Indie odhalila hlavní problém Su-57E. Dvě eskadry nestačí, skončí jako „zbraň posledního úderu“ pro zvláštní mise

Anonymně citovaný vysoce postavený důstojník Indických vzdušných sil (IAF) to v září 2026 řekl serveru IDRW bez diplomatických obálek: balík 36 až 40 letounů Su-57E by vytvořil pouhé dvě eskadry, a ty strukturální problém indického letectva nevyřeší. IAF dnes disponuje 29 stíhacími eskadrami, přičemž dříve schválená cílová úroveň činí 42. Manko třinácti eskader dvěma novými nezalepíte. Výsledkem by nebyl univerzální pracovní kůň, ale drahá, pečlivě šetřená kapacita nasazovaná jen tehdy, když může rozhodnout celou operaci. V indické debatě se pro ni vžilo označení „zbraň posledního úderu“.

Třináct eskader v minusu

Podle zprávy agentury AP má jedna eskadra IAF typicky 16 až 18 strojů. Při současných 29 eskadrách tedy Indii chybí zhruba 200 až 230 stíhaček k dosažení schválené síly. Přidání dvou eskader Su-57E by tento deficit snížilo o necelých deset procent. V absolutních číslech jde o přírůstek, který se na mapě indického letectva téměř ztratí vedle 14 eskader Su-30MKI, jež dnes tvoří páteř IAF.

Právě tento nepoměr je podle citovaného důstojníka hlavním problémem. Nejde o jednu konkrétní technickou závadu, ale o systémový rozpor: elitní stroj v příliš malém počtu se stává spíš provozní zátěží než silou, která mění rovnováhu. Vyžaduje vlastní infrastrukturu, dedikované techniky, speciální zásobovací řetězec, a přitom nesmí být ztracen v běžném provozu, protože každý kus je příliš cenný.

Pro jaké mise by Su-57E sloužil

Kdyby Indie Su-57E skutečně pořídila, jeho role by se podle indických zdrojů zúžila na tři typy úkolů:

• Proti-stealth mise zaměřené na čínské letouny typu Čcheng-tu J-20, kde je potřeba proniknout do prostoru bráněného moderními systémy.
• Údery na vysoce hodnotné cíle, jako jsou velitelská stanoviště, radarové uzly nebo logistická centra hluboko v nepřátelském týlu.
• Senzorový uzel pro síťové řízení boje: Su-57E by ze svého vzdušného prostoru poskytoval data strojům Rafale a Su-30MKI, aniž by se sám musel vystavovat přímému ohrožení.

Naopak v náročných operacích typu SEAD/DEAD (potlačení a ničení protivzdušné obrany) by IAF malou flotilu Su-57E riskovat nechtělo. Ztráta i jediného stroje by znamenala citelný úbytek celé kapacity.

Koncept síťového koordinátora přitom není jen teorie. Indické letectvo už provozuje systém IACCS, který oficiální indické zdroje označují za páteř síťově orientovaných operací. Otázkou ale zůstává, jak hladce by se ruská exportní platforma integrovala s francouzskými a indickými podsystémy v reálném boji. Veřejně to nikdo nedoložil.

Technické parametry a srovnání s konkurencí

Exportní materiály Su-57E uvádějí působivá čísla, která je ovšem nutné brát jako marketingové údaje, nikoli nezávisle ověřené bojové výkony.

Na papíře Su-57E vyniká rychlostí a doletem. Jenže F-35A staví svou převahu jinde: v integraci senzorů, stealth designu a především v tom, že jich po světě létají stovky. Čínský J-20, hlavní hrozba, kvůli které Indie o Su-57E vůbec uvažuje, je v tomto ohledu ještě problematičtější soupeř: podle americké zprávy citované serverem Janes Čína připravuje upgrady zahrnující větší počet nesených střel v konfiguraci se sníženou odrazivostí, vektorování tahu a možný supercruise s novými motory WS-15. Proti takové hrozbě by dvě indické eskadry Su-57E představovaly selektivní protiváhu, nikoli početní vyrovnání.

Proč se Indie vrátila k debatě, kterou sama ukončila

Příběh má svou ironii. Indie v roce 2018 vystoupila z programu FGFA, společného vývoje stíhačky páté generace založené právě na Su-57. Důvody byly tvrdé: nedostatečný stealth, pochybnosti o supercruise, vysoká cena a odmítnutí Ruska přenést klíčové technologie. Server ThePrint připomíná, že návrat k debatě o Su-57E není technická samozřejmost, ale strategické přehodnocení pod tlakem regionální situace, především rostoucí čínské letecké síly.

Zároveň ale ke dni 28. září 2026 indický ministr obrany veřejně potvrdil, že o nákupu Su-57 dosud nepadlo rozhodnutí. Su-57E zůstává jednou z variant, bez smlouvy a bez finálního závazku. Indie mezitím rozjíždí vlastní program stíhačky páté generace AMCA: vláda v květnu 2025 schválila průmyslový model a první prototyp má být představen v září 2028. Sériová výroba se nicméně podle indické obranné výzkumné agentury DRDO posouvá až k roku 2035. Právě tato mezera, minimálně osm let bez domácího stealth letounu, drží debatu o Su-57E při životě.

Co to znamená pro širší bezpečnostní rámec

Případný indický nákup Su-57E se může zdát jako vzdálená záležitost, ale není. Česká indo-pacifická strategie výslovně uvádí, že dynamika v regionu má přímé implikace pro Evropu a české zájmy. Washingtonská deklarace NATO z července 2024 jde ještě dál: vývoj v Indo-Pacifiku podle Aliance přímo ovlivňuje euroatlantickou bezpečnost. Letecká rovnováha mezi Indií a Čínou tak není okrajové téma ani pro Prahu.

Podle nás je jádro indického dilematu prosté: Su-57E může být dobrý letoun, ale ve dvou eskadrách je to příliš málo na to, aby změnil strategickou rovnováhu, a příliš mnoho na to, aby šlo o levný experiment. Indie by získala elitní nástroj, který si nemůže dovolit ztratit, a právě proto ho nemůže naplno použít.