F-20 Tigershark, přímá konkurence F-16 z 80. let, mohl dnes létat po celém světě: ale byla to sama americká vláda, kdo mu „zlomil vaz“

Na úspěšný letoun F-5 měl navázat modernější a rychlejší F-20 Tigershark. Ale i když ho propagovala opravdová letecká hvězda, nikdo si ho nekoupil.

Letoun F-20 Tigershark odpaluje střelu AGM-65 Maverick i Zdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických
                   

Společnost Northrop přišla v 60. letech 20. století s rodinou levných, ale velmi schopných letadel Northrop F-5 Tiger končících modelem F-5E Tiger II. Byla doslova prodejním úspěchem a stala se součástí výzbroje mnoha amerických spojenců. Na konci 70. let 20. století se pak firma rozhodla postavit jejich následovníka a doufala v podobný úspěch. Letoun měl některá omezení, ale byl schopen používat nejnovější americké střely vzduch-vzduch nebo pumy. Celý projekt Northrop F-20 Tigershark však skončil fiaskem, a to i přes „úžasné“ video.

Tváří Tigersharku byl Chuck Yeager

Vývoj nového víceúčelového letounu byl soukromou iniciativou Northropu, v němž věřili projektu natolik, že zapojila do propagace i Chucka Yeagera, známého pilota, jemuž se jako prvnímu podařilo překonat rychlost zvuku. F-20 Tigershark byl dobrý letoun s vysokou rychlostí, jen neobsahoval některé nejnovější technologie, neboť je Američané na konci 70. let 20. století nechtěli jen tak „pouštět z ruky“, aby se nedostaly do rukou Sovětů. Byl navíc levnější než jeho konkurent F-16 Fighting Falcon, který však tyto lepší technologie měl.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických
F-20 Tigershark v letu

Letoun F-20 Tigershark byl jednomotorový a dosahoval velmi slušné maximální rychlosti Mach 2. Tvary převzal z předchozích modelů F-5, i když byly pochopitelně upraveny, a vyznačoval se i dobru obratností. Dokázal se dostat do výšky přes 17 kilometrů a jeho dolet činil až 3 732 km, pakliže měl v podvěsu maximum přídavných nádrží. Obecně ho lze charakterizovat jako na svou dobu velmi schopný letoun, propagační videa o něm tak nemusela příliš přehánět.

F-20 zvládal i střely naváděné radarem

Základní výzbroj F-20 Tigershark tvořila dvojice kanonů ráže 20 milimetrů se zásobou 280 nábojů pro každý z nich. I když měl nižší nosnost zbraní než F-16, bylo možné umístit na jeho 7 hardpointů náklad o hmotnosti až 3,6 tun. Mohl přitom používat střely vzduch-vzduch krátkého doletu AIM-9 Sidewinder, radarem naváděné AIM-7 Sparrows, ale i novější AIM-120 AMRAAM, k jejichž navádění mu sloužil radar AN/APG-67. Vedle toho zvládal nést pumy, střely AGM-65 Maverick nebo protilodní AGM-84 Harpoon.

Horten Ho 229, stealth stíhačka Třetí říše

Hitlerova „stealth“ stíhačka Horten Ho 229 předběhla dobu a mohla změnit průběh války. Nakonec posloužila jako základ B-2 Spirit

Projektu F-20 však nakonec zlomily vaz dvě skutečnosti: tou první bylo uvolnění omezení na technologie, díky čemuž si mohli američtí spojenci koupit dražší (ale o něco vyspělejší) letouny F-16, a druhým ta, že dva ze tří vyrobených prototypů v letech 1984 až 1985 havarovaly. O letoun tak nakonec nebyl zájem, a zvláště pak, když si ho neplánovalo pořídit ani americké letectvo. Northrop tak utopil v projektu mnoho peněz, a nakonec se raději věnoval „neviditelnému“ bombardéru Northrop Grumman B-2 Spirit.

Promovideo letounu F-20 Tigershark

Jak schopný mohl být v boji letoun F-20 Tigershark?

Zdroj: TheDrive
Diskuze Vstoupit do diskuze
94 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články