Stalin nechal vybudovat bunkr, ze kterého by vládl, pokud by padla Moskva. Nikdy se do něho nepodíval

V létě 1941 nacistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz a vypadalo to, že se Rudá armáda nakonec zhroutí. Postupně šla od jedné porážky ke druhé a vojáci Wehrmachtu se pomalu blížili k Moskvě, kde sídlila sovětská vláda v čele s Josifem Vissarionovičem Stalinem. Na podzim 1941 proto bylo rozhodnuto, že v případě obsazení Moskvy se novým dočasným hlavním městem SSSR stane Kujbyšev, dnešní Samara. Proto se zde za největšího utajení začalo s budováním vládní infrastruktury.

Stavbu prováděli dělníci z metra

Rozhodnutí padlo v říjnu a bylo jasné, že zde bude potřeba nejen najít potřebné prostory, ale vybudovat i bunkry, které by byly odolné proti těžkému bombardování, a přitom by poskytovaly stranickým špičkám ten nejlepší komfort. Ten nejlepší měl samozřejmě sloužit sovětskému vůdci Stalinovi a jeho aparátu. Na místo proto byli posláni horníci a dělníci se zkušenostmi ze stavby moskevského metra, aby vybudovali podzemní prostory. Na stavbu měli mít doslova jen týdny nebo měsíce.

Stavba probíhala v naprosté tajnosti, i když svým rozsahem musela být ohromná. Ještě v 80. letech v Sovětském svazu až na několik zasvěcených neměl nikdo ani ponětí, že pod Kujbyševem existuje další podzemní město, kde by v případě ohrožení mohly pracovat stovky komunistických lídrů a jejich obslužný personál. Na stavbě přitom mělo pracovat 2 900 dělníků a stovky inženýrů. Jen při stavbě bunkru pro Stalina museli vyvézt 25 tisíc metrů krychlových zeminy, což dělali zásadně v noci.

Pracovna má čtvery falešné dveře

Stalinův bunkr je hluboký 37 metrů. Není to tak úplně přesné, protože má několik pater, která se samozřejmě hloubkou liší, ale toto je hloubka podlaží, na němž měl být Stalin. K dispozici zde měl pokoj s pracovnou, který byl jen velmi střídmě zařízený. Byl v něm pracovní stůl se zeleným povrchem, telefonem a klasickou lampičkou a bílá pohovka. Zajímavostí je šest dveří. Jedny na toaletu, druhé vchodové a zbylé falešné. Údajně jako opatření proti případné klaustrofobii.

iZdroj fotografie: Uživatel ShinePhantom / Creative Commons / CC BY-SA

K dispozici zde byl i obrovský klenutý zasedací sál, na němž je poznat, že se stavba podobá metru. Zde měl Stalin jednat se svými nejbližšími spolupracovníky. Je zde i prostor pro stenografy a další personál. Ten sídlil ve čtyřech patrech nad prostory, které byly určeny pro Stalina. I přes to měl bunkr odolat výbuchům o síle 2 tuny TNT. To zajišťovalo 23 metrů zeminy a další čtyři metry betonu. K dispozici byla elektrárna a regenerace vzduchu a další potřebné vybavení.

V zimě 1941 se Rudé armádě povedlo Moskvu ubránit. I když byli Němci velmi blízko, Stalin hlavní město neopustil. Celý jeho bunkr byl dokončený v lednu 1943, ale to již v podstatě nebyl potřeba, protože průběh druhé světové války se v té době obracel. Sovětský vůdce ho tak údajně nikdy nenavštívil. Dnes je z něho muzeum. V samotné Samaře je podobných bunkrů mnohem více, ví se například o tom, který měl sloužit šéfovi NKVD Lavrentiji Berijovi. Mnohé podzemní prostory jsou dodnes údajně tajné a nikdo tedy netuší, kolik jich je a k čemu slouží.