Opravdu krokodýli rozhodli o výsledku bitvy 2. světové války? Údajně stojí za smrtí 900 japonských vojáků

Každý voják ve válce přežívá pod hrozbou min, kulometů, odstřelovačů a dělostřelecké palby. Jen málokterého ale napadne, že stejným nepřítelem pro něj mohou být i nebezpečná dravá zvířata. Během bitvy o ostrov Ramree roku 1945 se japonské jednotky údajně staly přes noc potravou pro místní krokodýly, kteří zabili stovky mužů schovávajících se v bažinách.

Japonci se museli stáhnout do bažin

Ostrov Ramree je největším ostrovem Barmy s rozlohou 520 čtverečních mil. Od barmské pevniny jej odděluje pouze úzký průliv široký přibližně jen 150 metrů. Ostrov byl Japonci obsazen během jejich invaze do Barmy v roce 1942. Když Britové a ostatní vojáci Commonwealthu osvobozovali Barmu, na ostrov zaútočili v rámci operace Matador v lednu roku 1945.

iZdroj fotografie: War History Online / Public Domain

Ostrov Ramree hrál důležitou úlohu ve strategii Spojenců. Bylo ho možno dobře zásobovat z moře a přestože na něm bylo mnoho bažin, šlo na něm vybudovat řadu leteckých základen. To Britové nutně potřebovali k nastávajícímu útoku na hlavní město Barmy, Rangún. Proto také k obsazení ostrova nasadili mohutné invazní síly, včetně bitevní lodi HMS Queen Elizabeth, křižníků a letadlové lodi Ameer, zajišťující palebnou a leteckou podporu vylodění.

Ostrov hájil jediný japonský pěší pluk, navíc roztroušený po celém ostrově. Britové nasadili do útoku celou jednu indickou divizi, a když se přesvědčili, že na sousedním ostrově Japonci vůbec nejsou, přidali se k útoku ještě britští mariňáci z brigády Commandos, kteří měli vedlejší ostrov obsadit. Dokonalá izolace ostrova útočící flotilou lodí odřízla Japoncům jakékoliv šance na útěk nebo doplnění zásob.

iZdroj fotografie: Uživatel Vannaramree / Creative Commons / CC BY-SA

Zpočátku po vylodění naráželi indičtí vojáci jen na malý odpor. Ten se ale rychle vystupňoval a v připravených obranných postaveních Japonci kladli zuřivý odpor. Zanedlouho se ale vylodili i Britové z brigády Commandos, podařilo se jim dostat do boku obránců a Japonci se na hlavní obranné linii dostali do beznadějné situace.

Jelikož obráncům zásoby jídla a pitné vody brzy došly, japonští velitelé nařídili zbylým zhruba 900 hladovým a unaveným japonským vojákům, aby se stáhli do mangrovových bažin a pochodem přes ně aby se spojili s dalšími japonskými jednotkami na druhé straně. V bažinách ale na Japonské vojáky číhala matka příroda. A ta, jak je známo, je nevyzpytatelná a nemilosrdná.

V bažinách číhali nemilosrdní zabijáci

Příběh o tom, co se stalo ustupujícím japonským vojákům v noci v samotné mangrovové bažině se stal legendárním. Tyto bažiny, propojené řadou kanálů s Indickým oceánem, dovedou člověka zabít mnoha způsoby. Japonci museli přejít jen 16 kilometrů mangrovových bažin, ale čekaly na ně hluboké bahnité tůně, těžké lepivé bahno, zrádné říčky, obtížně prostupná vegetace. K tomu mračna komárů, jedovatí hadi, štíři, pavouci. A nejnebezpečnější ze zvířat, kterým museli v bažině čelit byl Crocodylus porosus neboli krokodýl mořský.

