Flotila ruských letadel Antonov je ve velkých problémech. Nemá náhradní díly ani certifikaci letové způsobilosti, protože obojí drží Ukrajina, která nic nedodá.
V ruském letectvu je zastoupeno mnoho starých letounů, které sice stále svou práci odvedou, ale o to důkladnější a častější údržbu potřebují. Už před válkou proti Ukrajině to přitom bylo poměrně špatné, a z nedávno uniklých interních dokumentů redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že to je zřejmě mnohem horší. Nejde už jenom o snížení schopností ruského letectva, což si také nemůže dovolit, ale o nebezpečný hazard s životy posádek.
Ani po 12 letech si Rusové neumí poradit
Dallas získal interní dokumenty společnosti Aviaremont JSC, konkrétně zprávy generálního ředitele společnosti Alberta Bakova adresované přímo vedení státní korporace Rostec, což je podle Wikipedie korporace pro podporu vývoje, výroby a exportu high-tech produktů, která sdružuje asi 800 podniků a dodává produkty asi do 70 zemí na většině kontinentů.
Ze zjištění vyplývá, že má ruské vojenské letectvo velké problémy s údržbou letadel Antonov v důsledku mezinárodních sankcí a ztráty vazeb s Ukrajinou, kvůli čemuž se flotila transportních letadel rychle zhoršuje, což již vedlo k sérii smrtelných nehod a úmrtím vysokých ruských leteckých velitelů. A podle všeho je mimo asi 40 % ze všech letounů.
Wikipedia potvrzuje, že Rusko provozuje přibližně 368 letadel An-12, An-26 a An-72, z nichž vyžaduje 143 naléhavé opravy. Tamní ministerstvo průmyslu a obchodu oficiálně uznalo, že je domácí výroba komponentů a sestav potřebných k obnově těchto typů letadel nedostatečná, a co hůře, hlavní údržbové zařízení těchto letadel, 308. závod na opravu letadel v Ivanovu, je na pokraji bankrotu. Není nicméně první, kdo se ocitl v takové situaci.
Podle všeho již utratil zálohy na vládní zakázky a nemá žádné jiné zdroje příjmů, takže je nucen si brát půjčky od dceřiných společností Rostecu jenom proto, aby mohl vyplatit mzdy. V jiných firmách přitom nedostávají zaměstnanci zaplaceno i řadu měsíců, potvrzuje JamesTown. Je ale možné, že může za špatnou finanční situaci Aviaremont JSC také její ředitel.
Albert Bakov totiž nejenom, že nemá žádné specializované vzdělání ani zkušenosti v leteckém průmyslu, ale do akutních finančních potíží přivedl i další obranné společnosti, které řídil. Vedle toho uniklé interní zprávy přímo poukazují na úplné selhání programu nahrazení dovážených komponent pro letadla Antonov, ačkoliv to Rusko mohlo řešit od počátku války.
Doteď však nemá kompletní konstrukční dokumentaci, a stále se mu nepodařilo zavést sériovou výrobu náhradních dílů ve svých vlastních závodech, které by nahradily ty ukrajinské. IATA potvrzuje, že bylo Rusko po desetiletí kriticky závislé na ukrajinském holdingu Motor Sič a konstrukční kanceláři Antonov, která má na kontě přes 22 tisíc letounů.
Ani po 10 letech od začátku konfliktu (v roce 2014) a pokusech o náhradu dovozu odjinud zůstávají některé oblasti pro Kreml neřešitelným problémem. Kupříkladu téměř všechny ruské útočné a transportní vrtulníky (Mi-8/17, Mi-24/35, Mi-28 a Ka-52) byly navrženy pro motory z Motor Sič v Záporoží, potvrzuje MotorSich, a podobná situace panuje u těžkých transportních letounů An-124 Ruslan, kdy práva na konstrukci a certifikaci letové způsobilosti drží ukrajinský Antonov. Rusové to sice dlouhodobě obchází, ale nemají takový úspěch.
Neschopnost Rusů je však mnohem rozsáhlejší. Kupříkladu mnohé mezikontinentální balistické rakety (např. R-36M2 Vojevoda, v NATO známá jako Satan) byly vyvinuty v ukrajinském Južmaši (Dnipro) – ano, v tehdejším SSSR, který tak přišel o odborníky starajících se o jejich údržbu a modernizaci. I v tomto směru se snažilo realizovat samo, ale neúspěchů je mnoho.
Armádní Zpravodaj psal například koncem roku 2025 o testování rakety RS-28 Sarmat, která po odpalu vybouchla. A těch případů je více. Bez Ukrajiny navíc Rusko trpí také na moři, jelikož se ukázalo, že neodkáže bez jejích motorů stavět například fregaty třídy Admiral Grigorovič a Admiral Gorškov, do nichž vyvinulo vlastní, ale stále nefunguje zcela optimálně.
TheMoscowTimes připomíná, že se tehdy Rusko dokonce rozhodlo Ukrajinu zažalovat za nedodání dalších – poté, co jí ukradlo Krym a podpořilo vzbouřence v Luhansku a Doněcku, i když se snažilo o destabilizaci tehdejší ukrajinské vlády nepokoji na celém jihovýchodě. Jde tak o další z mnoha případů, jak moc je ruský průmysl závislý na zahraničí.




