Jak Rusové kompenzují hlavní nevýhodu Su-57, který na radaru svítí jako stromeček. Na F-22 ani F-35 zkrátka nemá

Ruský Su-57 má podle otevřených odhadů až tisícinásobně vyšší radarovou odrazivost než americký F-22. Přesto nejde o bezcenný stroj, Moskva jeho slabiny řeší po svém.

Vzlet ruského Su-57 i Zdroj fotografie: UAC
                   

Když západní analytici poprvé důkladně rozebrali prototyp tehdy ještě označovaný T-50, narazili na paradox. Letoun, který měl být ruskou odpovědí na americkou stealth dominanci, vykazoval konstrukční rysy, jež šly přímo proti logice neviditelnosti: viditelné spáry mezi panely trupu, externě umístěné senzory a klasické kruhové trysky motorů. Každý z těchto detailů sám o sobě zvyšuje radarový odraz. Dohromady vytvářejí stroj, který sice patří do jiné ligy než starší Su-27 nebo Su-35, ale v porovnání s F-22 a F-35 na radaru skutečně „svítí“, ne doslova jako stromeček, ale řádově hůř než jeho západní protějšky.

Jak moc vlastně Su-57 „svítí“

Přesné hodnoty radarové odrazivosti (RCS) jsou u všech moderních stíhaček utajené. Existují ale otevřené odhady, které publikovala mimo jiné Air University amerického letectva. Podle nich se F-22 Raptor pohybuje kolem 0,0001 až 0,0002 m², F-35 Lightning II okolo 0,0015 m². Odhadované hodnoty pro T-50/Su-57? Někde mezi 0,1 a 1 m².

To není kosmetický rozdíl. Je to rozdíl řádů, stovek až tisíců. V praxi to znamená, že radar protivníka zachytí Su-57 na výrazně větší vzdálenost než F-22 nebo F-35. A právě vzdálenost rozhoduje. Moderní vzdušný boj se odehrává převážně mimo vizuální kontakt, v takzvaném režimu BVR, kde platí jednoduchá rovnice: kdo vidí první, střílí první, vyhrává první.

Expertní analýza britského RUSI to shrnuje přímo: Su-57 má významně vyšší RCS než oba západní stroje páté generace. Příčina přitom není jen v nedbalosti ruských inženýrů. Je to vědomé rozhodnutí.

Kompromis jménem manévrovatelnost

Ruská konstrukční filozofie u Su-57 nikdy nestavěla neviditelnost na první místo. Na rozdíl od Lockheed Martin, který u F-22 i F-35 podřídil stealth geometrii prakticky vše ostatní, Suchoj zvolil kompromis: částečně snížit zjistitelnost oproti starším typům, ale zachovat extrémní obratnost vycházející z aerodynamické tradice řady „Flanker“.

Výsledkem je letoun s vektorováním tahu na obou motorech, schopný manévrů v post-stallových režimech, které by F-35 nezvládl a které by i F-22, sám vybavený vektorováním tahu, provedl s větší námahou. Su-57 dokáže létat v úhlech náběhu, kde běžný bojový letoun ztrácí řiditelnost. V těsném manévrovém souboji, po takzvaném merge, by to byl mimořádně nebezpečný protivník.

Jenže celá pointa americké koncepce páté generace spočívá v tom, aby k merge vůbec nedošlo.

F-22 kombinuje stealth s takzvaným supercruise, tedy schopností udržovat nadzvukovou rychlost bez přídavného spalování, a logikou „first-look, first-kill“. F-35 sází na 360° situační přehled díky systému DAS, pokročilý elektronický boj přes AN/ASQ-239 a především na senzorovou fúzi: šest různých senzorových systémů sloučených do jednoho přehledného obrazu, který pilot vidí na displeji. Podle technické dokumentace Lockheed Martin je právě tato softwarová integrace tím, co z F-35 dělá víc než jen neviditelný letoun, dělá z něj síťový uzel celého bojiště.

