Amerika chce dominanci, vyhlíží dodávky nejlepších bombardérů světa B-21. Zrychluje modernizaci základny za 42 miliard

Northrop Grumman ho označuje za „první letoun šesté generace na světě“ a „nejpokročilejší stroj, jaký kdy vzlétl“. Za těmi slovy stojí konkrétní logika: stealth konstrukce navržená k průniku do nejtvrději bráněného vzdušného prostoru, schopnost nést jadernou i konvenční výzbroj, otevřená architektura umožňující rychlé modernizace a (na rozdíl od předchůdce B-2 Spirit) výrazně jednodušší údržba. Právě kombinace těchto vlastností v jediné platformě dává Spojeným státům nástroj, jaký zatím žádná jiná země na světě prokazatelně nemá. Formulaci „nejlepší bombardér světa“ je přitom třeba vnímat v kontextu: klíčové parametry jako radarový odraz, přesný dolet či nosnost zůstávají utajené. Jde tedy o americké a výrobcovo označení podložené veřejně známými vlastnostmi, nikoli o nezávisle ověřitelný žebříček.

Základna za dvojnásobek původního odhadu

Ellsworth Air Force Base se nepřipravuje jen na nový typ letadla. Připravuje se na kompletní transformaci. Původní odhad nákladů na infrastrukturu činil zhruba jednu miliardu dolarů. Do roku 2026 se zdvojnásobil na přibližně dvě miliardy, tedy oněch zhruba 42 miliard korun.

Co za ty peníze vzniká? Veřejně doložené položky zahrnují:

• Low Observable Restoration Facility za 161 milionů dolarů (asi 3,4 miliardy korun), specializované pracoviště pro údržbu a obnovu radar pohlcujících povrchů, které musí fungovat v kontrolovaném prostředí uvnitř budovy.
• Wash Rack and General Maintenance Hangar za 81 milionů dolarů (asi 1,7 miliardy korun), mycí a údržbový hangár.
• Další údržbové hangáry, sklady munice, zázemí pro výcvik a simulátory, komunikační a provozní objekty, nové stojánkové plochy, silnice a parkoviště.

Celkem se jedná o více než dvacet velkých stavebních projektů. Proč tak obrovské náklady ještě před příletem prvního stroje? Stealth bombardér nevyžaduje jen přistávací dráhu. Vyžaduje celý ekosystém, od klimatizovaných hal pro práci s citlivými materiály po zabezpečené prostory pro jadernou roli. Právě náročná péče o stealth povrch byla jednou z největších slabin B-2 Spirit, jak upozornil magazín Time. Raider má být od počátku navržen tak, aby tuto slabinu odstranil, ale infrastruktura pro něj musí být připravena dřív, než dorazí.

Rok 2027: na stojánce, ale ne v plné bojové pohotovosti

Americké letectvo potvrdilo, že stroje B-21 mají být na Ellsworthu fyzicky přítomné na stojánce v roce 2027. Konkrétní měsíc veřejně oznámen nebyl a stejně tak chybí oficiální datum dosažení počáteční operační způsobilosti (IOC). Mezi přítomností letounu na základně a jeho plnou bojovou pohotovostí může uplynout řada měsíců i let.

Testovací kampaň přitom už dávno překročila fázi „umí to létat“. Na základně Edwards v Kalifornii operují dva testovací exempláře. První ověřuje letové vlastnosti, rozšiřování obálky a pilotní charakteristiky. Druhý, který poprvé vzlétl v září 2025, se soustředí na integraci zbraní a misijních systémů, tedy na to, co z letounu dělá bojový nástroj. V červnu 2026 navíc poprvé usedl do kokpitu operační testovací pilot společně s vývojovým pilotem, což znamená, že americké letectvo propojuje vývojové a operační testování dříve, než bývá u programů tohoto rozsahu obvyklé.

Výroba se rovněž zrychluje. Nová dohoda s Northrop Grumman počítá s navýšením roční výrobní kapacity o 25 %. Oficiální program stále hovoří o minimálně 100 kusech, ale investice přesahující pět miliard dolarů do výrobní infrastruktury naznačují, že průmyslová základna se nestaví jen na přesný stokusový strop. Výrobce sám mluví o flexibilitě pro „budoucí růst flotily“.

B-21 versus svět: Tu-160, H-20 a odkaz B-2

Označení „nejlepší bombardér světa“ si žádá srovnání. Podívejme se na tři nejrelevantnější stroje.

