Ačkoliv je Írán ekonomicky i vojensky mnohem slabší než Spojené státy americké nebo Evropa, byla by pozemní invaze mimořádně náročná a jeho úplné ovládnutí zřejmě nemožné. Nejde totiž ani tak o velikost současné armády, ačkoliv i ta je početná, jako spíše o radikalizované smýšlení mnoha obyvatel, z nichž jsou desítky milionů členy polovojenských milic. Redakce Armádního Zpravodaje je proto názoru, že by invaze nebyla nejlepší rozhodnutí.

Z 93 milionů lidí by skoro 1/3 mohla bojovat

Íránská armáda je unikátní dvojkolejný systém tvořený pravidelnou armádou, tedy Ozbrojenými silami Islámské republiky Írán (Arteš), a elitními Islámskými revolučními gardami (Sepah), jimž může asistovat ještě Policejní velení Islámské republiky Írán (Faraja). V prvním případě je vojáků zhruba 450 tisíc, v druhém asi 150 tisíc, potvrzuje Wikipedia.

Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády

Asistovat jim navíc může dalších asi 350 tisíc záložníků, což je obrovská síla. Policejní uniformu potom obléká nejméně 360 tisíc příslušníků včetně branců a rezervistů, ale zřejmě nejhorší jsou polovojenské dobrovolnické milice (Basij) spadající pod Islámské revoluční gardy. Wikipedia totiž uvádí, že mají k okamžitému nasazení 600 tisíc lidí, a bude-li nejhůře, mohou povolat všechny, kdo mají členství, což je síla více než 25 milionů rezervistů schopných boje.

Výzbroj ozbrojených sil je směsicí zastaralé západní techniky z dob šáha a domácích kopií ruských nebo čínských systémů. Nejsilnějšími zbraněmi jsou balistické rakety rodiny Šaháb, Chajbar a Chorramšahr doplněné tisíci sebevražedných dronů Shahed. Íránská armáda tak může zasahovat cíle po celém regionu a účinně odstrašovat potenciální útočníky.

Zbraň, jakou Rusko dříve nemělo, se nedaří sestřelovat. Vylepšená ruská balistická raketa testuje ukrajinskou PVO

Tolik k síle íránské armády, která sice pod leteckými útoky Izraele a Ameriky trpí, jelikož má letectvo i protivzdušnou obranu v naprosto žalostném stavu a nemůže se jim rovnat, ale pozemní invaze by byla extrémně náročná i v případě, že budou hlavní mocenská centra zničená. Írán by totiž těžil z velmi náročného terénu, jemuž dominují pohoří Zagros a Alborz.

Tato přírodní bariéra – v prvním případě široká 150 až 300 km, v druhém 60 až 130 km – je pro obrněné jednotky noční můrou. Útočník by musel čelit tisícům opevněných bodů v úzkých soutěskách a natolik náročnému terénu, že by se na techniku často spoléhat nemohl. V podstatě by technologická převaha ztratila na významu a šlo by o boj muž proti muži.

Izraelské F-35I Adir vyškolily íránskou protivzdušnou obranu. Klíčový systém měl být lepší než ruský S-400, ale selhal

Pozemní invaze by byla pro jakoukoliv mocnost nákladná a krvavá, navíc s nejistým koncem. Írán je rozlehlá a hornatá země s hluboce islamizovanou a nacionalistickou společností, která by se pravděpodobně sjednotila proti vnějšímu nepříteli. Okupace takto lidnatého státu by vyžadovala zřejmě miliony vojáků a zdroje, které žádná země aktuálně nemá.

Strategickou výhodou je i íránská doktrína „mozaikové obrany“, kdy každá provincie může bojovat autonomně i po zničení centrálního velení. V kombinaci s rozsáhlou sítí podzemních „měst“ a tunelů je íránská armáda v domácím prostředí téměř nezničitelná. Jakýkoliv pokus o svržení režimu silou může vést k dekádám partyzánské války v horách.

Video: největší zbraň Íránu zničil Izrael dříve, než stihla zaútočit. Úplně tím změnil pravidla hry

Íránská armáda sice postrádá nejmodernější tanky, houfnice, letadla i ruční zbraně, nicméně v asymetrickém má navrch. Její schopnost zahltit obranu nepřítele vlnami dronů a raket, zatímco pozemní síly by využívaly členitý terén k přepadům, z ní dělá nebezpečného soupeře. Útok na íránské vnitrozemí by byl strategickou pastí s fatálními následky.

Redakce ArmádníZpravodaj.cz je nicméně názoru, že by se takovému konfliktu snažily případné invazní síly vyhnout a zaměřily se pouze na důležité oblasti a odříznutí příjmů státní kasy. Scénář, kdy dojde k ovládnutí íránského pobřeží, zejména strategického Chúzestánu a pásma podél Perského zálivu, by znamenalo kontrolu nad hlavními ropnými terminály a přístavy.

Mirage 2000 v plném bojovém nasazení. Záběry těsně nad zemí ukazují, jak Ukrajinci bombardují Rusy s chirurgickou přesností

Tato „limitovaná“ invaze by odřízla Teherán od klíčových příjmů a ochromila export surovin, resp. by ho převzaly vláda invazních zemí. Logisticky by šlo na jihu o operaci v rovinatém terénu, kde by dominovalo letectvo a těžká technika, z moře potom námořnictvo včetně letadlových lodí, díky nimž by nebylo nutné držet letouny na zemi a vystavovat je odvetné palbě.

I v tomto scénáři by však Američané čelili brutální asymetrické válce vedené z nedalekého pohoří Zagros, které by komplikovalo operace hlavně podél Perského zálivu. Íránské jednotky by z něj mohly podnikat raketové a dronové útoky na pobřežní základny a zásobování, a okupace úzkého pobřežního pásu by vyžadovala trvalou přítomnost statisíců vojáků.

8 nejsilnějších zbraní Íránu, které právem nahání strach i vojenským mocnostem. Zapomínat nelze ani na početné skupiny bojovníků

Zahraniční invaze by navíc nemusela režim úplně zlomit, ale naopak by mohlo dojít k extrémní radikalizaci a sjednocení obyvatelstva proti „agresorovi“. Na druhou stranu je v Íránu mnoho lidí smýšlejících „svobodně“, a od 25. prosince 2025 dochází k masivním protestům proti současné vládě a prohlubující se ekonomické krizi. Jedná se o největší povstání od islámské revoluce v roce 1979, uvádí Wikipedia s tím, že proběhlo asi v 80 % země.

Lidé vyšli do ulic v 675 lokalitách ve 210 městech ve všech 31 provinciích, a vláda pod vedením již padlého nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího je tvrdě potlačila silou. Zabít při nich měla více než 32 000 civilistů, ale reálná čísla budou nejspíše vyšší. Je zřejmé, že pokud dostanou lidé správnou příležitost, může dojít ke státnímu převratu.