Ruské optické drony jsou velmi schopné, ale bez optických vláken k ničemu. V momentě, kdy si je armáda nedokáže vyrábět sama, musí dovážet ta horší kvality ze zahraničí.
Jestli má Rusko v nějaké zbrojní oblasti silnou pozici, jsou to optické drony. Ty jeho mají zřejmě stále nejdelší dolet, na přelomu let 2025 a 2026 se ho podařilo prodloužit na 65 km, kdežto u těch ukrajinských je asi o třetinu menší. Jenomže jejich výrobu lze poměrně snadno vyřadit nebo omezit, pokud Rusko přijdou o klíčové podniky. Za příklad dává redakce Armádního Zpravodaje továrnu Optic Fiber Systems v Saransku asi 660 km od ukrajinských hranic.
Optické drony nelze rušit, jsou velmi nebezpečné
V nasazování dronů řízených přes optické vlákno dosáhli Rusové značného pokroku, což jim dává zásadní výhodu na bojišti. Jsou totiž zcela imunní vůči elektronickému boji, protože není signál přenášen vzduchem, ale kabelem. Operátor díky tomu vidí čistý obraz dokonce i v zónách s extrémním rušením, kde běžné bezdrátové drony selhávají, potvrzuje AtlanticCouncil.
Tato technologie se stala postrachem pro ukrajinskou techniku v první linii, ale Ukrajinci ruskou výrobu značně narušili, když cíleným útokem vyřadili jedinou ruskou továrnu schopnou masově vyrábět optická vlákna – její produkce byla asi 12 000 km denně. Jejich výroba je přitom technologicky náročná a vyžaduje specializované vybavení. Bez domácí velkokapacitní linky se však začaly plány na masové nasazení nerušitelných dronů hroutit.
Moskva je nyní nucena chybějící komponenty draze dovážet, nejspíše z Číny, nebo se pokoušet o improvizovanou výrobu v menších dílnách. Tyto sekundární provozy mají ovšem mnohem nižší kapacitu a nemusí dosahovat potřebné kvality. Nedostatek klíčového materiálu tak Rusům citelně bere vítr z plachet a brání jim v dosažení dominance v této kategorii bezpilotních zbraní.
Ukrajinské útoky na továrnu v Saransku přitom proběhly v dubnu a květnu 2025, a ani po takové době se ji nepodařilo znovu otevřít, uvádí theMoscowTimes. Armádní Zpravodaj považuje za minimálně nezodpovědné, že Rusové takto kriticky důležitý podnik neochránili. Sestřelit dálkové drony totiž není úplně těžké, stačí na to i ruční zbraně a primitivní systémy.
Na druhou stranu je třeba přiznat, že ukrajinské drony An-196 Liutyi užívané k dálkovým útokům není snadné detekovat radary. Jsou totiž převážně z překližky, dřeva a kompozitních materiálů, takže je vojáci často zaregistrují až na poslední chvíli. Zase jsou ovšem poměrně hlučné, potvrzuje Wikipedia, takže je lze sestřelit dále od cíle – pokud by tam tedy ruská armáda měla PVO.

