Stroj z legendárního seriálu MASH měl bohatou historii a skutečně zachránil mnoho lidských životů ve dvou válkách. Automatické zbraně Vietkongu ho poslaly do zálohy.
Jednou z hvězd seriálu MASH byl vrtulník, který se objevoval ve znělce. Jeho přílet registroval dlouho, než se objevil na horizontem, seržant Radar O’Reilly. Bell H-13 měl skutečně bohatou historii. Z původně civilního stroje se stal vrtulník určený pro evakuaci raněných, ve Vietnamu se o něm uvažovalo i jako o bojovém stroji. S mnoha H-13 se lze v soukromých rukách setkat dodnes.
Kořeny ve 2. světové válce
Vývoj vrtulníků u firmy Bell začal již roku 1942. Po celé řadě experimentálních a malosériových typů se 8. prosince 1945 od země odlepil Bell Model 47. Tato helikoptéra v civilní verzi měla značný komerční úspěch. Brzy si stroje všimli i vojáci a roku 1947 objednali 28 kusů militarizované verze YR-13. Protože se stroj v praxi osvědčil, roku 1948 následovala další objednávka. To byl však již vrtulník přeznačen na H-13 a získal označení Sioux.
H-13 měl kabinu pro svůj tvar přezdívanou jako „mýdlová bublina“. Konstrukce stroje byla velmi jednoduchá. Ocasní nosník byl ze svařovaných trubek a stejně jako motor nebyl zakryt. Délka nejpoužívanější vojenské verze v Koreji OH-13E činila 8,38 metru, výška dosahovala 2,89 metru a průměr dvoulistého hlavního rotoru dosahoval 10,7 metru. Hmotnost prázdného stroje byla 784 kilogramů a maximální vzletová 1 134 kilogramů.
OH-13E byl vybaven motorem Franklin O-335-5 s výkonem 220 koní. S ním stroj dosáhl maximální rychlosti 136 km/hod, maximální dostup byl 3 900 metrů a dolet 320 kilometrů. Pozdější verze OH-13H s motorem Lycoming VO-435 měla maximální rychlost 169 kilometrů, dostup 4 900 metrů a dolet 439 kilometrů.
Sioux byl nesmírně variabilní stroj. Vedle kolového podvozku byl H-13 nejčastěji vybaven ližinami, ale pro operace nad vodou nebyl problém ho „přezbrojit“ na plováky. Posádku stroje mohli tvořit až tři muži. Když v roce 1950 začala válka v Koreji, byl do boje povolán i Sioux.
Sioux se ozbrojuje
Nenáročný a odolný stroj se stal jedním ze symbolů Korejské války. Nasazené stroje v drtivé většině skutečně sloužily jako evakuační pro zraněné vojáky. Na prodloužených nosnících podvozkových ližin byly na bocích umístěny dva částečně, později zcela zakryté kontejnery pro ležícího zraněného na armádních nosítkách. Uvádí se, že H-13 provedly 80 % všech evakuací zraněných z frontové linie a bylo v nich převezeno celkem 21 212 raněných vojáků. Vedle toho stroje provedly 25 000 dalších zásobovacích a evakuačních misí.
Po celou korejskou válku létaly Siouxi neozbrojené. Vojáci pochopili bojový potenciál vrtulníku a pokusili se tuto pro ně podstatnou chybu napravit. Od roku 1953 běžel program „Warrior Sioux“. Při něm byla na H-13 zkoušena celá paleta zbraní. Vedle Bazook to byly bloky neřízených 70milimetrových raket nebo francouzských protitankových střel HH-10. Jako nejúčinnější se ukázaly dva kulomety M1919 Browning 7,62 milimetrů, po jednom na každé straně vrtulníku, se zásobou 1 100 kusů munice na hlaveň.
Roku 1965 čekal na stroje Sioux další konflikt v Asii. Ve Vietnamu se však jejich role změnila. Ze Siouxe se stal průzkumný vrtulník, který měl v nepřehledném terénu hledat bojůvky Vietkongu. Vzhledem k novým úkolům byly stroje v poli zpočátku opět odzbrojeny, ale nakonec se jako daleko nejpraktičtějším vybavením ukázal být kulomet M60 umístěný na boku kokpitu a ovládaný pozorovatelem.
Nasazení H-13 bylo skutečně intenzivní. Mezi léty 1965 až 1967 stroje H-13 provedly neuvěřitelných 500 000 operačních letů. Zároveň se prokázala i velká odolnost Siouxe, kdy bylo ztraceno pouhých 25 strojů. Brzy se však karta obrátila a ztráty strojů začaly strmě růst. Bylo to dáno především tím, že Vietkong začal dostávat ve větší míře automatické zbraně, kterým stroj s „mýdlovou bublinou“ nemohl odolat. Roku 1969 byly poslední OH-13 z Vietnamu staženy k výcviku a do rezervy. Definitivně byl OH-13 vyřazen z výzbroje roku 1976.
Bell H-13 po celém světě
Vedle amerických ozbrojených složek využíval i dva speciálně upravené stroje UH-13J prezident USA, Dwight D. Eisenhower. Sioux byl prvním vrtulníkem ve službách amerických prezidentů. H-13 se stal pro firmu Bell skutečným trhákem. Licenční výroba probíhala v Itálii, Japonsku a Velké Británii. Bylo vyrobeno kolem 2 500 kusů Siouxe a sloužil v neuvěřitelných 39 letectvech světa, včetně tak exotických destinací jako Senegal, Madagaskar nebo Zimbabwe.
Všude stroj prokázal vysokou kvalitu a nenáročnost údržby. Přesto ten ze seriálu MASH je dodnes nejpopulárnější. Pro českou leteckou historii je také velmi důležitý. Na tomto stroji totiž byl na přelomu let 1947/48 vycvičen první československý vrtulníkový pilot František Janča, a to ve Švédsku jako „civilní” osoba vyslaná továrnou Avia. Pilotní průkaz, který jej opravňoval k pilotáži vrtulníku s cestujícími, obdržel po všech zkouškách dne 30. ledna 1948.
Výcvik o délce 25 hodin absolvoval na stroji Bell-47B na letišti Bromm a Sko Edeby nedaleko Stokholmu. Krátce poté se vrátil do tehdejšího Československa a dne 12. března 1948 poprvé zvedl do vzduchu první čs. vrtulník, který ale nebyl nic jiného než zrekonstruovaný a zkompletovaný německý Focke Achgelis Fa 223. V Československu byl označován jako VR-1.
Jaké další legendární vrtulníky znáte?
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 17287
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 17780