Tento plaz je v současnosti největší na světě, který se dorůstá přes šest metrů a váží až jednu tunu. Na kořist útočí z vody, překvapivě a rychle. Údajně se japonské jednotky, které toho už i tak měly dost za sebou, staly na pochodu bažinou obětí útoků krokodýlů. Tito krokodýli jsou schopni do vody stáhnout i obrovské buvoly od napajedla, a unavení, často zranění a nemocní vojáci zřejmě pro ně v tomto směru nepředstavovali rovnocenného soupeře.

iZdroj fotografie: Uživatel No. 231 Wing RAF / Public Domain

Podle vyprávění přeživších krokodýli v noci odvlékali vojáka za vojákem do hlubin. Britští vojáci na lodích plujících okolo ostrova na vnější straně bažin mangrovů byli nuceni naslouchat strašidelným zvukům a výkřikům mužů, kteří umírali v bažinách s děsem v duši, někteří velmi pomalou a bolestivě krutou smrtí. Jeden Brit popsal „Ta noc byla nejstrašidelnější, jakou kdy kterýkoliv britský voják zažil.

Rozptýlené výstřely z pušek v černočerné bažině, doplněné občasným křikem raněných vojáků drcených v čelistech obrovských plazů a zvuky krmících se krokodýlů vytvořily atmosféru pekla„. Z cca 900 japonských vojáků, kteří přišli do bažin, dokázalo tuto noc přežít pouhých cca pětset, kteří se dostali na druhou stranu. Během noci se také objevilo v britských postaveních zhruba 20 zbloudilých japonských vojáků, kteří vyděšeni popisovali peklo, které zažili v bažinách.

Střízlivý pohled na legendu

Ačkoliv bitva o ostrov Ramree není vojenskými historiky v kontextu bojů druhé světové války příliš rozebíraná, o útocích krokodýlů na japonské vojáky se legendy vyprávějí už od roku 1945. Postupně narostly do poněkud nestvůrného měřítka. Vyprávění o čtyřech stovkách Japonců sežraných krokodýly je ale stěží něčím více, než legendou.

iZdroj fotografie: Sergeant Wackett A. / Public Domain

Velká většina vojáků noční přesun s největší pravděpodobností nezvládla z mnoha dalších příčin, v důsledku vyčerpání, dehydratace, nemocí, zranění, utopili se v hlubokých tůních, zemřeli na uštknutí, apod. Nicméně krokodýl mořský se o oběti na straně japonských vojáků té noci pravděpodobně také významně přičinil.

Zbylí Japonci na ostrově, včetně těch zhruba pěti set přeživších noční pochod bažinou, se soustředili na obranu města Ramree, hlavního města stejnojmenného ostrova. Ale početní i technické převaze nedokázali vzdorovat dlouho. Konec bojů na ostrově přišel 17. února.

iZdroj fotografie: Sergeant Wackett A. / Public Domain

Diskuse o tom, jak probíhalo strastiplné putování japonských vojáků bažinami a o jejich střetu s krokodýly však žije svým životem dál. Někteří současní diskutující poukazují například na to, že množství krokodýlů, kteří by sežrali za noc tolik japonských vojáků, v daném ekosystému vůbec nemohlo být, protože by v těchto počtech brzy zkonzumovali veškerou možnou dosažitelnou potravu, a vymřeli by hlady.

Dnešní vojenští historici se domnívají, že je pravděpodobnější, že Japonci umírali v bažině v tak velkých počtech v důsledku válečných zranění, nemocí a vysílením, dehydratací a hladověním, přičemž krokodýli většinou hodovali už jen na jejich mrtvolách. Navzdory tomu svědectví vojáků, kteří událost zažili, ukazují, že krokodýli přinejmenším hráli v zániku japonských jednotek velmi zřetelnou roli.  

iZdroj fotografie: Uživatel No. 231 Wing RAF / Public Domain

Odpověď na otázku, jestli i krokodýli masově útočili na japonské vojáky, nebo jen hodovali na mrtvých a bezmocných raněných není dodnes jasná, ale je nepopíratelné, že 900 Japonců, kteří trávili noc v bažinách ostrova Ramree, muselo tehdy proti své vůli vydržet ty nejhorší chvíle v jejich životech.

Věříte, že byli krokodýli schopni zlikvidovat celou posádku?

Zdroj: Warhistoryonline