Obří sovětská špionážní loď s jaderným pohonem byla jen magnet na nehody. Myšlenka skvělá, praxe pokulhávala

Během studené války se USA i Sovětský svaz snažily přijít se zbraněmi a zařízeními, které by jim daly výhodu nad protivníkem. Jedním z nich byl projekt špionážní lodě Ural poháněné jaderným reaktorem. Její myšlenka zněla skvěle. Díky jaderné energii nemusí do přístavu, neboť bude mít dost elektřiny pro různé přístroje i pohon, a tak bude z mezinárodních vod neustále sledovat, co dělá nepřítel. V praxi nakonec vše dopadlo úplně jinak.

Loď dosahovala rozměrů křižníku

Loď Ural rozhodně nebyla žádný drobeček, vždyť měla na délku 265 metrů a výtlak přes 34 tisíc tun. Její trup vycházel z projektu křižníku Kirov, který byl jednou z nejmohutnějších lodí své doby. Se stavbou se začalo v roce 1981 a na vodu byla spuštěna o dva roky později. Ačkoliv se jednalo o špionážní loď, byla i vyzbrojená, i když pouze slabě. Nesla dvě děla ráže 76 milimetrů, několik 30 milimetrových kanonů a protiletadlové střely. Plout pak mohla rychlostí až 22 uzlů za hodinu.

iZdroj fotografie: Public Domain

Postavena byla na Baltu, kde pro ni však nebylo vhodné místo. Nalodila se na ni proto tisícovka námořníků, která ji měla převést do Vladivostoku. A navíc se počítalo s tím, že bude sledovat atol Kwajalein v Pacifiku. Posádka se vydala na cestu přes Suezský průplav, kde mělo být molo vhodné k ukotvení lodi. Ovšem když připluli, zjistili, že není připravené. Během cesty se pak posádka ve Vietnamu dopustila humorné chyby. V domnění, že se na loď chystá vniknout špion, začala do vody házet granáty. Ovšem zabila tím pouze želvu.

Nebezpečné nainstalované zařízení

Dodnes není přesně jasné, jaké senzory na lodi byly nainstalované. Ví se, že zde určitě bylo sledovací zařízené Koral a počítač Elbrus. Zdá se však, že hromada elektronického zařízení na jednom místě byla nebezpečná. Podle zpráv od bývalých členů osádky se například krysy na lodi objevily vždy jen v přístavu. Když Ural vyplul na moře, najednou zmizely. Co je zabilo, jestli nějaké záření, jasné není.

iZdroj fotografie: Public Domain

Každopádně sovětští a později ruští námořníci neměli loď rádi, považovali ji za místo, kde se nikdo nechce ocitnout a kam se přiděluje za trest. Jejich jedinou snahou bylo se nechat co nejrychleji převelet jinam. Loď, která zůstala ve Vladivostoku na kotvách, stíhala jedna nepříjemná událost za druhou. Například přestalo fungovat chladící zařízení a kvůli tomu se rozbila řada přístrojů. A to tak, že byly v podstatě neopravitelné.

V létě roku 1990 na palubě lodi vypukl velký požár a značná část plavidla byla silně poškozena. O rok později se Ural utrhl při silné bouři z kotviště a narazil na skalnatý ostrůvek. Bylo velké štěstí, že se nepoškodil některý z jejích dvou jaderných reaktorů. O rok později ve Vladivostoku explodoval muniční sklad a zasypal plavidlo troskami. Loď i začínala nabírat vodu. Po rozpadu SSSR nebyly na její opravy peníze a v roce 2002 byla vyřazena a roku 2018 sešrotována.

Zdroj: TheNationalInterest