7 bombardérů B-2 letělo 36 hodin do Íránu, kde shodily 14 bomb, které nebyly nikdy předtím použity. Íránci je neviděli

Operace Midnight Hammer nebyla jen o čtrnácti bombách. Byla demonstrací celého amerického systému: stealth bombardérů schopných letět z Missouri na druhý konec planety bez mezipřistání, vzdušného tankování přes oceány, klamných manévrů nad Pacifikem a vrstveného elektronického boje, který oslepil jednu z nejhustších protivzdušných sítí Blízkého východu. Pentagon na tiskové konferenci 22. června 2025 potvrdil, že íránské stíhačky nevzlétly a systémy země-vzduch úderný balík nezachytily. Sedm neviditelných strojů doletělo, svrhlo svůj náklad a vrátilo se domů. Celá mise trvala přibližně třicet šest hodin.

Proč právě sedm bombardérů a čtrnáct bomb

Americké letectvo provozuje pouhých dvacet kusů B-2 Spirit, z toho jeden slouží jako testovací stroj. Nasadit sedm bombardérů na jednu misi znamenalo poslat do akce více než třetinu celé flotily, rozhodnutí, které samo o sobě ukazuje, jak vysoko Pentagon prioritu úderu nastavil.

Aritmetika mise je přitom jednoduchá. Nosnost B-2 činí podle oficiálního factsheet USAF 27 200 kg (60 000 liber). Jedna puma GBU-57 Massive Ordnance Penetrator váží 13 600 kg (30 000 liber). Každý bombardér tak nesl dvě, a sedm strojů po dvou dává přesně čtrnáct kusů. Nešlo o náhodné číslo, ale o maximum, které tato konfigurace dovolovala.

Samotná GBU-57 je přesně naváděná penetrační puma o délce přes šest metrů, navržená výhradně k ničení hluboko uložených a zodolněných podzemních cílů. Její vývoj trval přibližně patnáct let a podle Pentagonu vznikala právě pro scénář typu Fordow, zařízení zabudované pod desítkami metrů skály. Operace Midnight Hammer byla jejím prvním bojovým nasazením v historii.

Třicet šest hodin bez mezipřistání

Bombardéry odstartovaly ze základny Whiteman v Missouri a letěly východním směrem přes Atlantik. Bez předsunuté základny, bez mezipřistání. Opakované tankování za letu zajistily tankery pod velením Air Mobility Command, celková vzdálenost přesáhla 21 000 km (13 000 mil) tam i zpět. Materiál AMC a AFGSC z léta 2025 výslovně potvrzuje, že mise trvala třicet šest hodin od vzletu po dosednutí zpět v Missouri.

Osmnáct hodin letěl úderný balík do cílové oblasti s minimální radiovou komunikací. Současně jiná skupina B-2 zamířila opačným směrem, na západ, nad Pacifik. Šlo o záměrnou klamnou větev, která měla odvést pozornost zpravodajských služeb od skutečného úderného směru. Bezprostředně před vstupem do íránského vzdušného prostoru navíc letěly před bombardéry doprovodné stíhačky čtvrté a páté generace ve vysoké rychlosti a výšce, vybavené prostředky pro potlačení protivzdušné obrany a elektronický boj.

Celkem se operace účastnilo přes sto dvacet pět letounů. Pentagon hovořil o přibližně sedmdesáti pěti přesně naváděných zbraních a více než dvou desítkách střel Tomahawk mířících na další cíle v Isfahánu. Midnight Hammer nebyla chirurgická operace jednoho bombardéru, byla to koordinovaná vlna.

Co znamená, že Íránci bombardéry „neviděli“

Írán provozuje jednu z nejhustších sítí protivzdušné obrany na Blízkém východě, včetně ruských systémů řady S-300. Přesto podle amerického vyhodnocení žádná íránská stíhačka nevzlétla a žádný systém země-vzduch na úderný balík nestřílel.

Neznamená to nutně, že se na radarových obrazovkách neobjevilo vůbec nic. Znamená to, že kombinace stealth konstrukce B-2 (navržené k minimalizaci radarového, infračerveného i akustického odrazu) s nočním časem zásahu, minimální komunikací, klamnou pacifickou větví a aktivním potlačením hrozeb PVO vytvořila situaci, ve které Írán nedokázal identifikovat, lokalizovat a napadnout skutečný úderný balík dříve, než bomby dopadly.

Přesnější rozdělení na „selhání radarů“ versus „účinné rušení“ Pentagon v otevřených materiálech nezveřejnil. Podle nás ale právě tato nerozlišitelnost je pointou: americký systém fungoval jako celek, nikoli jako součet jednotlivých triků.

Škody, které potvrdila i IAEA

Americká strana bezprostředně po útoku mluvila o mimořádně těžkém poškození všech tří zasažených lokalit a o odhození íránského jaderného programu o roky zpět. Nezávislé potvrzení přišlo v září 2025, kdy IAEA ve verifikační zprávě GOV/2025/50 uvedla, že Fordow podle satelitních snímků utrpěl velmi významné škody, v Natanzu byly patrné přímé zásahy do podzemních hal a poškozeny byly i další části jaderného komplexu v Isfahánu.

Současně ale agentura zdůraznila zásadní problém: od začátku července 2025 Írán přerušil spolupráci s inspektory, IAEA ztratila přístup k většině zařízení a úplná nezávislá inventura materiálu a technologií nebyla možná. Krátkodobě šlo o velmi těžký zásah. Dlouhodobá míra nevratnosti ale bez obnovených inspekcí zůstává neověřená.

Odvetná reakce Íránu na sebe nenechala dlouho čekat. Už dva dny po útoku CENTCOM oznámil, že americké a katarské síly odrazily íránský balistický útok na základnu Al Udeid v Kataru, bez amerických i katarských ztrát. Eskalace tedy nebyla hypotetická.

Proč je Midnight Hammer referenčním bodem i v roce 2026

Operaci dnes americké letectvo používá jako měřítko vlastních schopností. Materiál 509. bombardovacího křídla z června 2026 potvrzuje, že plánování mise probíhalo v horizontu týdnů, nikoli let, a přesto šlo o nejsložitější dálkový stealth úder v dějinách USAF. Křídlo za ni obdrželo druhou po sobě jdoucí Omaha Trophy.

Mezitím se malá flotila B-2 pomalu obnovuje. V červenci 2026 se po depotní údržbě vrátil do služby stroj Spirit of Ohio, připomínka toho, jak cenný je každý jednotlivý kus. Budoucnost amerického stealth bombardování ale leží jinde: v programu B-21 Raider, stroji nové generace s otevřenou architekturou, schopností pilotovaného i nepilotovaného režimu a potvrzenou dvoupilotní osádkou. Právě B-21 má postupně převzít roli, kterou B-2 nad Fordow a Natanzem splnil možná naposledy v tak masivním měřítku.

NATO v osobě generálního tajemníka Marka Rutteho útok označilo za ospravedlnitelný. Česká republika samostatné explicitní stanovisko k operaci veřejně nevydala, ale ministr Lipavský íránský jaderný program dlouhodobě označuje za hrozbu nejen pro Blízký východ, ale i pro Evropu. Postoj Prahy byl aliančně loajální, byť tišší.

Midnight Hammer ukázala jednu věc nade vší pochybnost: neexistuje na světě podzemní objekt, který by byl mimo dosah amerického konvenčního úderu. A to je zpráva, kterou nečetl jen Teherán.