Víceúčelové vrtulníky jako H145M dávají armádám široké spektrum využití. Lze je rychle přizpůsobit dané situaci a zejména jejich síla je obrovská.
Hlavně za války ve Vietnamu se proslavila první opravdu účinná univerzální helikoptéra Bell UH-1 Huye, která dokázala přepravovat vojenské výsadky, ale zároveň existovaly i v silně vyzbrojené verzi umožňující útoky na pozemní cíle. Od té doby vzniklo podobných vrtulníků ještě mnoho, a jedním z nejlepších na světe je dnes podle mě Airbus H145M. Najít ho lze třeba ve výzbroji Německa, Kazachstánu, Uzbekistánu a dalších.
H145M vznikl z úspěšného civilního
Základem jen několik let starého vojenského vrtulníku H145M (uveden byl v této verzi v roce 2015) se stal široce používaný civilní Airbus Helicopters H145 dříve známý jako Eurocopter EC145. První vojenská varianta byla jako UH-72A dodána americkým ozbrojeným silám v roce 2006, ale Airbus nakonec vyvinul specializovanou univerzální variantu H145M pro německou armádu, která si jich dle Defence-Blog objednala už nejméně 62. Jde o vysoce univerzální vrtulník vybavený balistickou ochranou nebo elektronickými protiopatřeními.
Airbus na svých stránkách uvádí, že je předností vrtulníku H145M možnost mnoha dostupných balíčků, díky nimž se může velmi rychle měnit na základě požadavků při různých misích. Může tedy být prostým transportním strojem, ale lze ho nasadit i jako lehký bitevní vrtulník osazený kulomety, kanonem a raketami, a to včetně laserově naváděných. Stejně tak může sloužit jako záchranářský, protože je vybavený kladkostrojem, a je možné do něj umístit nosítka. Kromě Německa ho pak mají objednaný dokonce Maďarsko a Lucembursko.
Alternativu má H145M v ČR i Rusku
Vrtulník H145M může mít osádku složenou z 1 nebo 2 pilotů, a v případě transportní verze se do něj vejde výsadek až 10 vojáků; u zdravotnické verze pak 2 nosítka a 3 medici. Jeho max. rychlost je až 240 km/h a dolet 630 km. Ve výzbroji západních zemí ho lze srovnávat třeba s americkým Sikorsky UH-60 Black Hawk nebo Bell UH-1Y Venom, které pořizuje i české letectvo. V ruské armádě je mu potom nejblíže starý Mil Mi-8, ale ten je mnohem větší a do stejné kategorie ho ani řadit nelze, takže vlastně nic vyloženě srovnatelného nemá.
Tím ale neříkám, že není ve výzbroji ruské armády nic, co by nemělo podobné možnosti – tedy vysadit a transportovat vojáky, a v případě potřeby udeřit na nepřátelské cíle. Jenom se nejedná o vrtulníky o tak malých rozměrech (třeba zmíněný Mi-8 měří přes 18 metrů, kdežto H145M něco přes 13 m), a nejsem si jistý, zda mají k dispozici srovnatelně silnou výzbroj (o té níže). Ostatně H145M je mnohem, mnohem mladší, tak by měl být lepší.
Vrtulník lze osadit zbraňovým systémem Airbus Hforce a kulomety ráže 7,62 milimetrů, případně miniguny. Zbraňový systém může přitom zahrnovat pouzdro s kulometem ráže 12,7 mm nebo kanonem ráže 20 mm, a dále na něj lze namontovat odpalovač neřízených střel ráže 70 mm – příkladem je aserově naváděná APKWS nebo Hydra 70 s dostřelem až 10,5 km (účinný je 8 km), která může být v protitankové variantě, s hlavicí s bílým fosforem atd.
H145M tedy dokáže velice tvrdě udeřit zejména na pozemní cíle, i když jsou samozřejmě i lepší – specializované – alternativy. Za zmínku pak stojí nejvíce naváděné protitankové střely Spike, které lze zaměřit displejem na přilbě, ale navedou se samy. Jak uvádí např. izraelská zbrojovka RAFAEL, 6. generace PSIKE NLOS má dosah bezprecedentních 50 km.
Navíc tři různé balíčky umožňují H145M balistickou střelbu přes displej na přilbě, i balistickou střelbu prostřednictvím elektro-optického systému (EOS), stejně jako střelbu z naváděných zbraní. Na všestranný / univerzální vrtulník tedy pořádná výbava.