Skutečný Tecumsehův příběh, indiáni místo pouštění žilou používali přírodní metody léčby nemocí. Běloši jimi pohrdali

Tecumseh, jeden z nejvýznamnějších indiánských vůdců, který takřka dokázal sjednotit algonkinské kmeny s kmeny prérijních indiánů. Budoucí prezident Spojených států Harrison si nebezpečí indiánské konfederace záhy uvědomil a Šavanův sen v jeho nepřítomnosti zlikvidoval. Vzhledem k významu tohoto indiána se dochovala celá řada autentických příběhů z jeho života. Jeden z nich, dokládající zajímavou indiánskou kulturu, je popsán v tomto textu.

Bělošské pronikání v Ohiu

Bělošský establishment v Severní Americe po celou dobu expanze na Západ nebyl schopen zastavit pronikání osadníků na indiánská území. Jakékoli dohody byly, především ze strany bílých, s železnou pravidelností porušovány a šarvátky na hranicích byly každodenní záležitostí. S koncem 18. století osadníci pronikali především v oblasti Ohia. Území se spoustou lesů a zvěře. Tecumsehovi Šavani v té době patřili mezi kmeny, které už prchaly před kolonizací a měly už spoustu negativních zkušeností.

Kmen byl ale stále ještě relativně silný a patřilo k němu něco kolem čtyř tisíc osob. V druhém desetiletí století následujícího to bylo již jen několik set přeživších. Přesto oproti třeba Irokézům, Miamiům, Kríkům nebo Leni Lenapům se jednalo o malou skupinu lidí, kteří byli okolními kmeny přijaty na útěku před bělošským útlakem. Popisovaný příběh se odehrál okolo roku 1780, kdy bylo šavanskému géniovi přibližně dvacet let.

Hranice mezi indiánskými územími a bělošským osídlením vedla přes Ohio a běloši pronikali stále dál. Při jednom z indiánských útoků, kterého se Tecumseh zúčastnil, Šavani bílým ukradli koně. Ti se vydali na trestnou výpravu a padli indiánům do léčky. Jedním z nich byl Němec Bedřich Wagner, blonďatý obr, kterého Tecumseh se svými dvěma druhy pronásledoval. Na útěku se dostal k obrovské proláklině, kterou dokázal přeskočit. Šokovaní indiáni ušetřili v úžasu nad skokem jeho život a pojmenovali ho Žlutý vlas.

Tecumseh a přátelství s Wagnerem a Irokézem Loganem

Běloši obecně indiány pohrdali, málokdo ví, že skalpování je vynález bělochů, kteří při nárokování si odměn za mrtvé „divochy“ nechtěli vozit celá těla a jako důkaz nosili jedinečné indiánské vlasy. Přesto se pochopitelně našly výjimky. Mezi ně patřil i irokézský mírový náčelník Logan, původně běloch, který mezi divokými válečníky vyrostl a vždy se snažil udržet mír mezi oběma skupinami. Rychle se s Tecumsehem spřátelili a Irokéz se stal Šavanovi učitelem.

Zároveň se rozvinulo přátelství s Bedřichem Wágnerem. Oba indiáni vydrželi Němce pozorovat celé hodiny při práci bez spatření a učili se, co bílí znamenají. Wagner měl rodinu a nechtěl žít v blízké osadě, takže si postavil srub na samotě. Stavba takového srubu zabrala hraničáři maximálně tři dny. Hrubá stavba bez oken a většího zázemí. Bedřich byl pochopitelně lovec i farmář. Indiáni sledovali jeho způsob života.

Tecumseh v té době ještě neměl příliš negativních zkušeností s bělochy, sám mezi nimi několik let žil a dokonce se naučil číst a psát. Společně s Loganem pátrali po tom, jak zachránit indiánské národy před neustále přicházející bělošskou pohromou. Je nutné si uvědomit, že indiány mnohem více zabíjely třeba obyčejné neštovice, než kulky bílých hraničářů. Je doložený případ na lovu zraněného bělocha, kterého se ujal několikasetčlenný kmen. Běloch se uzdravil a odešel. Následnou epidemii neštovic přežil jen náčelník.

Přírodní léčitelství indiánů

Jednoho dne oba muži opět přišli na návštěvu ke srubu. Ihned zjistili, že něco není v pořádku, Wagner seděl skleslý před stavbou a všude panovalo podivné ticho. Jeho malý syn dostal vysokou horečku. Bedřichovi se i podařilo sehnat doktora. Soudobá medicína říkala, že nemocnému horečkou se nemá dávat pít a běžně se pouštělo žilou. Asi si každý dovede představit, jak to s nemocnými při tomto způsobu léčení dopadalo. Wagner přišedší indiány zavedl bezmocně k dítěti.

Všechny přírodní národy znají moc produktů, které najdou kolem sebe. Logan, jako starší z obou mužů, ihned převzal iniciativu. Tecumsehovi řekl, ať jde poblíž chaty, kde věděl, že se nachází potřebné bylinky. Matce nařídil, aby dala ohřívat vodu. Wagnerovi přikázal, aby sebral všechny kameny a vytvořil na určeném místě kruh, kde měl následně rozdělat oheň, aby se kameny rozpálily. Bedřich činností okamžitě ožil. Po návratu Tecumseha dítě dostalo záhy napít.

Když byly kameny dostatečně rozpálené, udělali nad nimi indiáni co nejvíce neprodyšnou konstrukci za použití větví a kůží. Logan dítě zabalil a vzal dovnitř, Tecumseh běhal s vařicí vodu a lil jí na rozpálené kameny. Sauna byla na světě. Dítě se vypotilo, dostalo znovu napít a za chvíli úlevou usnulo. Po probuzení se konečně začal ozývat pláč, na který vyčerpané dítě předtím nemělo sílu. Celá událost je doložená a pochopitelně ještě utužila vzájemné přátelství všech tří mužů.

Běloši indiány pohrdali, často je nepovažovali za lidi, ačkoliv se od nich mnohému naučili a mohli učit. Bohužel osud všech zúčastněných byl tragický. Loganovi vyvraždili běloši celou rodinu, do své brzké smrti se věnoval jen krvavé pomstě. Jeden vzdálený kmen na mstitelské výpravě nevěděl, že je Wagner přítelem indiánů a pobil mu celou rodinu. I on se až do smrti mstil. O osudu Tecumseha jsme psali zde.

Jak se podařilo americké společnosti vyrovnat s krvavým obsazováním své země?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky, History