Průser? Trochu, ale ukrajinští piloti si poradili brilantně. F-16 docházejí střely, tak kosí ruské letouny kanonem

Na začátku roku 2026 zveřejnily ukrajinské vzdušné síly záběry, které vypadají jako z jiné éry letectví: stíhačka F-16 ničí íránský dron Šáhid palbou z dvacetimilimetrového rotačního kanonu. Žádná naváděná střela, žádný radar, žádný infračervený hledač. Jen šest hlavní Vulcanu, pět set nábojů a pilot, který musí trefit pomalý cíl z bezprostřední blízkosti. Podle agentury Reuters šlo o důsledek několikatýdenního období, kdy F-16 neměly dostatek amerických střel AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM, a piloti museli improvizovat.

Pět sekund na všechno

Kanon M61A1 Vulcan, standardní výzbroj F-16, pálí kadencí 6 000 ran za minutu. Zásobník pojme 500 nábojů. Jednoduchá matematika: pilot má k dispozici zhruba pět sekund souvislé palby. Pak je prázdný. Proti pomalému Šáhidu, který letí rychlostí kolem 180 km/h, to může stačit, pokud se pilot dostane dostatečně blízko a trefí. Proti manévrujícímu stíhači by to byl hazard úplně jiného řádu.

A právě tady je potřeba rozlišit dvě události, které se snadno slévají do jednoho příběhu. V únoru 2026 ukrajinské síly potvrdily sestřel Šáhidu kanonem F-16. V červenci téhož roku přišla jiná zpráva: první potvrzený sestřel ruského stíhače Su-35 ukrajinským F-16, potvrzený šéfem amerického sboru náčelníků štábů. Jenže dostupné zdroje tyto dvě události nespojují. Sestřel Su-35 není veřejně doložen jako kanonový zásah.

Co je doložené: kanon a řízené střely APKWS slouží jako levnější alternativa tam, kde by bylo plýtváním pálit raketu za desítky milionů korun.

Drahá matematika obrany

Skutečný problém není výkon F-16. Je to ekonomika. Podle amerického rozpočtu na fiskální rok 2025 vychází pořizovací cena jedné střely AMRAAM zhruba na 25 milionů korun, Sidewinder přibližně na 13 milionů. Proti tomu stojí íránský dron Šáhid, jehož výrobní cena se odhaduje na zlomek těchto částek.

Ukrajinské F-16 přitom pracují v brutálním tempu. Pilot v rozhovoru publikovaném ukrajinskými vzdušnými silami v lednu 2026 popsal, jak během jediného letu zničil šest střel s plochou dráhou letu. Při jiné misi sestřelil sedm úderných dronů. Úspěšnost odpálených raket? Přes 80 %. Jenže každá odpálená raketa je jedna méně v zásobě, kterou západní průmysl doplňuje pomaleji, než ji ukrajinská obrana spotřebovává.

Analytik Justin Bronk z britského think-tanku RUSI v červencové analýze shrnul situaci bez příkras: F-16 jsou nejflexibilnější a nejefektivnější stíhačky, které Ukrajina má, ale doplňování munice zůstává hlavním problémem celé ukrajinské protivzdušné obrany. K polovině roku 2026 už F-16 zničily přes 2 500 dronů Geran/Gerbera. Právě ta úspěšnost ale sama žene spotřebu střel nahoru.

Proč nejde jen přidat rakety

Velitel ukrajinského 107. stíhacího křídla s krycím jménem Phantom v rozhovoru pro Newsmax, který převzal server The War Zone, potvrdil, že nedostatek je reálný a vede k přídělování munice. Reuters doplnil detail: v období bez střel piloti zkoušeli kanonové zásahy na drony ve dne. V noci to bylo příliš nebezpečné.

Západ dodávky nezastavil. Ukrajina figuruje mezi příjemci v nových výrobních lotech AMRAAM, běží kontrakty na další série AIM-9X a ukrajinské ministerstvo obrany jedná přímo s firmami Raytheon a Diehl Defence o střelách pro Patriot, NASAMS i F-16. Spojené státy navíc navýšily roční kapacitu výroby Sidewinderů na 2 500 kusů. Problém ale není vůle, je to čas. Kontraktační a výrobní horizonty se měří v letech, ruské salvy přicházejí každý týden.

Česko do tohoto řetězce přispívá zatím hlavně výcvikem: česká armáda zajistila letecký výcvik až osmi ukrajinských pilotů pro F-16. Dodávky střel AIM-9 nebo AIM-120 z českých zásob veřejně potvrzeny nejsou, což ale u citlivé letecké munice není neobvyklé.

Co to znamená pro budoucnost

RUSI upozorňuje na hlubší strukturální problém: systémově by bylo efektivnější ničit Šáhidy levnějšími prostředky, krátkodosahovou obranou, dronovými interceptory, kanonem ze země. Stíhačky F-16 s drahými raketami by měly být šetřeny pro cennější cíle: střely s plochou dráhou letu a v ideálním případě ruská letadla. Jenže právě proti Su-34, které vypouštějí klouzavé bomby desítky kilometrů za frontovou linií, naráží současné F-16 na limit dosahu svých AMRAAM.

Ukrajinská zkušenost přitom není jen válečná kuriozita. Je to varování pro celé NATO. Pokud vysokointenzivní konflikt dokáže za týdny vyčerpat zásoby střel vzduch-vzduch budované roky, mírové zásobní modely aliančních armád mají problém. Včetně těch evropských.

Piloti F-16 nad Ukrajinou zatím dokazují, že improvizace a přísná prioritizace cílů dokážou kompenzovat logistické mezery. Pět sekund kanonové palby na Šáhid není elegantní řešení. Ale když alternativa neexistuje, je to řešení brilantní.