Nacisté plánovali i po své porážce rozsáhlý partyzánský odboj a teroristické akce. Ale Werwolf byl spíše propaganda než opravdu účinný nástroj.
V roce 1944 začalo být mnoha pohlavárům nacistického Německa jasné, že je válka prohraná a režim směřuje k totální porážce. Ale existovali i tací, co plánovali odboj proti spojeneckým vojskům ze západu a východu formou partyzánských akcí a teroristických činů. Provádět je měli skvěle vycvičení a vyzbrojení členové skupin Werwolf, tedy Vlkodlak. Redakce Armádního Zpravodaje na základě dat soudí, že příliš úspěšná však jejich snaha nebyla.
Vojáci měli Spojencům znepříjemnit postup
Operace Wehrwolfu začaly v roce 1944, a za myšlenkou stáli Heinrich Himmler a Hans-Adolf Prutzmann. WarHistoryOnline uvádí, že se mělo jednat o činnost vycvičených vojáků v týlu nepřítele, podobně jako u komand. V podstatě měli přepadávat cenné cíle, narušovat komunikační linie a další, aby tak zpomalovali postup německých protivníků. Inspiraci mohli Němci hledat u partyzánských oddílů na jimi okupovaných územích.
„Werwolf“ terror has failed to materialise: most Nazi-trained saboteurs were boys too young for military service, or a few fanatics now in hiding across Germany. No Allied occupying troops have been attacked by Werewolves. pic.twitter.com/8fK7JE8Vbv
— Second World War tweets from 1941 (@RealTimeWWII) August 13, 2023
Později ovšem začalo být jasné, že se Spojenci dostanou na území samotného Německa. Členové Werwolfu se tak měli schovávat mezi nimi a získávat od nich i pomoc, například ve formě informací, potravin a dalšího. Na území Německa také vznikly zakopané sklady zbraní a jiných zásob, díky nimž měli členové Werwolfu moci působit ještě dlouho po příchodu Spojenců. Některé sklady byly samozřejmě i v Československu, zvláště v Sudetech, kde žila početná německá komunita, a lze he tam objevit dodnes, zatímco jiné už byly nalezeny.
Německá propaganda uměla přípravu Werwolfu velmi dobře prodat a informace o pronikly i do západního tisku, a tak se mnozí spojenečtí velitelé opravdu obávali. Wikipedia uvádí, že sice existovala výcviková střediska, jejichž absolventi měli být dobře vybavení, ale mnoho plánů zůstalo na papíře a v propagandistických materiálech. V realitě se ozbrojené síly nechtěly vzdát svého vybavení, kterého měly stále méně, a o zakopaných zásobách vědělo málo lidí.
Akce Werwolfu možná zasáhla Ústecko
Členům Werwolfu se opravdu na konci války i nějakou dobu po jejím skončení povedlo několik akcí. Připisována jim je vražda starosty Cách spolupracujícího se Spojenci, a přihlásili se i k atentátům na některé spojenecké důstojníky. Třeba na území Česka mají mít na svědomí útok na muniční sklad u Ústí nad Labem, který následně vedl k pogromu na tamní německé obyvatelstvo. Armádní Zpravodaj dodává, že přesnou příčinu výbuchu se objasnit nepodařilo.
Spojenecká vojska byla připravena na to, že se budou muset se členy Werwolfu tvrdě utkávat, ale podobně jako zprávy o nacistické pevnosti v Alpách, se realita ukázala úplně jiná. SmithsOnianMag uvádí, že byla většina obyvatel Německa po válce silně vyčerpaná a neměla zájem se na nějaké podvratné činnosti podílet. Útoky tak byly spíše sporadické od zatvrzelých odbojářů a trvaly zhruba do roku 1947, kdy se podařilo situaci stabilizovat.
V některých případech dokonce propaganda o Werwolfu mohla Němcům škodit, protože byli vystaveni opatřením a odvetám vítězných sil s cílem působení Werwolfu potlačit, což vedlo ke zbytečným obětem. Britové a Američané měli v táborech zadržovat až 100 tisíc Němců s cílem zamezit akcím skupiny. Sověti však byli drsnější a na jimi obsazeném území zatkli asi 10 tisíc převážně mladých mužů, často bez důkazů, a poslali je do táborů – asi 1/2 z nich zemřela.
Jakým rizikem byl podle vás Werwolf?


