Úplně nová verze F-16G má vykrýt chybějící F-35 a zachránit americkou stíhací flotilu. Je schopná, jenže to má ale…

Poslední americká objednávka nových F-16 pochází z přelomu let 2000 a 2001, kdy si letectvo pořídilo čtyři kusy Block 50 financované z rozpočtu fiskálního roku 2001. Od té doby USAF sázelo na modernizaci stávajících draků a na postupný přechod k páté generaci. Jenže přechod se zasekl. Kongresová výzkumná služba (CRS) ve své aktuální zprávě shrnuje interní report ministerstva letectva: ve fiskálním roce 2026 má USAF k dispozici pouhých 1 098 bojově zařazených stíhaček, přitom vlastní plán počítá s růstem na 1 558 kusů do roku 2035. Mezera je obrovská a F-35 ji sama nezaplní. Právě do tohoto vakua vstupuje nabídka F-16G, o které se veřejně píše od poloviny září 2026, kdy ji poprvé popsal Aviation Week. Jenže mezi nabídkou a skutečným programem leží propast plná otazníků.

Flotila, která stárne rychleji, než se přezbrojuje

Americké letectvo popisuje svou flotilu jako „silně využívanou a stárnoucí“. Průměrný věk strojů dosahuje přibližně 27,4 roku. Dostupnost celé stíhací flotily klesla ze 72,9 % v roce 1994 na 53,9 % v roce 2024, tedy pokles o téměř dvacet procentních bodů za tři dekády. K tomu CRS přičítá roční deficit zhruba 9,6 miliardy korun v udržovacím financování a nárůst provozních nákladů o přibližně 22,8 miliardy korun od fiskálního roku 2019.

Problém přitom neleží jen ve stáří draků, ale i v tom, co je má nahradit. Program F-35 se potýká s tříletým zpožděním klíčového softwarového a hardwarového balíku TR-3. Zpráva amerického Úřadu pro vládní odpovědnost (GAO) přičítá zdržení nezralému integrovanému procesoru, opožděnému systému distribuovaného aperturního snímání nové generace a nestabilitě softwaru, která zasahovala i radar a displeje v kokpitu. Další zpráva GAO z června 2026 ukazuje, že provozní připravenost F-35 klesla na 44 % u základní bojeschopnosti a pouhých 25 % u plné bojeschopnosti mezi fiskálními roky 2021 a 2025. Analytici Congressional Budget Office navíc upozorňují, že vyšší podíl stealth strojů ve flotile bude dostupnost paradoxně dál snižovat, protože F-35 je údržbově náročnější než starší typy.

Co přesně je F-16G, a co už dávno existuje

Označení F-16G zní jako generační skok, realita je evolučnější. Základ tvoří F-16 Block 70/72, tedy nejnovější sériová varianta Viperu, kterou Lockheed Martin vyrábí v závodě v Greenville v Jižní Karolíně. Block 70 už dnes nese:

• radar APG-83 AESA (škálovatelný radar s aktivním elektronickým řízením paprsku odvozený od radaru F-35),
• moderní kokpit s velkoplošnými displeji,
• konformní palivové nádrže (CFT),
• konstrukční životnost 12 000 letových hodin,
• maximální vzletovou hmotnost kolem 21 770 kg,
• rychlost přes Mach 2 (přibližně 2 120 km/h).

Aviation Week uvádí, že konfigurace F-16G přidává k tomuto základu přídavné nádrže o objemu 2 271 litrů (600 galonů) na křídlech, infračervený vyhledávací a sledovací systém IRST (Legion Pod), zaměřovací kontejner SNIPER a brzdící padák. Důležitý kontrapunkt ale nabízí nedávná notifikace americké agentury DSCA pro Peru: tamní exportní balík Block 70 už obsahuje APG-83, IRST i systém elektronického boje Viper Shield. Skutečná novost F-16G tedy nespočívá v revolučních senzorech, ale v tom, že by americké letectvo po čtvrt století znovu kupovalo nové F-16 pro vlastní jednotky, v konfiguraci ušité na míru americkým požadavkům.

