Využití biologických zbraní se začalo v masovém měřítku zkoumat za druhé světové války, přičemž i po ní se pokračovalo. Dnes jsou tyto zbraně zakázány.
Více států se během druhé světové války i za války studené zaměřilo na výzkum a výrobu biologických zbraních. Věřilo se, že viry a bakterie roznášející smrtelné nemoci mohou být v určitých okamžicích užitečné. Vědci se je navíc často snažili modifikovat, aby byly více smrtelné a odolné proti lékům. O tom, že si není radno s patogeny zahrávat, se v roce 1979 přesvědčili v Sovětském svazu. Nehoda v ústavu, kde se zkoumaly a vyráběly, má na svědomí minimálně 66 mrtvých.
Laboratoř v uzavřeném městě
Jednu ze svých laboratoří na biologické zbraně zřídil Sovětský svaz na konci 40. let ve Sverdlovsku, dnešním Jekatěrinburgu. Město bylo na něco takového velmi vhodné, protože se zde soustředila převážně zbrojní výroba a byla zde i velká armádní základna. Za dob SSSR byl Sverdlovsk uzavřeným městem, kam se nemohl běžný smrtelník dostat. Celé město bylo zahaleno tajemstvím. Proto není divu, že výzkum smrtelných patogenů umístili sem.
Podle dostupných informací se zde zprvu zkoumal botulotoxin. Později se však vědci pracující v ústavu, který nesl označení Vědecko-výzkumný ústav bakteriálních vakcín, věnovali antraxu. Jejich hlavním cílem bylo připravit spory bakterie bacillus anthracis, jež vyvolává onemocnění antrax neboli sněť slezinou, pro vojenské využití. Nemoc je jako zbraň velmi vhodná, protože je silně infekční, přenáší se vzduchem a plicní forma u neléčeného člověka končí téměř vždy smrtí.
Nehoda na vzduchotechnice
Ústav se nacházel ve čtyřpatrové budově. Podle dostupných informací a pozdějších šetření odsud někdy mezi 2. a 3. dubnem 1979 unikly spory antraxu. Údajně kvůli závadě na vzduchotechnice, která odváděla odpad ze sušícího zařízení. Mračno bakterií zamířilo ve větru do některých částí Sverdlovska a zamořilo i okolní obce. Například nedalekou keramickou továrnu, jejíž ventilační systém nasál bakterie zvenku a přenesl je na zaměstnance. Minimálně 18 z nich nemoci podlehlo.
Oficiálně nakonec nemoci podlehlo 66 lidí, avšak dle některých údajů šlo o větší počet. Kolik lidí bylo nakaženo, to není známo. Ani kolik zemřelo hospodářských zvířat, pro něž je nemoc také smrtelná. Sovětské orgány se snažily nákazu co nejrychleji potlačit. Masově se nasadil tetracyklin a asi 59 tisíc lidí dostalo vakcínu, kterou Sověti vyvinuli pro případ použití antraxu jako zbraně. Masivně se dezinfikovalo a prováděly se zdravotní kontroly.
I když byl Sverdlovsk uzavřené město, již zhruba po roce se o nákaze dozvěděl díky emigrantům svět, i když ne o důvodech. Dle tvrzení Sovětů stál za rozšířením nákazy nedaleký masokombinát. Situace se začala měnit v 90. letech, kdy byla nehoda v zařízení přiznána. Výzkumy vzorků nakažených v roce 2016 odhalily, že naštěstí unikla běžná bakterie antraxu, ne žádná modifikovaná, která by byla smrtelnější a nemusela reagovat na léčby. V tomto případě by byly následky nejspíše mnohem horší.