Na to, co fungovalo kdysi, se dnes ruské dělostřelectvo zkrátka nemůže spoléhat. Ukrajinci umí zničit těžké dělo i tehdy, kdy se zdá být maskované mezi stromy.
Dělostřelectvo mělo být minulostí – alespoň tak ho hodnotily armády i odborníci po celém světě. Jenomže válka na Ukrajině ukázala, že se více mýlit nemohli, a ačkoliv záleží na kvalitě, neméně důležitým faktorem je překvapivě i kvantita. Redakce Armádního Zpravodaje ovšem pozoruje, jak moc zastaralé jsou některé taktiky, a že pokud nenajdou ozbrojené síly řešení, bude to znamenat veliké ztráty. Příkladem je pokus ruské armády o skryté odstřelování z lesa viditelný na záběrech (níže), kde si ale se samohybnou houfnicí poradil dron.
Statická pozice je jisté zničené houfnice i posádky
Ruská armáda se dlouhodobě spoléhá na dělostřelectvo jako na svou hlavní údernou sílu, což potvrzuje i historické označení „bůh války“. Její doktrína je založena na masivním využití palebné síly k drcení obranných linií nepřítele, než vyšle vlastní konvoje a pěchotu, která by tak měla mít o poznání jednodušší práci. Dělostřelectvo je vlastně páteří ruské ofenzivy i defenzivy.
Kromě ničení cílů má však také psychologický dopad a při nepřerušované palbě dokáže způsobit totální vyčerpání nepřátelských vojáků. Ti potom pochopitelně přestávají být bojeschopní a je mnohem jednodušší je porazit. Z nejpoužívanějších dělostřeleckých systémů ruské armády lze jmenovat samohybné houfnice Msta-S nebo starší 2S3 Akacija.
Sice už má dnes i mnohem lepší 2S35 Koalitsiya-SV nebo 2S43 Malva, potvrzuje Wikipedia, ale ty existují jenom v nižších desítkách kusů. Všechny zmíněné spojuje zejména možnost relativně rychlého přesunu, což je pro přežití na moderním bojišti klíčové. Držet dnes déle stejnou pozici je v podstatě jako nabídnout nepříteli zničení bez nějakého většího úsilí.
To je ostatně vidět na záběrech, kde se ruská samohybná houfnice evidentně pokoušela ukrývat mezi stromy a odstřelovat tak skrytě ukrajinské pozice. Maskování je i dnes nesmírně důležité, ale ruská armáda se zřejmě stále nedokáže efektivně přizpůsobit všudypřítomným dronům. Často se ostatně pořád spoléhá na statickou obranu a hloubení krytů, stejně jako na hustou vegetaci, což nicméně v zimě neplatí, protože stromy nemají listí (a jehličí tak nepropustné není).
Jenom takový přístup fungoval v éře klasického průzkumu, kdy bylo odhalení pozic v hlubokém týlu nepřítele logisticky i časově velmi náročné, a mnohdy prostě nemožné. Dnes je však situace dramaticky odlišná, protože drony s termovizí a multispektrálními senzory vidí skrz listí, stejně jako maskovací sítě. I kdyby se tedy nepodařilo odhalit houfnici v klidovém režimu, nejpozději v době výstřelu ji tepelná stopa a kouř prozradí, což zpečetí její osud.
Konkrétně ukrajinská armáda může použít na zničení ruského dělostřeleckého systému buď své houfnice, které mívají mnohdy větší dostřel, takže jsou samy mimo jeho dosah, případně povolat útočný dron, ať už sebevražedný nebo bombardovací. Válka s Ukrajinou tak ukazuje Rusku, že staré taktiky už zkrátka neplatí, a že musí změnit přístup, shoduje se Forbes.
Je dnes možné nasadit dělostřelectvo jinak než způsobem „vystřel a uteč“?
Komentáře
|
PŘEČTENÍ: 4160
Komentáře
|
PŘEČTENÍ: 6472
