Letecká síla, s níž si Rusové střet rozmyslí. Francie chce 47 stíhaček Rafale F5 do 9 let, ale zaplatit to musí sama

Základna Luxeuil-Saint-Sauveur v podhůří Vogéz. Právě sem má do horizontu roku 2035 přiletět první Rafale nového standardu F5 s hypersonickým jaderným nosičem na palubě. Prezident Macron to oznámil přímo na místě v březnu 2025 a od té chvíle se program stal něčím víc než zbrojní zakázkou, je to pilíř francouzské suverenity v Evropě, kde od února 2022 zuří válka na Ukrajině. Jenže původní plán počítal s tím, že podstatnou část účtu zaplatí Spojené arabské emiráty. Ty odmítly. A Paříž teď stojí před otázkou, jestli zvládne přezbrojení ve stanoveném tempu z vlastní kapsy.

Co je Rafale F5 a proč nejde o běžný upgrade

Dassault Rafale je dvoumotorový víceúčelový letoun, který Francie provozuje od konce devadesátých let. Současný standard F4, zaměřený hlavně na konektivitu a nové závěsníky, má být dokončen v roce 2027. Standard F5 je ale kvalitativně jiná liga.

Podle parlamentních dokumentů k aktualizaci francouzského vojenského programového zákona (LPM) zahrnuje F5:

• nový radar RBE2 XG s aktivním elektronickým skenováním,
• modernizovaný systém elektronického boje SPECTRA F5,
• nové optronické senzory,
• zvýšenou motoraci T-REX,
• prostředky pro potlačení protivzdušné obrany (SEAD) a námořní údery,
• schopnost spolupráce s doprovodným stealth bojovým dronem (UCAV),
• a v jaderném rámci vazbu na budoucí hypersonický nosič ASN4G.

Základní parametry Rafale v současné konfiguraci: maximální rychlost Mach 1,8 (přibližně 2 200 km/h), maximální vzletová hmotnost 24,5 tuny, 14 závěsníků a externí náklad 9,5 tuny. Standard F5 na tomto základu staví platformu, která má pronikat do vysoce bráněného vzdušného prostoru, tedy přesně do prostředí, jaké by vytvořily ruské systémy S-400 nebo S-500.

Proč by si Rusové měli střet rozmyslet

Síla F5 nespočívá v jediném parametru, který by dělal z Rafale „superstíhačku“. Spočívá v odstrašujícím balíku. Rafale F5 je přímo navázán na francouzské strategické vzdušné síly (Forces aériennes stratégiques) a na budoucí hypersonickou jadernou střelu ASN4G, která má být zavedena kolem roku 2035. Francie je přitom jediná země kontinentální Evropy s vlastním jaderným arzenálem a vlastním rozhodovacím centrem pro jeho použití.

NATO na svých stránkách o jaderném odstrašení výslovně uvádí, že nezávislé strategické jaderné síly Francie a Velké Británie významně přispívají k celkové bezpečnosti Aliance a komplikují kalkul protivníka. Tři nezávislá rozhodovací centra (Washington, Londýn, Paříž) znamenají, že jakýkoli agresor musí počítat s trojí nepředvídatelností. A právě F5 má být nástrojem, který francouzskou část této rovnice drží technologicky relevantní na dalších dvacet let.

Pro srovnání: ruský Su-57, formálně letoun páté generace, je podle analýzy amerického think-tanku CSIS nad Ukrajinou nápadně absentující. Rafale F5 naproti tomu vstoupí do evropské bezpečnostní architektury jako oficiálně financovaný, zákonem ukotvený a průmyslově naplánovaný prvek odstrašení, nikoli jako nejasně nasazovaný symbol technologické prestiže.

