Pokus posílit své jednotky na Nové Guineji překazilo Japonsku letectvo. Jednalo se téměř o masakr

Po obratu války v Pacifiku začali Japonci značně ztrácet. Pokoušeli se i o velmi riskantní operace, které pro ně většinou znamenaly obrovské ztráty.

i Zdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain
i Zdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain
i Zdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain
i Zdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain
Další 0 fotografie
                   

V roce 1942 se začala válka v Pacifiku obracet. Po porážce u Midway a útoku na Guadalcanal, začali Japonci ztrácet iniciativu a prohrávat bitvy. Když se jim v první polovině roku 1942 nepodařilo dobýt Port Moresby na jihu Nové Guineji, začaly i zde spojenecké jednotky v operacích proti nim. Japoncům bylo jasné, že pokud chtějí své pozice udržet, musí vyslat posily. Do oblasti, kde mělo převahu spojenecké letectvo.

Kryptografové slavili úspěch

Hlavní základnou v oblasti byl Rabaul, kde na začátku roku 1943 Japonci začali shromažďovat potřebné posily. Věděli, že plavba jejich lodí k Nové Guineji je riskantní. Věřili ale tomu, že se podaří spojence překvapit a než stihnou zareagovat, jejich plavidla vylodí vojáky a materiál a stáhnou se do bezpečí. Také konvoji hodlali přidělit doprovod stíhačů. Co netušili, byla skutečnost, že nepřítel umí luštit jejich kódy a o plánu ví.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain
Japonská stíhačka Zero

Japonci vyslali z Rabaulu konvoj směrem do přístavu Lae na severním pobřeží Nové Guneji na konci února 1943. Tvořilo jej osm transportních lodí a osm torpédoborců. Na palubě bylo téměř sedm tisíc vojáků a hromada zásob od potravin přes střelivo až pohonné hmoty. Připravovali se ale i Australané a Američané. Již před vyplutím opakovaně nacvičovali útoky na konvoj a koordinaci mezi letadly a torpédovými čluny. Byli tak velmi dobře připraveni na střet, který je dnes znám jako bitva v Bismarckově moři.

Konvoj brzy objevil průzkum

Zpočátku konvoj krylo počasí, které znemožňovalo průzkum. Situace se ale změnila 2. března kdy jej spatřil Liberator amerického letectva. Jako první proto odstartovaly těžké bombardéry B-17, které mohly zaútočit na větší vzdálenosti. Koncem dne se ale lodě dostaly do oblasti operačního doletu všech spojeneckých letadel a bylo jasné, že útoky ještě zesílí. Aby to bylo možné, konvoj celou noc sledovala průzkumná Catalina.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain
Bombardování lodi v Bismarkově moři

Druhý den ráno začalo doslova bouře. Ještě před útokem spojenci napadli letiště v Lae, aby zničili co největší počet zdejších letadel. Protože konvoj hlídaly japonské stíhažky Zero, byly proto nim vyslány stíhačky s dlouhým doletem P-38 Lihgtning. Australská letadla Beaufighter si vzala na starosti paluby lodí, které kropila palbou a snažila se zneškodnit obsluhy protiletadlových děl. Bombardéry B-17 shazovaly pumy ze středních výšek a lehčí B-25 a A-20 z nízkých výšek. Japonské lodi neměly šanci.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Když útok skončil, bylo všech osm transportních lodí potopeno. A také čtyři torpédoborce. Zbylé se stahovaly směrem k Rabaulu a na jejich palubách byli trosečníci, které se jim podařilo ve spěchu vylovit. Minimálně dalších tisíc Japonců plavalo na hladině. Jen minimu se podařilo dostat se na břeh. Neúspěch znamenal, že porážka Japonska na ostrově byla již jen otázkou času. Reakcí armády na katastrofu bylo i nařízení, že každý japonský voják se musí naučit plavat.

Jak velké šance měli Japonci v roce 1943 udržet se na Nové Guineji?

Zdroj: Warhistoryonline

Galerie

Další 0 fotografie
Diskuze Vstoupit do diskuze
99 lidí právě čte
Zobrazit další články