Technologie, s jakou Rus nepočítal: americké střely HARM odpalují ukrajinští piloti ze sovětských stíhaček pomocí iPadu

Když William LaPlante, náměstek amerického ministra obrany pro akvizice, vystoupil 24. dubna 2024 na panelu washingtonského think-tanku CSIS, popsal věc, která by v mírové byrokracii zabrala roky. Ukrajinští technici vzali americkou protiradarovou střelu AGM-88 HARM, navrženou pro F-16, a připojili ji k sovětskému MiG-29. Pilot ji ovládá přes zařízení, které LaPlante označil jednoduše jako „iPad“. Od dodání zbraně po první bojový let uplynul zhruba týden.

Střela, která nemá co dělat na sovětském křídle

AGM-88 HARM je standardní americká protiradarová střela. Podle oficiálního fact sheetu amerického letectva byla navržena pro potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, navádí se na elektromagnetické záření radarů a ničí je. Její přirozený domov je kokpit F-16C Block 50 nebo 52, kde spolupracuje s integrovaným systémem AN/ASQ-213 HARM Targeting System. Ten umí emitory detekovat, lokalizovat a identifikovat přímo v rámci bojové architektury letounu.

Ukrajinské MiG-29 a Su-27 nic takového nemají. Obě konstrukce vstoupily do služby v roce 1985, v pozdní fázi studené války, a jejich avionika stojí na sovětských datových sběrnicích. Nemluví stejným jazykem jako západní zbraně. Za normálních okolností by integrace HARM na takový stroj vyžadovala měsíce až roky testů, certifikací a úprav softwaru. Ukrajina na to neměla čas.

Tablet jako nouzové rozhraní

Řešení, které vzniklo, je elegantní svou surovostí. Komerční tablet (LaPlante ho nazval iPadem, ačkoli veřejné záběry přesnou značku nepotvrzují) slouží pilotovi jako uživatelské rozhraní pro práci se západní municí. Zobrazuje mapu, umožňuje zadání a potvrzení cílových dat. Vlastní fyzické spojení se zbraní pak podle analýzy The War Zone zřejmě řeší kombinace speciálního pylonu a integračního hardwaru, ale přesná architektura propojení tablet–letoun–střela zůstává neveřejná.

Nejde přitom jen o HARM. Stejný princip Ukrajina aplikovala na americké kluzákové bomby JDAM-ER i francouzské střely Hammer. U těchto zbraní se na záběrech objevují speciální pylony, které pravděpodobně předávají zbrani kritická GPS data před odhozem a mohou nést i prvky pasivního elektronického průzkumu pro detekci radarů. U HARM naopak takový speciální pylon veřejně spatřen nebyl, což naznačuje, že integrace mohla jít ještě jinou cestou.

Důležité je, co toto řešení neumí. Chybí nativní datová sběrnice, hluboká fúze senzorů, standardní zbraňové rozhraní. Část zbraní je pravděpodobně efektivně použitelná hlavně proti předem známým souřadnicím. Ergonomie v kokpitu bude horší než na F-16 navrženém přímo pro tuto munici. Ale funguje to.

Válečný model zrychlené akvizice

Skutečný průlom není v tabletu samotném. Je v tom, co jeho nasazení říká o tempu války. LaPlante na stejném panelu popsal ještě jeden příklad: protilodní střely Harpoon odpojené z evropské lodi, nainstalované na nákladní auta, s výcvikem ukrajinské obsluhy v Evropě a bojovým nasazením do tří týdnů.

Pentagon potvrdil úspěšné bojové použití HARM z ukrajinských MiGů už v srpnu 2022. Americká strana tehdy o detailech mluvila opatrně, šlo prý o „významnou asymetrickou a nečekanou výhodu“. A právě v tom spočívá efekt, se kterým ruská strana nepočítala. Ne že by Ukrajina měla tablet. Ale že přes něj dokáže dostat do boje zbraň, jejíž standardní integrace trvá roky, během dnů.

Zároveň platí, že ne každá taková improvizace uspěje. LaPlante ve stejné debatě zmínil i jiný rychle dodaný systém, který v ukrajinských podmínkách selhal a skončil odložený. Válečná akvizice je sázka; některé karty vyjdou, jiné ne.

Co to znamená pro budoucnost a pro Česko

Příchod F-16 na Ukrajinu mění kontext. S plnohodnotným HARM Targeting System získají ukrajinští piloti schopnosti, které tabletová improvizace poskytnout nedokáže: automatickou detekci a identifikaci emitorů, hlubší integraci senzorů, vyšší dynamiku proti pohyblivým cílům. Tablet na MiGu byl most přes propast. F-16 je silnice.

Pro české vzdušné síly, které stojí na švédských Gripenech a českých L-159, je ukrajinská zkušenost spíš poučení než návod. Česká armáda nahrazuje sovětské vrtulníky Mi-24/35 americkými H-1, tedy jde cestou standardního přezbrojení, ne nouzového přemostění. Ale kdyby někdy došlo na krajní scénář, ukrajinský precedent ukazuje, že i čtyřicet let stará platforma dokáže nést moderní zbraň, pokud máte dost vynalézavých inženýrů a dostatečně naléhavý důvod.

HARM na sovětském křídle, ovládaný přes komerční tablet, není příběh o jednom zařízení. Je to příběh o tom, co se stane, když válka stlačí akvizační cyklus z let na dny a inženýři dostanou volnou ruku místo manuálu.