Cesta života během obléhání Leningrad zachránila. Přesto zemřel přes milion lidí. Hlad donutil mnohé ke kanibalismu

Blokáda Leningradu za 2. světové války patří k jedněm z nejtragičtějších událostí, které se během tohoto světového konfliktu staly. Velké město bylo v obklíčení nacistických vojsk plných 872 dní. Odtajněné dokumenty ze sovětské doby ukazují, že režim se pokoušel město a jeho okolí zásobovat a obyvatele evakuovat, ale bylo to velmi obtížné. Obléhání si vyžádalo 1,2 milionu obětí, mnohé z nich podlehly hladu a chladu.

Město bylo průmyslovým centrem

Leningrad byl pro německý plán Barbarossa klíčovým cílem. V té době se ve městě a jeho okolí soustředilo asi 10 % sovětské průmyslové produkce. Její narušení by značně zkomplikovalo obranu Sovětského svazu. Obklíčení se uzavřelo 8. září 1941. Z jihu německá vojska odřízla celé území až po břehy Ladožského jezera. Ze severu na starou finskou hranici přišli Finové, ale ti naštěstí pro obránce města nepokračovali dále. Pro spojení zůstávala jediná cesta, a to přes Ladožské jezero.

Ovšem možnosti zásobovat touto cestou město se začalo využívat až v listopadu 1941. Za dva měsíce bez dodávek miliony lidí spoustu zásob spotřebovaly, ale ani poté to však nebylo jednoduché. V létě se mohly využívat lodě, avšak jezero bylo často bouřlivé a na plavidla mířily letecké útoky. Jakmile začalo jezero zamrzat, plavba ustala. Muselo se čekat na okamžik, až bude led silný natolik, aby unesl nákladní automobily. Na jaře se naopak muselo čekat, dokud led z jezera nezmizí. Zásoby pak rychle mizely.

Jen trochu chleba s náhražkami

Například během zimy 1941–1942 byl pro lidi stanoven příděl pouhých 125 gramů chleba na den. O něco více dostávali dělníci ve zbrojovkách a vojáci na frontě. Chléb však často obsahoval náhražky a neměl vyživovací hodnotu jako pouze obilný. A tak lidé sháněli potraviny, kde se dalo. Hlady mohlo za měsíc zemřít až 100 000 lidí. Výjimkou nebyl ani kanibalismus, i když se tvrdě trestal. Podle záznamů NKVD bylo kvůli kanibalismu zatčeno kolem 2 000 lidí. Je samozřejmě otázka, jak velkou část se podařilo bezpečnostním složkám odhalit.

iZdroj fotografie: RIA Novosti archive / Boris Kudoyarov / Creative Commons / CC BY-SA

Kromě dodávání zásob se snažily orgány také část obyvatel evakuovat. Pokud jich bude méně, bude přece potřeba méně zásob. Jen do března 1943 bylo evakuováno více než 1,7 milionu lidí, z toho přes 400 000 dětí. Situace se postupně lepšila. Podařilo se postavit potrubí, které do města dodávalo pohonné hmoty. V lednu 1943 sovětský útok osvobodil úzkou část pobřeží Ladožského jezera, což umožnilo Leningrad, i když pod neustálou palbou, zásobovat. Blokáda však byla prolomena o rok později.

Celkem bylo podle sovětských záznamů do města za celou dobu dodáno 1,65 milionu tun zásob, munice, paliva a dalšího materiálu. Kromě toho se sovětské síly pokoušely i o velmi pozoruhodné akce. Na Ladožské jezero byly dopraveny například dvě ponorky třídy Maljutka. Šlo sice o malá 37 metrů dlouhá plavidla, ale musela se sem dopravit po železnici. Ponorky pak sloužily k hlídkování a vysazování výsadků za nepřátelskými liniemi.