Háčky, kterých je víc než jeden

Háčků je hned několik najednou.

Stealth chybí. F-16G zůstává letounem čtvrté generace plus. Proti moderním systémům protivzdušné obrany v silně bráněném prostoru nemůže převzít roli F-35, která díky nízké radarové odrazivosti a senzorové fúzi dokáže operovat tam, kam by konvenční stroj nepronikl. Pokud by se F-16G postavila například ruskému Su-35, těžkému stroji, u kterého ruská exportní brožura Rosoboronexportu uvádí nosnost 8 000 kg výzbroje, rychlost Mach 2,25 (přibližně 2 390 km/h) a deklarovanou detekci cíle s odraznou plochou 3 m² na vzdálenost 350 km, těžila by z nižší logistické stopy a západní síťové architektury, ale ztrácela by v nosnosti a doletu. Proti čínskému J-10C, u kterého australský referenční přehled DATE uvádí bojový rádius 550 km v naložené konfiguraci, by šla do souboje v podobné vývojové třídě. Ani proti jednomu ale nemá stealth výhodu páté generace. Ruské údaje je přitom třeba brát s rezervou, jde o výrobcem deklarované parametry, nikoli nezávisle ověřené hodnoty.

Cena je neznámá. Veřejně oznámená kusová cena F-16G neexistuje. Generálporučík David Tabor, šéf plánování USAF, v říjnu 2026 naznačil osobní cenový strop kolem 85 milionů dolarů (zhruba 2 miliardy korun) za náhradu F-16. Pro srovnání: u F-35A uvádí vybraná akvizice jednotkovou opakovanou cenu 62,2 milionu dolarů v konstantních cenách roku 2012, zatímco průměrná pořizovací cena včetně vývoje dosahuje 132,7 milionu dolarů.

Program neexistuje. USAF nákup nepotvrdilo. Samo říká, že teprve analyzuje požadavky a varianty. Bez americké objednávky, bez samostatného letového programu a bez veřejného datasheetu je F-16G zatím hlavně nabídka výrobce, nikoli kontrakt.

Výrobní kapacita je omezená. Jediná aktivní linka F-16 v Greenville obsluhuje zahraniční nevyřízené objednávky, které Lockheed v dubnu 2025 vyčíslil na 114 kusů Block 70/72 pro zákazníky jako Slovensko, Bulharsko, Tchaj-wan či Bahrajn. Americká domácí objednávka by mohla zabrat výrobní sloty a tlačit termíny pro exportní partnery.

Co to znamená pro NATO a pro Česko

Pro část aliance by logika F-16G dávala smysl. Země, které už provozují nebo zavádějí Block 70/72 (Slovensko, Bulharsko), by mohly těžit z rozšířeného ekosystému a případně lepší ekonomiky výroby, pokud by americká objednávka zvýšila celkový objem. Zároveň ale hrozí, že priorita pro USAF odsune jejich dodávky.

Pro Česko je otázka akademická. Ministerstvo obrany počítá s pořízením 24 kusů F-35A do roku 2034, implementace systému do výcviku a infrastruktury běží. Návrat k F-16 by nedával strategický ani logistický smysl.

Záplata, která má svou logiku, i své limity

Myšlenka levnější vrstvy kolem F-16 není v americkém letectvu nová. Už v roce 2022 hovořil generálporučík David Nahom o tom, že přes 600 amerických F-16 bude sloužit ještě 18 až 20 let a že volba nástupce je otázkou druhé poloviny dekády. Současné plánování dál stojí na F-35, F-15EX, připravovaném F-47 šesté generace a bezpilotních spolupracujících letounech CCA. F-16G do tohoto mixu zapadá jako kapacitní pojistka, most přes období, kdy staré F-16 dosluhují a nové F-35 nepřicházejí dost rychle.

Pokud USAF nabídku skutečně přijme, nepůjde o přiznání, že F-35 selhala. Půjde o přiznání, že problém americké stíhací flotily je hlavně v číslech a tempu. A čísla se stealth technologií nezalepí.