Trumpova kampaň proti Íránu směřuje k nasazení pozemních sil, čehož se odborníci obávají již od islámské revoluce v roce 1979.
Zatímco Irák v roce 2003, Bosna či Afghánistán byly de facto zhroucené státy, Írán je obrovská země s velkým počtem obyvatel a silnou armádou. Navíc se jedná o zemi, která již během irácko-íránské války v 80. letech dokázala, že je schopna absorbovat katastrofální vojenské ztráty, které by jiné státy již dávno srazily na kolena. Speciální jednotky Delta Force, SEAL, výsadkáři ze slavné 82. divize, stejně jako jednotky Rangers a námořní pěchota na výsadkových lodích pokračují směrem k Perskému zálivu. Nad jejich nasazením však visí strašák v podobě katastrofální porážky amerických jednotek během cvičení, které mělo simulovat válku s Íránem a které se zapsalo do historie amerických ozbrojených sil.
Cvičná válka s Íránem
Léto roku 2002. Od teroristických útoků z 11. září uplynulo necelých deset měsíců, v Afghánistánu probíhaly bojové operace a Bushova administrativa formulovala doktrínu preventivních úderů, která brzy posloužila jako ospravedlnění invaze do Iráku. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld prosazoval radikální transformaci ozbrojených sil, přechod od masivních konvenčních armád k lehčím, rychlejších jednotkám propojeným informačními sítěmi.
Právě za účelem ověření těchto plánů nařídil Kongres již v roce 2000 uspořádání rozsáhlého cvičení. Velitelství společných sil (Joint Forces Command, JFCOM) pod vedením generála Williama Kernana dostalo rozpočet 250 milionů dolarů a dva roky na přípravu. Výsledkem bylo cvičení Millennium Challenge 2002, které probíhalo od 24. července do 15. srpna 2002 za účasti přibližně 13 500 vojáků na 17 simulačních stanovištích a devíti cvičištích po celých Spojených státech.
Bylo to první cvičení, které propojilo 42 různých simulačních programů se skutečnými bojovými jednotkami, včetně elitní 82. výsadkové divize a 1. plukem námořní pěchoty. Scénář simuloval rok 2007 a konflikt s fiktivním nepřátelským státem v Perském zálivu, jehož charakteristiky nápadně připomínaly Írán.
Generál, který odmítl hrát podle pravidel
Modrou stranu (Blue Force), představující americké síly vybavené futuristickými technologiemi, vedl generálporučík B. B. Bell s týmem 350 lidí. Do čela červené strany (Red Force), nepřátelského státu s omezenými zdroji, si Kernan osobně vybral generála námořní pěchoty ve výslužbě Paula K. Van Ripera. Jednašedesátiletý veterán s dvěma Stříbrnými hvězdami z Vietnamu, absolvent Ranger School a bývalý velitel 2. divize námořní pěchoty, byl znám jako otevřený skeptik technologického boje.
„Válka je strašná, nejistá, chaotická a krvavá záležitost,“ opakoval. „Technologie nemůže nahradit lidskou intuici.“ Kernan si ho vybral právě proto, že chtěl systém skutečně otestovat. Před začátkem cvičení veřejně prohlásil: „Máme velmi odhodlaného protivníka. Tohle je volná hra. Protivník má šanci vyhrát.“
Van Riper se do této úlohy ponořil s nečekanou důkladností. Když modrá strana na začátku cvičení zničila jeho komunikační infrastrukturu, rádiové věže a optické kabely, a očekávala, že přejde na odposlouchávatelné satelitní telefony, Van Riper sáhl po metodách, které žádný algoritmus nepředpokládal. Rozkazy posílal motocyklovými kurýry. Šifrované zprávy ukryl do modliteb přednášených z minaretů. Letadla startovala na světelné signály bez rádiové komunikace, technikou z 2. světové války. Přesuny vojsk načasoval do mezer v satelitním pokrytí. Zbraně a zásoby ukryl v civilním provozu v Perském zálivu.
Deset minut hrůzy
S pomocí flotily malých rybářských člunů, nerozeznatelných od civilní dopravy, zmapoval Van Riper do druhého dne pozice celé modré flotily. V okamžiku, kdy modří vstoupili do Perského zálivu, zahájil koordinovaný úder. Masivní salvu řízených střel vypálených ze země, obchodních lodí a nízko letících letadel, záměrně dimenzovanou tak, aby počet hrozeb překročil kapacitu radarového systému Aegis na doprovodných křižnících. Zároveň vyslal roje rychlých člunů naložených výbušninami v sebevražedných útocích připomínajících atentát na USS Cole z roku 2000.
