Sonderaktion 1005: Krutá nacistická operace, během níž byli židovští vězni nuceni vyhrabávat a likvidovat ostatky svých spoluobčanů

Do dnešního dne existuje spousta nedostatečně medializovaných faktů a pravd o holokaustu, kterým se rozhodně nedostává tolik pozornosti, kolik by zasloužily. Jedním z takových je právě tajná nacistická operace, Sonderaktion 1005, jejímž cílem bylo zahladit stopy po masových vraždách, které nacisté napáchali ve východní a střední Evropě. Započala v polovině roku 1942, kdy se na Západě začaly prvně šířit informace o masovém vyvražďování židovského obyvatelstva a dalších osob. Ukončena byla až s posledními dny okupace.

Snaha o zahlazení veškerých stop

Již v létě 1942 se do západních zemí začaly dostávat zprávy o masovém vyvražďování židovského obyvatelstva, probíhajícím napříč střední a východní Evropou. Nacisté proto začali usilovně hledat způsob, jak utajit důkazy o svých hrůzných počinech. A s řešením nakonec opravdu přišli. V červnu roku 1942 byla do běhu uvedena rozsáhlá kampaň, jejímž cílem bylo zničit všechny důkazy o masovém vyhlazování evropských židů nacisty.

Vedoucím operace 1005 byl jmenován SS-Standartenführer Paul Blobel a ještě tentýž měsíc byly ve vyhlazovacím táboře Chełmno spáleny první mrtvoly. Pro splnění tohoto úkolu byly na různých místech zřízeny jednotky Einsatzkommando 1005. Einsatzkommandos spolu se Sonderkommandos byly zodpovědné za systematické zahlazování stop po nacistických masových vraždách.

Vězni byli nuceni vykopávat hroby

Jednotky se skládaly z příslušníků SiPO-SD, kteří akci organizovali a řídili, dále několika desítek německých policistů a především stovek otrockých pracovníků, většinou židů, kteří byli nuceni pracovat v otřesných podmínkách.

Vězni vykopávali a odklízeli mrtvoly z masových hrobů. Stavěli hranice z dlouhých dřevěných trámů, napouštěli je hořlavou kapalinou a mrtvá těla skládali do několika vrstev mezi rámy. Následně byla hranice zapálena. Jakmile byla práce dokončena, vězni, kteří se na ní podíleli, byli taktéž zavražděni. Neboť celá operace byla přísně tajná a nacisté samozřejmě nemohli riskovat, že by jejich snaha zahladit stopy po jejich odpornostech přišla vniveč.

V několika případech byly rovněž srovnány se zemí všechny budovy tábora a to, co zbylo, bylo většinou zamaskováno, například jako farma. Po vyhlazovacích táborech Treblinka, Sobibor a Bergen-Belsen zůstala v podstatě jen lesní mýtina. V Belsenu však, stejně jako v Osvětimi, nebylo speciálních komand operace 1005 třeba, neboť oba tábory disponovaly krematorii, vybavenými spalovacími pecemi na likvidaci těl.

Nacisté si došlápli i na Babí Jar

V roce 1943 objevili nacisté u Smolenska v Rusku masový hrob s téměř 20 000 polskými oběťmi. Ostatky byly poměrně dobře zachovalé, a tak bylo téměř jisté, že se jednalo o oběti sovětského masakru. Přesněji řečeno o oběti katyňského masakru. O nálezu byl obratem informován Adolf Hitler.

Nacistická propaganda tohoto objevu samozřejmě využila a v dubnu roku 1943 upozornila na sovětský zločin mezinárodní společenství. Byla vytvořena Katyňská komise, jejímž úkolem bylo vést podrobné vyšetřování, a ideálně vrazit klín mezi Spojence. Paradoxně ještě téhož měsíce vydalo nacistické vedení tajný rozkaz k exhumaci masových hrobů a spálení statisíců nacistických obětí.

V polovině roku 1944, s ohledem na postup sovětských vojsk, se činnost operace 1005 začala soustředit především na Generální gouvernement v Polsku. SS-Obergruppenführer Wilhelm Koppe, šéf Reichsgau Wartheland, nařídil zřízení jednotek Sonderkommanda k likvidaci masových hrobů v každém z pěti okresů gouvernementu. Zanedlouho se podobné kroky uskutečnily také v oblastech Polska anektovaných Německem. A dále také v Bělorusku a pobaltských zemích, kde byly spalovány především mrtvoly sovětských válečných zajatců.

Nezapomnělo se samozřejmě ani na místa dřívějších masakrů, jako byl ukrajinský Babí Jar, Ponary, nebo Devátá pevnost. Operace 1005 však nebyly zcela úspěšné, neboť postupující sovětská vojska dosáhla některých míst dříve, než mohly být zahlazeny všechny stopy. Likvidace masových hrobů, zejména ve východní Evropě, však značně ztížila stanovení skutečného počtu obětí, které padly rukou nacistů. A rovněž přiživila plameny popíračů holokaustu.

SS-Standartenführer Paul Blobel byl během následných Norimberksých procesů odsouzen za své činy k trestu smrti. Byl pověšen dne 8. června roku 1951 v Landsbergském vězení. I přesto, že se Blobel během výslechu přiznal k vraždě 10 000–15 000 lidí, je mu připisováno téměř 60 000 obětí.

Jak vnímáte hrůzné události, které nacisté páchali za druhé světové války?

Zdroj: Military-history