V rámci nizozemského Národního programu vyzvednutí vraků letadel objevili i letadlo s ostatky československých letců a odkryli jeho příběh. Ten je známý i z knihy, kterou napsal jediný přeživší člen posádky.
Na začátku června se v nizozemském Nieuwe Niedorpu konala akce, které se účastnila i velvyslankyně České republiky. Příslušníci nizozemské armády zde vyzvedli trosky letounu Vickers Wellington 1c T2990 z 311. bombardovací perutě RAF, kterou za druhé světové války tvořili občané Československa. Nizozemsko se již několik let snaží najít trosky letounů z války, kterých je na 5500, a pátrá po pozůstatcích letců.
Poslední nálet na Brémy
Letoun byl součástí náletu, který v noci z 22. na 23. června odstartoval směrem na Brémy. Po shození pum se stroj s šestičlennou posádkou vracel na základnu do Anglie. Nad územím nacisty obsazeného Nizozemska jej však dostihla německá noční stíhačka Me-110 a letoun sestřelila. Pět členů posádky Alois Rozum, Leonard Smrček, Vilém Koštacký, Jan Hejna a Karel Valach zůstalo uvnitř stroje, který se po dopadu zavrtal do země. Pouze pilotovi Vilému Bufkovi se podařilo vyskočit na padáku.
Při seskoku si zlomil nohu. Němcům se ho proto po krátké době podařilo zajmout. Nakonec skončil na německém zámku Colditz, kde nacisté drželi mnohé spojenecké letce. I když mu jako občanovi protektorátu hrozila poprava, Němci s ním nakonec zacházeli jako s Britem. Po osvobození se vrátil do Anglie a následně do Československa. Díky němu se stal příběh sestřeleného Wellingtonu slavným, protože jej sepsal v knize s názvem Bombardér T-2990 se odmlc̆el.
Jediná bombardovací peruť
Nizozemské vláda odhaduje, že na jejím území jsou pozůstatky až padesáti osádek sestřelených letadel. V případě československého se to potvrdilo, vojáci v troskách našli úlomky kostí a kousky oblečení. České velvyslanectví naopak Nizozemcům dodalo některé detaily ze života pěti československých členů posádky, kteří zde zahynuli. Například skutečnost, že zadní střelec Karel Valach se v Británii oženil a jeho manželka tu porodila syna.
Československá 311. peruť, že které sestřelený letoun pocházel, byla jedinou bombardovací, zbylé tři československé jednotky byly stíhací. Peruť na začátku války létala na strojích Vickers Wellington, později B-24 Liberator. Její členové byli mnohokrát vyznamenáni. Nejprve se účastnila bombardování nad obsazenou Evropou. Později byla přidělena k pobřežnímu velitelství a nad mořem pátrala po německých lodích a ponorkách. Pět z nich prokazatelně potopila.