Domů
Letecká technika
Bombardér Caproni Ca.135 měl být legendou, jejíž základy zavrhlo už Československo. Italské letectvo tak nevzkřísil

Bombardér Caproni Ca.135 měl být legendou, jejíž základy zavrhlo už Československo. Italské letectvo tak nevzkřísil

Ing. Ivo Pujman

22. prosince 2022

Když se tehdejší Itálie snažila udržet krok se světovým pokrokem, vrátila se vlastně o několik kroků zpět. A spolu s Caproni Ca.135 padly i plány na obnovu Římské říše.

i Zdroj fotografie: Public Domain

Italské vojenské letectvo bylo v polovině 30. let 20. století považováno za jedno z nejvyspělejších na světě. Moderně vypadající letadla, aerodynamicky čisté jednoplošníky a absolutní světový rychlostní rekord držel italský speciál. To všechno vytvářelo dojem, že italské válečné letectvo je silnou a účinnou zbraní, které se jen tak někdo nevyrovná.

Italské letectvo zdecimovala válka, která nepřišla

Jenomže zdání klame. Benito Mussolini, tehdejší italský předseda vlády a šéf italských „fascist“, který od roku 1922 de facto vládl Itálii, měl sen, s nímž se nikterak netajil. Vybudovat novou Římskou říši, která by panovala celému Středomoří. Po definitivním upevnění své moci v roce 1926 se tak začal na svou vizi důsledně připravovat.

V jeho plánech byla započítána i válka, a to nejpozději v polovině 30. let. K tomuto datu také Mussolini budoval armádu, pro niž požadoval vývoj moderních zbraní a jejich rychlé zařazení do výzbroje. Italské letectvo tak dosáhlo svou kvalitou i kvantitou svého vrcholu opravdu v polovině 30. let, kdy ale žádná válka nevypukla. A to svým plánům na dobytí Středomoří podřídili v Itálii i vývoj letecké techniky.

Trefil se však právě do doby přinášející rychle za sebou velké množství nových poznatků jak z aerodynamiky, tak konstrukce moderních letadel, které Italové nestíhali správně využívat a uplatňovat. Jedním z takových strojů byl i na první pohled velmi moderní a aerodynamicky vytříbený dvoumotorový bombardér Caproni Ca.135, jehož vznik byl objednán v roce 1934 specifikacemi italského ministerstva letectví.

To požadovalo dvoumotorový bombardér, který by dokázal dopravit 1 200 kg pum na vzdálenost 1 000 km rychlostí alespoň 386 km/hod ve výšce 5 000 metrů. Výkony to byly na tehdejší dobu skutečně vysoké, ve stejné době byla v tehdejším Československu teprve zkoušena nová stíhačka Avia B-534, která v prototypu dosahovala rychlosti o 20 km/hod nižší, než jakou měl disponovat požadovaný italský bombardér naložený pumami.

Nový bombardér se objevil již v roce 1935

Hlavní konstruktér, inženýr Cesare Pallavicino, si pospíšil a první prototyp nového bombardéru se vznášel již 1. dubna 1935. Poháněly ho dva motory Issota Fraschini „Asso“ XI R, s jejichž předchůdci mělo Československé letectvo tak špatné zkušenosti. Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat a hnací jednotky se staly hlavní slabinou a Achillovou patou italského bombardéru Caproni Ca.135.

Výkon dvakrát 623 kW (835 koní) byl na toto těžké letadlo přece jenom málo. Zvláště když se ukázalo, že se konstruktéři u této smíšené konstrukce tak trochu přepočítali a letoun byl ve výsledku téměř o tunu a půl těžší. Motory byly dosti poruchové a nespolehlivé, unikal z nich olej, klesal výkon atd. Už při zkouškách přitom Caproni Ca.135 získal velmi špatnou pověst, ale přesto byl ministerstvem letectví v roce 1936 objednán; jeho sériová výroba však dala vzniknout pouze 32 kusům.

