Leopard 2A4 ukrajinské armády je sice starší, ale na přepady ruské pěchoty se skvěle hodí. Má k tomu velice efektivní munici, před níž se Rusové neschovají ani v domě.
I když dostala ukrajinská armáda v mnoha případech poměrně starou techniku, kvalitativně je mnohem lepší než její sovětské, resp. ruské protějšky ze stejného období, a mnohdy se vyrovnává i těm moderním. Během střetu s pěchotou je potom technologická nadřazenost ještě větší, o čemž se redakce Armádního Zpravodaje přesvědčila na záběrech (níže), kde tank Leopard 2A4 ve službách Ukrajiny napadl ruskou diverzní jednotku a nedal jí šanci.
Bez protitankových zbraní nemají vojáci šanci
Leopard 2A4 pochází z roku 1985, potvrzuje Wikipedia, a historicky jde o jeho nejrozšířenější modernizaci. Nejméně 100 ks se dostalo také na Ukrajinu, která je vskutku umí nasazovat, ale musí to dělat velmi chytře, protože má techniky všeobecný nedostatek. I přes své stáří je velkým přínosem jak proti jiné technice, tak proti pěchotě, kde to ani nehraje takovou roli.
Když ho ukrajinská armáda nasadí k odrážení ruské pěchoty, v podstatě jí tím podepisuje rozsudek smrti. Útok tohoto původem německého tanku v otevřeném terénu či zastavěné oblasti představuje pro napadené vojáky jednostrannou situaci, jelikož diverzní jednotky často nebývají vybaveny protitankovými zbraněmi, ale pouze útočnými puškami, granáty apod.
Naopak Leopard 2A4 dokáže díky špičkové optice a termovizi odhalit nepřítele na kilometry daleko, aniž by o něm věděl. Moment překvapení v kombinaci s přesností střelby mu nedává čas na zformování obrany ani nalezení úkrytu. Což je ostatně často k ničemu, jelikož posádka může nabít do 120mm kanonu vysoce explozivní a tříštivou munici, potvrzuje ArmyRecognition.
Ta je navržena tak, aby při dopadu nebo v těsné blízkosti cíle rozsela tisíce žhavých střepin do širokého okolí, což je pro lidi v dosahu desítek metrů devastující – tlaková vlna navíc v poloměru několika metrů trhá vnitřní orgány a střepiny pronikají i nejlepšími balistickými vestami, jako by byly z papíru. Vojáci ukrytí v domě jsou na tom přitom mnohem hůře.
V podstatě se pro ně stává betonovou pastí a během okamžiku také hrobem. Naprostá bezmoc ruských vojáků potom vede k psychologickému kolapsu celé jednotky, což zpomaluje postup okupace. Nepřítel přitom v mnoha oblastech nemůže nasadit vlastní techniku, protože by tam přes frontu hlídanou drony ani nedojela. Správně nasazené tanky tak stále mají místo.

