Vztahy s Pchjongjangem se obnovily roku 1985, kdy byly uspořádány první návštěvy mezi rodinnými příslušníky mezi Severní a Jižní Koreou.
Bylo 10 hodin, 9. října roku 1983 a jihokorejský prezident Chun Doo-hwan byl na státní návštěvě v Barmě. Nebylo žádným tajemstvím, že jeho vojenská vláda měla problémy. Korejská republika sice prosperovala a její ekonomika každým rokem rostla, ale její občané byli stále netrpělivější kvůli represivní domácí politice vojenské vlády.
Známý řezník z Gwangju
Chun byl známý jako řezník z Gwangju. Říkalo se mu tak proto, že to byl on, kdo roku 1980 vyslal armádní jednotky Jižní Koreje, aby pozabíjely stovky demokratických aktivistů těsně před jeho nástupem do úřadu. Ve zjitřené atmosféře v Jižní Koreji navíc už měsíc rezonovala velká tragédie, když sovětská stíhačka sestřelila korejské dopravní letadlo se stovkami cestujících na palubě. Ve světle těchto událostí a problémů se vztahy s tradičním nepřítelem Jižní Koreje na severu zdály být relativně zvládnutelné.
Prezident Chun vycestoval tehdy do zahraničí na radu ministra zahraničí Lee Beom-Seoka, protože Jižní Korea chtěla zlepšit vztahy s nezúčastněnými zeměmi, jako byla Indie a Barma. V Rangúnu položil věnec na hrobku Aung Sana, otce barmské nezávislosti. Politikův život ale vyhasl tragicky roku 1947, kdy místní polovojenské jednotky zavraždily jeho samotného a šest ministrů jeho kabinetu.
Bývalý jihokorejský prezident Chun Doo-hwan zemřel v úterý ve věku 90 let, uvedla místní média. https://bit.ly/3cGAziU
Zveřejnil(a) Pondělí 22. listopadu 2021
Členové kabinetu Chun Doo-Hwana byli shromážděni v areálu mauzolea a čekali na prezidenta. Když přijelo prezidentovo auto v 10:25, zatroubil trubač a náhle se rozpoutalo peklo. Ze střechy mauzolea se ozval ohromný výbuch a mauzoleum samotné se zhroutilo. Zvenku byl vidět jen oblak valícího se bílého kouře, který zakryl veškerý výhled. Když se vše uklidnilo, byly vidět jen trosky, které zasypaly celé politické vedení Jižní Koreje.
Výbuch zabil nespočet lidí
Ministr zahraničí Lee Beom-Seok byl na místě mrtvý. Stejně tak místopředseda vlády Suh Sang-chul a ministři obchodu a energetiky, náměstci ministrů financí, zemědělství, vědy a techniky a dalších deset jihokorejských politiků, novinářů a dozorců. Zemřeli i čtyři fotografové, kteří jen dokumentovali státní návštěvu. Exploze zranila dalších 46 lidí.
Prezident Chun ale v troskách nebyl. Jeho auto právě přijíždělo k mauzoleu, když výbuch zmasakroval jeho kabinet. Prezidentova limuzína se po obdržení zprávy o útoku rozjela do bezpečí. O tři dny později utíkali tři důstojníci severokorejských speciálních jednotek jako o život.
Tři speciálně vycvičení vojáci Severní Koreje proklouzli 23. září nákladní lodí do Rangúnu v přestrojení za námořníky a vydali se na severokorejskou ambasádu. Tam dostali tři miny Claymore, protipěchotní zbraň, kterou je možné aktivovat dálkovým ovládáním. Je schopna výbuchem vymrštit stovky ocelových kuliček přesně určeným směrem. Ve 2 hodiny ráno 7. října připevnili miny ke střeše mauzolea tak, aby jejich výbuch směřoval dolů do něj. Pak spustili výbuch dálkově pomocí rádia.
Pachatele zradila vlastní vlast
Měli plán. Kdyby se jim podařilo dostat k údajně čekajícímu motorovému člunu na řece Rangún, měl je dopravit na nákladní loď, která by je odvezla zpět do vlasti. Jejich tajná služba je ale zradila. Neexistoval žádný únikový člun a nákladní lodi byl odepřen přístup do Rangúnského přístavu. Utíkajícím členům vražedného komanda nikdo neřekl, že nemají jak utéct.