Ačkoliv byly postupně vylepšovány a nakonec obdržely i jiné motory, pověst bombardérů Caproni Ca.135 zachráněna nebyla. Piloti si na stroj stěžovali celkem oprávněně: při startu dosti znatelně vybočoval z osy vzletu, pilotovat ho šlo skutečně obtížně, při letu na jeden motor šel jen velmi těžko udržet přímý směr a ve větších výškách byl letoun velmi „labilní“ a čas od času naprosto neočekávaně přecházel do neřízeného pádu.

O italský Caproni Ca.135 byl zájem v zahraničí

Ani zjevná nepoužitelnost bombardérů Caproni Ca.135 však propagandě nevadila a ta jim dělala velkou reklamu, na niž reagovali v Peru a objednali 11. srpna 1936 šest kusů pro své vojenské letectvo CAP. To je obdrželo v roce 1937, kdy byly lodí dodané kusy zkompletovány přímo v Peru, kde měla firma Caproni svoji pobočku. Ani tam se ovšem neosvědčily a peruánští letci k nim měli stejné připomínky jako domácí italské osádky.

Letouny tak byly v Peru vyřazeny z vojenského letectva velmi rychle a ke konci své kariéry létal už jenom transportní. V roce 1942 se jich potom vláda zbavila úplně pro naprostý nedostatek náhradních dílů. Dalším zahraničním zájemcem bylo španělské letectvo generála Franca, které projevilo cílený zájem o dodávku osmi Ca.135 v roce 1937. A tak v Itálii připravili osm strojů označených jako Ca.135 S, a to k dodání vzduchem.

V létě 1938 bylo vše připraveno a přelet měly provést zkušené osádky z útvaru, v němž létali také na italských verzích bombardéru Caproni Ca.135. Přesto tento pokus o etapový přelet skončil naprostým debaklem. Začal startem pouze sedmi letadel, protože osmé havarovalo už při pokusu o vzlet. Při druhém přistání pak piloti poškodili další letouny, takže na Sardinii poměrně dlouho čekali, než budou všechna poškozená letadla opravena.

Nový start přeletu ze Sardinie začal 9. září 1938 s cílem dosáhnout města Palma de Mallorca, které leželo právě na ostrově mezi Sardinií a Španělskem. Tam ale nakonec přistály jen dva stroje, neboť tři zmizely beze stopy v moři a ostatní se z důvodu vysoké oblačnosti nedokázaly orientovat a ztratily směr. Nakonec se štěstím doletěly zpět na Sardinii.

Tam se poté vrátily i dva stroje, které se na Mallorcu dostaly. Po ztracených bombardérech Caproni Ca.135 S i jejich osádkách bylo poměrně intenzivně pátráno, ale nalezena nebyla žádná, byť sebemenší část a moře ani nikdy nevyplavilo nešťastné členy posádek. Z dodávky Francovu letectvu tak nic nebylo, načež ostatní letouny ze španělské objednávky po návratu do Itálie zamířily do italských leteckých útvarů.

Letoun Caproni Ca.135 neuspěl ani v domovské Itálii

Závěrem vyšetřování ztráty letadel nad Středozemním mořem bylo, že letouny Caproni Ca.135 ve velkých výškách kolem 6 500 metrů nad mořem ztrácejí podélnou stabilitu a jakýkoli zásah do řízení v této výšce (stačilo pouze přenastavit vyvažovací plošky na kormidlech) způsobil nekontrolovatelný pád letounu.

Velení italské Regia Aeronautica (Vojenské letectvo Italského království) pak řešilo, co má vlastně s těmito nepodařenými stroji dělat. Nakonec se rozhodlo pro jejich rekonstrukci, především pak pro instalaci spolehlivějších a výkonnějších hvězdicových motorů Piaggio P.IX s výkonem 746 kW (1000 koní), a přesunulo je ke školním jednotkám.

V leteckých školách v Malpense a Ghedi však nesloužily dlouho, pouze do roku 1941, kdy se přišlo na to, že konstrukce nevydržela namáhání opakujících se cvičných startů a přistávání, v jejichž důsledku se začala doslova rozpadat. A tak šly hrdé italské bombardéry Ca.135 v listopadu 1941 do šrotu.