Svět pozoruje již více než 65 let: Americký špionážní letoun U-2 létal nad územím SSSR, ve Vietnamu i v Iráku

Zatímco ve 40. letech mohla americká letadla provádět letecký průzkum v blízkosti sovětských hranic ještě relativně beztrestně, na počátku nového desetiletí, kdy studená válka vstoupila do intenzivnější fáze, začali Sověti klást na svou protivzdušnou obranu o poznání větší důraz. V dubnu 1952 byl nad Baltem sestřelen americký hlídkový letoun a následující rok přišly USA o bombardér Neptun. A jelikož mezi americkými představiteli rostla nespokojenost s kvalitou zpravodajských informací přicházejících zpoza železné opony, bylo třeba urychleně nalézt řešení.

Americké letectvo nejevilo zájem

V červenci roku 1953 vyhlásila jedna z průzkumných jednotek amerického letectva soutěž o sestrojení nového průzkumného letounu, který by byl schopen provádět fotografický průzkum z výšky přibližně 20 000 m. Předpokládalo se, že v této výšce zůstane jednak mimo dosah sovětských radarů, jednak mimo dosah sovětských stíhacích letounů.   

K účasti byly přizvány tři společnosti: Bell Aircraft Corporation, Fairchild Engine & Airplane Corporation a Glenn L. Martin Company. Legendární americká zbrojovka Lockheed do soutěže přizvána nebyla, přesto ovšem pořádně zamíchala s výsledky. Když už se zdálo, že je o všem jednoznačně rozhodnuto a podporu získá projekt Bell X-16 a modernizovaný bombardér B-57, na poslední chvíli přispěchal Lockheed s návrhem koncepčně zcela nového letounu, který měl podle všeho dalece předčit veškerou (nejen) sovětskou leteckou techniku.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force

Projekt letounu CL-282, známější jako U-2, byl svěřen zkušenému konstruktérovi letadel Clarenci Johnsonovi. Pod jeho vedením vznikly například stroje P-38, P-80 a F-104. Tvar trupu si Johnson vypůjčil od stíhačky F-104, ale jinak by se jím navržený letoun dal oprávněně nazvat kluzákem s proudovým motorem.

Křídlo s tenkým profilem a velkým prodloužením, odnímatelná ocasní plocha – to vše bylo pro vojenský letoun netypické. Podle Johnsona by však takový stroj mohl provádět průzkumné operace ve výšce téměř 22 000 m s doletem asi 3 200 km. Americkou armádu však projekt jednomotorového neozbrojeného letounu bez pancéřování zpočátku vůbec nenadchl.   

Projekt byl přísně tajný

Nový letoun získal podporu až v roce 1954, kdy se o jeho vývoj zasadila řada významných amerických vědců a zkušených inženýrů. O projekt se začala zajímat také CIA a vývoj nového letounu tak nakonec přece jen dostal zelenou. Avšak s ohledem na citlivost plánovaných misí bylo třeba, aby se na vývoji letounu podílela kromě CIA také sama armáda.

Je totiž třeba brát v potaz skutečnost, že kancelář tehdejšího amerického prezidenta si nepřála, aby vojenská letadla narušovala sovětský vzdušný prostor (tedy alespoň ne viditelně). Neboť by hrozilo riziko rozpoutání horkého válečného konfliktu. CIA je však podle amerického práva považována za civilní organizaci. 

iZdroj fotografie: Depositphotos

Z důvodu přísně tajných bezpečnostních opatření získal projekt naprostou autonomii. Pro práci na budoucím letounu U-2 byla vybrána společnost Skunk Works vlastněná zbrojovkou Lockheed. Na vývoji letounu se podíleli jednak lidé z Lockheed a jednak pracovníci CIA i amerického letectva. Konečná podoba letounu se od původního návrhu mírně lišila, základní koncept však zůstal stejný. Speciálně pro projekt CL-282 byla rovněž vyvinuta palivová směs s vysokým bodem varu, aby se palivo v důsledku řídkého vzduchu ve velkých výškách nepřehřívalo.  

Letoun našel využití i v NASA

V polovině padesátých let pak U-2 prováděl taktické průzkumné mise především nad územím SSSR. Ovšem aktivně využíván byl i během Suezské krize. Jen tak pro zajímavost, dešifrování údajů ze sovětského radarového sledování ukázalo, že ačkoli vniknutí do sovětského vzdušného prostoru nezůstalo bez povšimnutí, a došlo dokonce k několika neúspěšným pokusům o zachycení, protivzdušná obrana nebyla obecně schopna letoun U-2 sledovat na celé jeho trase.  

Na počátku 60. let 20. století pak letoun sehrál významnou roli při odhalování sovětských raket na Kubě. A své využití našel i ve Vietnamu a Iráku. Za poslední půlstoletí bylo vyrobeno na půl tuctu modifikací stroje, včetně jedné určené čistě pro vědecké účely laboratoří NASA. I v dnešní moderní době, v době průzkumných satelitů a elektronické špionáže, je letoun U-2 stále nepostradatelný. 

Zdroj: TechInsider