Zin, jeden z unikajících severokorejských důstojníků, se cítil být zahnán do kouta u jezera Pazundaung. Místní štamgasti, které opíjela dvaapadesátiletá žena likérem, který prodávala na molu, byli k cizincům v této silně izolované zemi velmi podezřívaví. Zin byl přesvědčen, že je odhalen. Mezi severokorejskými agenty existovala tradice, že pokud je zajetí nevyhnutelné, dříve zemřou a vezmou s sebou co nejvíce pronásledovatelů.
Vytáhl tedy ruční granát, který okamžitě explodoval. Výbuch mu roztrhl obě ruce a zranil desítky civilistů. Major Zin byl ale zachráněn a přežil bez oka a horních končetin. Místní obyvatelé vzápětí kontaktovali policii, protože se je Kim Jin-se a Kang Min-cheol, zbylí dva Severokorejci, pokoušeli uplatit v amerických dolarech. Tváří v tvář policii se Kim pokusil spáchat sebevraždu granátem, kterým ale jen zabil jednoho z policistů. Oba pak chytili barmští vojáci v zatopeném rýžovém poli.
Výměna informací za doživotí
Po vyléčení ze zranění jsou Kim a Kang postaveni před barmský tribunál. Kim nemluvil, ale Kang se rozhodl říct vše výměnou za doživotí. Kang popsal celou událost a osvětlil veškeré souvislosti. Rozkaz k provedení atentátu dostali od generála Kim Chan-su. Pchjongjang zřejmě věřil, že Chunův nepopulární režim je zralý na revoluci, a myslel si, že k jejímu spuštění postačí jeho zavraždění. Ale nedokonaný atentát nejenže nesnížil Chenovu domácí podporu, ale značně posílil jeho pozici v zahraničí.
Socialistická Barma, která byla dříve blízká Kim Ir-senovi, poté přerušila diplomatické vztahy se Severní Koreou a znovu je obnovila až po roce 2007. Peking se vyjádřil v tom smyslu, že je „pohoršen“ touto poslední událostí a několik měsíců odmítal reagovat na pokusy o komunikaci Pchjongjangu. Vztahy mezi Čínou a Jižní Koreou se začaly zlepšovat.
Kang strávil ve vězení Insein čtvrt století a stal se jeho nejdéle uvězněným vězněm. Na sklonku jeho života se ho jihokorejští poslanci pokoušeli repatriovat a nabídnout mu šanci na nový život. Avšak dříve, než bylo možné cokoliv udělat, zemřel v roce 2008 na velmi bolestivou a krutou nemoc – rakovinu jater.
Symbol demokratického hnutí odporu
Mauzoleum Aung San bylo přestavěno, ale poté režimem roku 1988 uzavřeno pro veřejnost, protože Aung Sanova dcera Su Ťij se toho roku stala symbolem demokratického hnutí odporu. Dnes je země přejmenovaná na Myanmar a začal v ní sice problematický, ale přeci jen demokratizační proces. Od roku 2011 je mauzoleum znovu otevřeno. Demokratičtí aktivisté v Jižní Koreji pokračovali v kritice administrativy prezidenta Chuna, ale doba se přeci jen posunula, jihokorejská policie si nemohla dovolit je okamžitě zatknout jako dřív.
Země také potřebovala zřetelně prezentovat své dobré jméno pro tehdy nadcházející olympijské hry v Soulu. Nástupce prezidenta Chuna, Roh Tae-woo oznámil, že se budou konat svobodné a spravedlivé volby, které nakonec povedou k plné demokratizaci Jižní Koreje. Ty také proběhly roku 1988 a ukončily do značné míry desetiletí represivní vojenské vlády Jižní Koreje. Severní Korea zůstává ve stejném režimu dodnes.
Jaký máte na tuto událost názor?
Zdroj: Nationalinterest
Galerie
Námořní technika
|
PŘEČTENÍ: 8811
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 12256
