Česká republika byla jednou z prvních zemí, která dodala napadané Ukrajině těžké zbraně, přičemž mezi nejviditelnější patřily zajisté bitevní vrtulníky Mil Mi-24 Hind. Letectvo „žlutomodré“ země pomoc vítalo, neboť jeho piloti přesně ty samé dlouhodobě používají, takže do nich mohli prakticky hned nasednout a letět. Ačkoliv jsou Mil Mi-24 stále relativně silné, možnosti jejich využití v bojích na Ukrajině jsou kvůli protivzdušné obraně omezené.

Velký stroj s výzbrojí a výsadkem

Bitevní vrtulník začali ruští konstruktéři vyvíjet v 60. letech 20. století, ale vydali se jinou cestou než tehdejší západní rivalové. Chtěli vytvořit jakési „létající bojové vozidlo pěchoty“, které mělo nést silnou výzbroj sestávající z kulometu nebo kanonu a různých typů střel, případně pum. Zároveň však mělo mít prostor pro poměrně velký výsadek nebo zraněné vojáky. I proto je Mil Mi-24 tak mohutný. Do výzbroje sovětské armády se pak dostal v roce 1972.

📷🇨🇿 Czech-supplied Mi-24 attack helicopters in the service of Ukrainian Air Force. #UkraineRussiaWar #CzechRepublic pic.twitter.com/bhC6xmhRRZ

— MilitaryLand.net (@Militarylandnet) July 9, 2022

Jedním z důvodů, proč se Česko rozhodlo vrtulníků ve prospěch Ukrajiny vzdát, byla jejich zastaralost, kterou šlo oproti strojům dnešních standardů pozorovat ve všech směrech. Vedle toho na ně ale není dostatek náhradních dílů, které jsou vyráběny v Rusku, a Česko navíc kupuje nové víceúčelové i bitevní vrtulníky z USA. Ukrajina tak získala narychlo relevantní pomoc, jíž může použít k podpoře pozemních jednotek. České stroje byly přitom opakovaně zachyceny, jak pálí po ruských jednotkách na bojišti, což je jejich hlavní bojový úkol.

Italský vrtulník AW249 Fenice mohl být vhodnou a levnější alternativou pro AČR namísto „Viperů“, ale čekat na něj nešlo

Střely S5 odpaluje Mi-24 z dálky

Vrtulník Mil Mi-24 má v přední čísti zabudovaný kulomet nebo rychlopalný kanon, a na externích nosnících má pak nejčastěji raketnice s neřízenými střelami S5, jichž může nést až 128. Taktika ukrajinských pilotů je přitom taková, že se strojem letí co nejníže nad zemí, aby se tak vyhnuli radarům, a těstě před odpalem vrtulník mírně zvednou, odpálí střely v oblouku a stahují se pryč, aby je nedostihla ruská protivzdušná obrana. Znamená to ale, že jsou rakety nepřesné, a tak spíše slouží k pokrytí nějakého území a morální podpoře jednotek na zemi.

Mi-24 může ale nést i protitankové střely, i když starších konstrukcí, jejichž použití je tak dnes omezené. Vedle toho pak může shazovat i pumy, ale jejich svrhávání těsně nad bojovou linií nebo za ní by bylo extrémně riskantní, a podle všeho tak Ukrajinci české vrtulníky takto nepoužívají. Názory na ně se přitom různí – zatímco někteří je považují za „staré křápy“, které už dávno neměly být ve výzbroji jakékoliv země, která se hlásí k Západu, jiné si jich cení pro relativní jednoduchost, odolnost i palebnou sílu. Zastaralé nicméně jsou, o tom žádná.

Americké bitevní vrtulníky AH-1Z Viper pro AČR jsou velkou posilou, letectvo získává snáze opravitelné moderní stroje světové úrovně

Asi všechny moderní vrtulníky jsou dnes výrazně lepší, ostatně i sama Ruská federace využívá například Kamov Ka-52 Alligator, ačkoliv ho zdaleka nemá v počtech, jaké by chtěla nebo potřebovala. Vrtulníky Mil Mi-24 (ani jemu podobné) tak nejspíše ze scény ještě hodně dlouho nezmizí. A možná, že až do Česka dorazí další vrtulníky z USA, pošle ministerstvo obrany na podporu napadené zemi i zbylé stroje, které již používat neplánuje.