Ukrajinská armáda nemohla na přímé střety techniky pomyslet, tak improvizovala. A vyšlo jí to. Rusko mechanizované pluky jsou minulostí, rozložila je malá komanda.
Již od dob druhé světové války stála ruská válečná doktrína na obrněných jednotkách, které byly hlavně do útoku hnány ve vysokých počtech nehledě na ztráty – s cílem, že někdo přece projet musí. A několik let to ruské velení zkoušelo i proti Ukrajině, která ho však vyvedla z omylu a má na kontě tisíce zničených obrněnců včetně nejlepších tanků T-90M, potvrzuje Oryx. Malé skupiny s protitankovými zbraněmi způsobily Rusům ztráty, z nichž se budou sbírat dlouho, shoduje se WarriorMaven s tím, že velkým mechanizovaným plukům odzvonilo.
Situaci na bojišti ruské velení silně podcenilo
Tradiční představa o tancích jakožto o nezastavitelných vládcích bojiště, kteří v obrovských formacích drtí nepřítele, vzala na Ukrajině za své. Zatímco dřívější konflikty definovaly masivní tankové bitvy a střety jiných obrněnců, současná realita ukazuje jejich zranitelnost. Těžká technika se stává snadným cílem v prostředí, kde dominují technologie a precizní taktika.
Ukrajinská armáda, která na počátku invaze čelila obrovské přesile ruské techniky, musela začít improvizovat. A nutno zdůraznit, že se jí to podařilo precizně. Úplně se vyhnula čelním střetům, na něž ostatně ani neměla techniku, ať z hlediska kvantity, nebo kvality, a nasadila malá a vysoce mobilní úderná komanda. Ta často operují skrytě v lesích a městech a útočí nečekaně.
V závislosti na využívané zbrani z boků nebo zezadu, což je třeba případ protitankového granátometu RPG-7, jindy si může dovolit úder z dálky třeba pomocí FGM-148 Javelin. Nejednou se ukázalo, že tato decentralizovaná taktika umožňuje ničit celé kolony okupantů dříve, než se stihnou rozvinout k boji, což je paralyzuje a nutí k ústupu, případně všichni zahynou.
Arzenál těchto komand tvoří špičkové západní systémy i osvědčená klasika. Již zmíněný americký FGM-148 Javelin má největší výhodu v tzv. „top attack“ módu, kdy dopadá na dálku až 5,5 km na nejslabší místo tanku seshora, potvrzuje Wikipedia s tím, že mu k tomu bohatě stačí průbojnost asi 760 mm RHAe. Za zmínku potom určitě stojí i britsko-švédský NLAW, který je ideální k boji na vzdálenosti do 1 km, na něž prorazí přes 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia.
Vedle nich stále skvěle slouží levná RPG-7 pro přepady zblízka nebo ukrajinský systém Stugna-P, ovládaný operátorem z bezpečné vzdálenosti, ale ten už je vhodný spíše pro stálejší stanoviště, jelikož váží kolem 100 kg, uvádí Wikipedia, a musí ho přenášet několik vojáků, zatímco na všechny zmíněné stačí jeden (tedy plus kolega, který nese munici k přebití).
Jakmile to schytá ruská technika kamkoliv jinam než do předku, kde má nejsilnější ochranu, málokdy to přežije. Úderným komandům ukrajinské armády podlehnou i tanky T-90M s nejvyšší mírou ochrany ze všech obrněnců v ruské armádě, o což se krom taktiky zasluhují rovněž technologie, kupříkladu tandemová hlavice navržená k pronikání reaktivním pancířem.
Válka Ruska proti Ukrajině tak potvrzuje, že technologická převaha jednotlivce s přesnou zbraní může porazit ocelové kolosy, přičemž jsou malá komanda hůře detekovatelná drony. Mohou se rychleji maskovat a jejich ztráta je pro armádu méně citelná než ztráta tanku za desítky až stovky milionů korun. Tato asymetrie redefinuje moderní vojenství a potvrzuje, že éra dominance těžkých tankových divizí skončila; tanky však ne, jenom je bude třeba nasazovat jinak.