Výsledek šokoval všechny přítomné. Šestnáct válečných lodí bylo potopeno při prvním úderu. Z toho jedna letadlová loď, deset křižníků a pět ze šesti výsadkových plavidel. Celkem bylo zničeno přibližně 19 lodí a padlo více než 20 000 příslušníků amerického námořnictva. „Všechno bylo pryč za deset minut,“ vzpomínal Van Riper. Velitel modré strany generál Bell uznal: „Nepřítel mi potopil celou tu proklatou flotilu.“ Generál Gary Luck, vedoucí rozhodčí skupiny, zavolal Kernanovi se slovy: „Pane, Van Riper právě zničil všechny lodě.“
Když výsledky nevyhovují, změní se pravidla
Zde začíná kontroverzní kapitola. Kernan stál před problémem, potopená virtuální flotila znemožňovala realizaci plánované výsadkové operace se skutečnými vojáky z 82. divize a námořní pěchoty, kteří čekali na základnách ve Fort Braggu a u pobřeží San Diega. Rozhodl se proto potopené lodě jednoduše „oživit“ a cvičení bylo znovu spuštěno. Tentokrát však s drastickými omezeními pro červenou stranu. Van Riperovi bylo nařízeno zapnout protiletadlové radary, aby je modrá strana mohla detekovat a zničit.
Červená strana nesměla sestřelit transportní letouny C-130 ani konvertoplány V-22 Osprey, které přivážely nepřátelské vojáky. Protivzdušná obrana musela být rozmístěna na otevřených pozicích. Bylo zakázáno používat chemické zbraně proti výsadkářům. Pozice červených jednotek byly prozrazeny protivníkovi. Van Riperův vlastní náčelník štábu začal přijímat pokyny přímo od řídící skupiny cvičení, které byly v rozporu s Van Riperovými rozkazy.
Když Van Riper protestoval u Kernana, dostal odpověď: „Hrajete mimo zadání. Nepřítel by nikdy neudělal to, co jste udělali vy.“ Van Riper svolal svůj tým, oznámil jim, aby se řídili rozkazy náčelníka štábu, a šestý den cvičení rezignoval na funkci velitele červené strany. Bez odporu červené strany proběhla výsadková operace podle plánu a modrá strana dosáhla většiny cílů kampaně.
Van Riperova válka s Pentagonem
Van Riper odmítl mlčet. Ještě před koncem cvičení rozeslal kolegům e-mail s podrobnou kritikou, vědom si toho, že se dostane na veřejnost. A tak se také stalo. Týdeník Army Times zveřejnil článek „Fixed war games?“ a 21. srpna 2002 přinesl londýnský theGuardian zprávu s titulkem „Válečná hra byla zmanipulována, aby zajistila americké vítězství“.
Van Riper sepsal 21stránkovou tajnou zprávu, předal šest výtisků vedení JFCOM a nikdy nedostal žádnou odpověď. Dokument byl odtajněn až v roce 2024 po jedenáctiletém procesu na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.
„Válečné hry se obvykle nemanipulují, ale celá tato záležitost byla zesměšněna, byla to fraška, jejímž cílem bylo dokázat to, co chtěli dokázat,“ řekl Van Riper. V rozhovoru pro PBS NOVA přirovnal cvičení k Vietnamu: „Počítače v Saigonu říkaly, že válku vyhráváme, zatímco my venku na rýžových polích jsme velmi dobře věděli, že ji nevyhráváme.“
Viceadmirál Marty Mayer, který cvičení řídil, reagoval: „Chci vyvrátit jakýkoli názor, že výsledky byly nějak upraveny.“
Generál Peter Pace, pozdější předseda Sboru náčelníků štábů, prohlásil: „Absolutně věřím, že to nebylo zmanipulováno.“ Závěrečná 752stránková zpráva JFCOM však přiznala, že „volná hra protivníka byla postupně omezována až do bodu, kdy byl konečný stav předem daný.“
Malcolm Gladwell věnoval slavnému cvičení celou kapitolu knihy Blink (2005), kde manévry interpretoval jako střet dvou filozofií rozhodování: analytického, daty řízeného přístupu modré strany a intuitivního, zkušenostmi formovaného úsudku Van Ripera.
Proč je to dnes důležitější než kdykoli předtím
Millennium Challenge 2002 nebyla jen historickou kuriozitou. Cvičení se konalo sedm měsíců před invazí do Iráku, kde se americké síly skutečně setkaly s asymetrickými taktikami, které Van Riper předpověděl, s improvizovanými výbušnými zařízeními, partyzánskou válkou a nepřítelem splývajícím s civilním obyvatelstvem. Íránské Revoluční gardy od té doby rozvinuly přesně ty rojové taktiky malých plavidel, které potopily virtuální americké loďstvo.
Útoky Húsíů na lodní dopravu v Rudém moři pomocí dronů a raket, ukrajinské námořní drony útočící na ruská válečná plavidla v Černém moři, to vše potvrzuje logiku asymetrické války, kterou demonstroval Van Riper: raketa za 20 000 dolarů proti lodi za miliardy.
Poučení z MC02, že nepřítel nemusí hrát podle vašich pravidel, že technologická převaha nezaručuje vítězství a že institucionální sebepotvrzování je nebezpečnější než jakýkoli protivník, zůstává stejně naléhavé jako před čtvrt stoletím. Protože zatímco Pentagon se snažil Van Riperovu zprávu bagatelizovat, v Teheránu ji určitě četli velmi pozorně.
Myslíte si, že si Američané troufnou na pozemní invazi do Íránu?
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 9843
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 7517
