Psí váleční hrdinové napříč historií: Sovětská armáda i Finové posílali protitankové psy na jistou smrt

Jak pravil William Shakespeare „Vyvolejte spoušť a pusťte válečné psy.” Od Římanů a jejich mohutných molossoidních plemen z Epiru přes keltské mastify, záchranáře z Vietnamské války, průzkumníky z první světové až po dnešní bombaře. Psi bojovali a umírali v lidských válkách po boku svých pánů již od nepaměti a i dnes jsou neodmyslitelnou součástí mnoha armád. Pes udělá pro svého psovoda cokoliv a právě toho využila Rudá armáda. Na záda svých psích parťáků umístila výbušná zařízení a poslala je na jistou smrt. Kopírovala však jen to, co viděla ve válce s Finskem.

Pátrací psi měli ve válečných konfliktech důležitou roli

Během většiny válek napříč staletími doprovázeli psi muže do bitvy jako jejich strážci, záchranáři, průzkumníci či bojovníci. Během kruté války ve Vietnamu byli psi používáni k odhalování nastražených výbušnin, skrytých nepřátel, chemikálií či zraněných vojáků z vlastních linií. Ani dnes tomu není jinak, i přes velký technologický pokrok jsou tato zvířata v mnohých aspektech nenahraditelná.

Za první světové války, zejména v prvních letech konfliktu, byli využíváni například ke snížení ztrát při plynových útocích. Jelikož mají vysoce vyvinutý čich, umí vycítit mnohem jemnější pachy než lidé. Dokázali tedy zaznamenat i velmi malé množství pomalu šířícího se plynu, než mohl vojákům způsobit smrtelné škody.

Ve vietnamské válce hráli významnou roli zvířecí slídiči, které využívala americká armáda. Tito převážně záchranářští psi byli spouštěni z helikoptér či shazováni na padácích do nepřístupné vietnamské džungle, kde pátrali po sestřelených amerických pilotech. Dalším úkolem speciálně vycvičených pátracích psů, převážně labradorských retrívrů, byla například lokalizace vietnamských vojáků ukrytých pod vodní hladinou.

Vietnamští vojáci totiž využívali k dýchání pod hladinou v kalné vodě bambusové stonky, lidské oko je tedy nebylo schopno odhalit. Ovšem psi dokázali zachytit dech vojáků a určit tak jejich polohu. Vietnamská armáda vypisovala na tyto průzkumné psy a jejich psovody vysoké odměny.

Ruské psí bomby během druhé světové války

Během druhé světové války rozjelo Rusko poněkud netradiční projekt, ve kterém se snažilo zpomalit postup německých vojsk pomocí protitankových psů. Ti byli vybaveni vestami s výbušninami a jejich úkolem bylo dostat se pod nepřátelské tanky. Pokud se to povedlo, spustil se spouštěcí mechanismus, který připomínal dlouhou prutovou anténu na vrchní části bomby, a výbušnina explodovala. Rudá armáda se s pomocí těchto psů pokoušela narušit útoky nepřátelské obrněné techniky, především útoky tanků.

Jak se však ukázalo, ruská taktika výcviku nebyla příliš účinná. Aby se během výcviku ušetřilo palivo a munice pro pozdější boje, byli psi cvičeni na nehybných tancích. Jenže stojící tank se na zvíře děsivě neřítil a nevydával žádné zvuky. V terénu tak psi často odmítali k hlučným nepřátelským tankům vybíhat a vraceli se ke svým psovodům.

Rusové se sice pokusili cvičit psy i na pohybujících se tancích, jenže i zde nastal problém. Ruské tanky měly dieselové motory a tato zvířata, orientující se převážně svým čichem, pak v akci přirozeně vyhledávala své cíle podle pachu nafty. Samozřejmě neúspěšně, neboť německé tanky jezdily na benzín, nikoli na naftu. Protitankoví psi se tak hodili spíše k sabotování vlastní armády.

Psi jsou v armádě nepostradatelní i v dnešní době

Finové za války tento problém řešili jinak. Při výcviku dávali psům žrádlo pouze pod vozidla a tanky. Poté je s náložemi vysílali jen na odpočívající a stojící kolony ruské armády. Psi hledající své misky pak prošmejdili prostory pod vozidly, a když se spouštěcí mechanismus o dno tanku či spodek vozidla aktivoval, došlo k výbuchu. Tento výcvik měl mnohem větší úspěšnost.

Psi byli sovětskou armádou spíše aktivně využíváni převážně k evakuaci zraněných vojáků z bojišť, ke střežení hranic, k záchranným akcím a mimo jiné i k odminování, a to především v Evropě; v Praze, Vídni, Varšavě a dalších městech, kam ustupující německá vojska nastražila obrovské množství bomb a min všeho druhu.

Dnes jsou armádní psi cvičeni převážně k vyhledávání improvizovaných výbušných zařízení (IED), zbraní a chemických zbraní. Speciální síly je pak využívají například k infiltraci nepřátelských objektů. Tito speciálně vycvičení psi jsou vybaveni sofistikovaným kamerovým systémem a psovod s nimi komunikuje pomocí vysílačky.  Díky své rychlosti a tichosti dokáží nepozorovaně proniknout i do těžko přístupných objektů a terénů, kde není možné využít moderní techniku.

Jak důležitá je podle vás role armádních psů v době moderní techniky?

Zdroj: Medium