem OGPU. Zůstala jen vzpomínka na rodící se nezávislý stát.

Jak podle vás vnímají Ukrajinci svou vlastní složitou historii?

Zdroj: RouteYou, Wikipedia, Wikipedia