Ruský Tu-160 Blackjack je koncepčně úplně jiný letoun. Nadzvukový strategický bombardér s proměnlivou geometrií křídla, maximální rychlostí přes 2 000 km/h a doletem kolem 12 000 km sází na rychlost a odpal střel s plochou dráhou letu z bezpečné vzdálenosti. Není stealth. Analytická organizace Nuclear Threat Initiative přímo uvádí, že Tu-160 „už není na čele konstrukce těžkých bombardérů“ a že Rusko se zajímalo o stealth nástupce (projekt PAK DA), jehož stav je ale nejasný. Proti moderní protivzdušné obraně by Tu-160 musel spoléhat na střely dlouhého doletu, zatímco B-21 je navržen k tomu, aby do bráněného prostoru přímo pronikl.

Čínský H-20 (Xian H-20) představuje asymetrický problém. Pentagon ještě v prosinci 2024 pracoval s formulací, že Čína strategický stealth bombardér „pravděpodobně teprve vyvíjí“. Veřejně dostupné odhady hovoří o subsonickém létajícím křídle s doletem kolem 8 500 km a schopností nést jadernou i konvenční výzbroj, tedy o koncepci podobné B-2 a B-21. Jenže H-20 dosud nebyl veřejně představen jako zavedený operační systém. Přímé srovnání parametrů proto zatím není možné.

B-2 Spirit, přímý předchůdce Raidera, létá od roku 1997 a dodnes zůstává jediným operačním stealth bombardérem na světě. Vzniklo jen 21 kusů za jednotkovou cenu přesahující dvě miliardy dolarů. Jeho hlavní slabinou je extrémně náročná údržba stealth povrchu, každý let vyžadoval hodiny práce ve specializovaných hangárech. Raider má být od základu navržen jinak: s jednodušším přístupem k systémům, nižšími nároky na údržbu povrchu a digitální architekturou umožňující rychlejší upgrady. Právě proto má smysl stavět flotilu o minimálně 100 kusech místo dvou desítek.

Proč Ellsworth a co to znamená pro NATO

Ellsworth není náhodná volba. Základna v Jižní Dakotě je dnes domovem bombardérů B-1B Lancer, strojů, které už ztratily jadernou certifikaci a slouží čistě v konvenční roli. Přechod na B-21 obnoví spojení stealth průniku, globálního dosahu a dvojí jaderně-konvenční role na jednom místě. Ellsworth se navíc stane prvním formálním výcvikovým centrem pro posádky Raiderů. Podle analýzy pro zákonodárce Jižní Dakoty se počítá s příchodem přibližně 3 500 vojáků přímo pro misi B-21 a zhruba 4 200 rodinných příslušníků; celkový personální nárůst základny má dosáhnout asi 30 %.

Pro země NATO včetně České republiky je podstatný především efekt odstrašení. Americké bombardéry už dnes pravidelně operují v Evropě v rámci misí Bomber Task Force z britské základny RAF Fairford, kde posilují interoperabilitu se spojenci a demonstrují závazek vůči alianci. Raider by v budoucnu znamenal kvalitativně silnější průnikovou kapacitu pod aliančním deštníkem. Nejde o to, že by B-21 měl být trvale rozmístěn v Evropě; jde o to, že jeho samotná existence a globální dosah mění kalkulaci každého potenciálního protivníka.

Cena dominance

Celkové náklady programu dalece přesahují 42 miliard za Ellsworth. Podle odhadu Pentagonu z roku 2021, který uvádí Arms Control Association, činí třicetiletý součet vývoje, pořízení a provozu celé flotily B-21 asi 203 miliard dolarů, přes čtyři biliony korun. Samotný vývoj a nákup prvních 100 kusů americký Kongresový rozpočtový úřad odhadoval na 80 miliard dolarů v cenách roku 2016.

Jsou to astronomické částky. Ale americká logika je přímočará: dominance nestojí na počtu bombardérů samotném, nýbrž na schopnosti zasáhnout cíl v nejtvrději bráněném prostoru na planetě. Právě proto USA současně zrychlují výrobu, propojují vývojové a operační testování a zdvojnásobují rozpočet na infrastrukturu jediné základny. Až první B-21 Raider v roce 2027 zastaví na čerstvém betonu Ellsworthu, půjde o víc než přílet nového letounu. Půjde o fyzický důkaz, že Amerika svou sázku na průnikový stealth bombardér myslí smrtelně vážně.