Krach emirátského spolufinancování a jeho důsledky

Původní plán vypadal elegantně. Spojené arabské emiráty si objednaly 80 kusů Rafale a měly se podílet i na financování vývoje standardu F5. Podle deníku La Tribune šlo o účet kolem pěti miliard eur, přičemž Abú Dhabí mělo přispět zhruba 3,5 miliardy. Jenže Emiráty chtěly za své peníze těsnější podíl na vývoji a přístup k nejcitlivějším technologiím, elektronickému boji a optronice. Francie to odmítla. Jednání se zhroutila na konci roku 2025.

Důležitá nuance: SAE neztratily důvěru v Rafale jako produkt. Výroční zpráva společnosti Thales za rok 2024 potvrzuje, že emirátský program 80 kusů Rafale pokračuje s validovanými definičními fázemi dodávek na roky 2026 až 2031. Spor se týkal podmínek spolufinancování vývoje, nikoli samotného nákupu letounů.

Pro Francii to ale znamená, že celý účet za F5 padá na ministerstvo obrany. Aktualizovaná LPM, přijatá zákonem ze 16. srpna 2026, sice přidává na období 2026–2030 dalších 36 miliard eur, ale ty mají pokrýt i muniční zásoby, drony, protivzdušnou obranu, námořní boj a transportní letectvo. La Tribune proto varuje před roztažením financování i dodávek F5 v čase. Program je „unesitelný za cenu tlaku a prioritizace“, nikoli pohodlně zaplacený.

Jak si F5 stojí vedle F-35 a co to znamená pro Česko

Nevyhnutelné srovnání: americký F-35A Lightning II. Podle údajů programové kanceláře JPO zveřejněných přes Air & Space Forces Magazine vyšel F-35A v posledních výrobních lotech na 92 milionů dolarů za kus, tedy zhruba 2,2 miliardy korun, meziroční nárůst o 11,5 %. Jde o zavedený stealth letoun páté generace s rychlostí Mach 1,6 (přibližně 1 960 km/h), doletem přes 2 200 km na interní palivo a nosností přes 8 100 kg.

F-35 zůstává silnější v čistě stealth logice prvního dne války. Rafale F5 míří jinam: suverénní výzbroj, vysoká nosnost, silný elektronický boj, doprovodný UCAV a jaderná role. Jsou to dva odlišné koncepty, nikoli přímí konkurenti.

Pro Českou republiku je otázka Rafale akademická. Praha má podepsaný kontrakt na 24 kusů F-35A, první stroje mají přiletět do Čáslavi v roce 2031 a plných operačních schopností dosáhnout v roce 2035. Do té doby slouží pronajímané Gripeny. Samo české ministerstvo obrany přitom uvádí, že jediným dostupným letounem páté generace na trhu je F-35. Hypotetická úvaha o Rafale by dávala smysl až po roce 2035, a znamenala by znovuotevření celé koncepce taktického letectva.

Devět let na přezbrojení, stihne to Francie?

Oficiální cíl zní jasně: nejméně 47 Rafale ve standardu F5 do horizontu roku 2035, v rámci širšího formátu 225 bojových letounů. Prezentace Dassault Aviation z března 2026 uvádí pro Francii ještě 45 kusů Rafale zbývajících k dodání a cílové zavedení F5 mezi lety 2033 a 2035. Průmyslově to není nesplnitelný plán.

Klíčová je ale jedna nuance, kterou oficiální dokumenty obsahují a média často přehlížejí: zákonný text stanovuje minimum kusů ve standardu F5, nikoli to, že všech 47 musí být zcela nově vyrobené draky. Část z nich může vzniknout přestavbou starších strojů na nový standard. To dává Francii manévrovací prostor, ale zároveň to znamená, že skutečný rozsah nové výroby může být menší, než sugestivní číslo 47 napovídá.

Riziko neleží ve výrobní kapacitě Dassaultu, ale v rozpočtu. Program F5 bude soutěžit o peníze s municí, drony, protivzdušnou obranou i námořními programy. Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, přitom ukazuje, že moderní konflikt požírá zásoby tempem, s jakým Evropa nepočítala.

Francie vsadila na to, že jaderné odstrašení a technologická suverenita jsou neprodejné. Teď musí dokázat, že je dokáže i zaplatit.