Su-57 má vlastní radar s aktivním elektronickým řízením paprsku i infračervený vyhledávač. Ale funkční fúze dat, propojení s dalšími platformami a softwarová zralost podle západních analytiků zaostávají. Pilot Su-57 pracuje s roztříštěnějším obrazem a vyšší pracovní zátěží.

Elektronický boj jako záchranná brzda

Druhou kompenzační strategií je elektronický boj. Oficiální materiály ruského Rostecu přisuzují Su-57 integrovaný palubní obranný komplex schopný rušit nepřátelské radary, odvádět řízené střely a ztěžovat zaměření. Analytici The National Interest výslovně uvádějí, že Rusové elektronický boj berou jako jeden z hlavních nástrojů, jak vyrovnat horší zjistitelnost.

Otázka zní, nakolik to funguje. Nezávislý důkaz, že by elektronický boj Su-57 dokázal smazat stealth výhodu F-22 nebo F-35, veřejně neexistuje. Spíš jde o částečné zlepšení šancí na přežití poté, co už byl letoun odhalen, tedy o záchrannou brzdu, nikoli o plnohodnotnou náhradu neviditelnosti. F-35 má navíc vlastní pokročilý systém elektronického boje, takže ani v této disciplíně Su-57 nezískává jasný náskok.

Třicet kusů nedělá revoluci

I kdyby Su-57 byl technicky dokonalý, naráží na problém, který žádná supermanévrovatelnost nevyřeší: počet. Podle americké National Defense University bylo na počátku roku 2025 ve službě zhruba 25 kusů. The National Interest pracuje s odhadem kolem 30 až 40 strojů v roce 2026, včetně prototypů a rozpracovaných kusů. Rostec v roce 2019 uzavřel kontrakt na 74 sad kompozitních dílů pro sériové stroje s dodávkami rozloženými až do roku 2028.

Pro srovnání: Lockheed Martin do konce roku 2025 dodal přes tisíc F-35 do více než desítky zemí. F-22 sice Spojené státy nevyvážejí, ale ve službě jich je 187.

Sankce zavedené po únoru 2022 situaci dále komplikují. Americký Bureau of Industry and Security uvalil rozsáhlé restrikce na export polovodičů, senzorů a avionických komponent do Ruska. Dokumenty federálního registru dokládají, že Moskva se snaží omezení obcházet přes prostředníky a tranzitní země, ale přímý přístup k západní špičkové elektronice ztratila. Podle analýzy IISS a organizace CAR se část nákupů přesměrovala mimo koalici kontrolujících států; sankce tedy Rusko brzdí, ale nezastavily ho úplně.

Co to znamená pro střední Evropu

Polské letectvo už má v zemi osm F-35A: první tři dorazily 22. května 2026, dalších pět 28. srpna téhož roku. Česká republika své stroje dostane nejdříve od roku 2031, počáteční operační schopnost je plánována na rok 2032. V regionu tedy už existuje reálná stealth kapacita NATO, která by se s Su-57 mohla hypoteticky potkat.

V takovém scénáři by polský F-35 měl v boji mimo vizuální kontakt zásadní výhodu: nižší zjistitelnost, lepší situační přehled, propracovanější elektronický boj a síťové propojení s dalšími aliančními platformami. Su-57 by se stal nebezpečnějším teprve v těsném souboji, ale celá západní doktrína je postavená tak, aby k němu nedošlo.

Ruské letectvo jako celek přitom zůstává početnou silou. NDU uvádí kolem 3 700 letadel a přibližně tisíc bojových strojů. Hrozba pro NATO nestojí a nepadá se Su-57, ale s celým spektrem ruských vzdušných sil, protivzdušné obrany a zbraní s prodlouženým dosahem.

Su-57 je reálný bojový letoun, ne papírový projekt. Ale součet jeho kompromisů, vyšší zjistitelnost, slabší datová fúze, omezená výroba a sankční tlak na klíčové komponenty, z něj dělá spíš prestižní symbol ruských ambicí než nástroj, který by mohl systematicky čelit západní páté generaci.

Má Su-57 šanci konkurovat F-35, natož pak F-22?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články