Dvakrát slabší polská armáda rozdrtila Rakušany u Raszyna a zvětšila Polsko o polovinu

Večer 19. dubna 1809 ještě nikdo nikoho nerozdrtil. Bojiště pokrývaly mokřady, groble a rybníky, stovky mrtvých a raněných ležely na obou stranách a polský velitel kníže Józef Poniatowski věděl, že další den boje by mohl skončit katastrofou. Přesto právě tady, v podmáčeném terénu pár kilometrů od hlavního města, začal příběh, na jehož konci stálo rozšíření polského státu téměř o polovinu. Jenže mezi bitvou a mapou leželo 178 dní, ofenziva do Haliče a diplomatický stůl ve Schönbrunnu.

Mokřady místo přesily

Raszyn ležel na křižovatce dvou hlavních traktů mířících k Varšavě, krakovského a vratislavského. Poniatowski si místo vybral právě proto, že okolní terén dělal z početní převahy spíš přítěž. Úzké groble mezi Raszynem a Falenty, rozlité rybníky a bahnitá pole nedovolily Rakušanům nasadit všech zhruba 25 až 30 tisíc mužů naráz. Jejich jednotky přitékaly na bojiště po částech, a tak se z drtivé přesily stala série dílčích střetů, v nichž menší obránce dokázal držet pozice.

Kritický moment přišel u Falent, kde se polská obrana začala drolit. Poniatowski osobně vedl protiútok a zastavil rozklad linie. Podle hlášení, které později odeslal Napoleonovi, Poláci ztratili 450 padlých, 900 raněných a 40 zajatých; rakouské ztráty odhadl na 2 500 mužů. Moderní historiografie je opatrnější, britský historik Jack Gill mluví o asi 600 rakouských ztrátách a výsledek označuje za „neuspokojivé rakouské vítězství“. Rakušané sice získali pole, ale nezničili polní armádu protivníka. A právě to rozhodlo.

Varšavu odevzdal, válku vyhrál

Dva dny po bitvě podepsal Poniatowski konvenci o předání Varšavy. Podmínky ale vypadaly spíš jako dohoda rovného s rovným než jako kapitulace:

• Polská armáda odešla s veškerým válečným materiálem a zásobami.
• Ranění směli zůstat ve varšavských špitálech a po uzdravení se vrátit ke svým jednotkám.
• Rakušané se zavázali neuvalit na město kontribuci.
• Poláci si podrželi opevněné pražské předmostí na pravém břehu Visly.

Rakouský VII. sbor se „zasekl“ v hlavním městě bez rozhodujícího efektu. Poniatowski mezitím obrátil armádu na jih a zahájil ofenzivu do Haliče. Už do konce května padly Sandomierz a Zamość, v červnu Lvov, v červenci Krakov. Malá armáda, která měla být podle rakouských plánů rychle smetena, obsazovala jedno haličské město za druhým.

Z 104 tisíc na 155 tisíc kilometrů čtverečních

Vojenské úspěchy potvrdil mír podepsaný 14. října 1809 ve Schönbrunnu. Článek III smlouvy nařídil Rakousku postoupit Varšavskému knížectví celou západní (Novou) Halič, okruh kolem Krakova na pravém břehu Visly a okruh Zamość. V číslech: rozloha knížectví vyskočila ze zhruba 104 tisíc na 155 tisíc km², tedy o přibližně 51 tisíc km², což představuje nárůst o 49 %. Ještě výmluvnější je populační skok: z 2,6 milionu obyvatel na 4,33 milionu. Varšavské knížectví se přes noc stalo nejlidnatějším Napoleonovým satelitem ve střední Evropě.

Pro srovnání: u Slavkova 2. prosince 1805 porazil Napoleon s 68 tisíci muži 90 tisíc Rusů a Rakušanů v jasně rozhodující bitvě, která přepsala mapu Evropy během jediného odpoledne. Raszyn fungoval jinak. Nebyl jedním úderem, ale odrazovým můstkem, takticky sporným, strategicky geniálním.

Proč o Raszynu skoro nikdo neví

Mimo Polsko bitvu přehlušily „učebnicovější“ střety roku 1809, Aspern-Essling, kde Napoleon poprvé prohrál v otevřeném poli, a Wagram, kde si vzal revanš. Britannica vede celé polské tažení jen jako podkapitolu širší rakouské války. A sama bitva u Raszyna je i v polských institucích popisována jako „takticky nerozhodná, strategicky výhodná“, formulace přesná, ale pro mezinárodní paměť málo chytlavá.

Přitom stojí za připomenutí, že Poniatowski sám v prvních hodinách po zprávě o válce 15. dubna 1809 propadl přesvědčení, že osud knížectví je zpečetěn. Měl méně mužů, méně děl, špatná varšavská opevnění a část zkušených polských jednotek bojovala daleko od domova po boku Napoleona. Že z téhle výchozí pozice dokázal nejen přežít, ale otočit kampaň a přivést domů polovinu Haliče, je vojenský a diplomatický výkon, který si zaslouží víc než poznámku pod čarou.

Kdo chce vidět, kde se to odehrálo, může vyrazit do Raszyna jižně od Varšavy. Austerie, kde měl Poniatowski během bitvy štáb, prošla rekonstrukcí a veřejnosti se znovu otevřela v březnu 2024. Na místě stojí i Reduta Raszyńska, Grobla Falencka a kaplička plukovníka Godebského, který u Raszyna padl.

Varšavské knížectví v rozšířené podobě vydrželo necelé čtyři roky. V únoru 1813 obsadili Varšavu Rusové a Vídeňský kongres v roce 1815 jeho území rozdělil mezi Prusko, Rusko a Svobodné město Krakov. Mapa, kterou Poniatowski vybojoval u Raszyna a v Haliči, zmizela, ale 178 dní mezi bitvou a schönbrunnským mírem zůstává jednou z nejpůsobivějších epizod napoleonských válek, o které se na západ od Visly téměř nemluví.