Kinžal je jenom převlečený Iskander. Rusové opět lhali světu o své superzbrani, kterou zničili Ukrajinci hned na začátku války

Když Vladimir Putin v březnu 2018 představoval Kinžal jako jednu ze šesti „bezanalogových“ zbraní nové generace, svět sledoval animaci střely, která údajně dokáže prorazit jakoukoli protivzdušnou obranu, zasáhnout cíl za každého počasí a letět rychlostí přes Mach 10 (přibližně 12 250 km/h). Uplynulo osm let a z této prezentace zbyla hlavně prezentace. Ukrajinská vojenská rozvědka DIU v říjnu 2026 zveřejnila podrobný 3D model, kompletní seznam součástek i firem zapojených do výroby Ch-47M2 Kinžal, a výsledek je pro ruský zbrojní marketing zdrcující. Střela s interním označením 9-S-7760 je z hlediska konstrukce z devadesáti procent unifikovaná s balistickou střelou 9M723 systému Iskander-M. Jinými slovy: Rusko prodávalo světu jako zlomovou superzbraň dražší a logisticky složitější vzdušnou variantu něčeho, co už dávno mělo.

Převlečený Iskander: co je stejné a co se liší

Označení „převlečený Iskander“ není publicistická nadsázka, opírá se o konkrétní technická data. Střela 9M723 Iskander-M je pozemní operačně-taktická balistická raketa s doletem kolem 500 km, délkou přibližně 7 280 mm a bojovou hlavicí o hmotnosti 480 kg. Kinžal má podle databáze War&Sanctions dolet samotné střely do 1 000 km, délku 7 175 mm bez zadního aerodynamického krytu a bojovou hlavici 450 kg. Nosná architektura (motor, trup, většina avioniky) je prakticky totožná.

Co Kinžal přidává oproti svému pozemnímu dvojčeti:

• Odhazovací zadní aerodynamický kryt, který umožňuje zavěšení pod trupem letounu MiG-31K/I.
• Deklarovaná aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice, jenže DIU výslovně uvádí, že její použití při úderech na Ukrajinu zaznamenáno nebylo. U Iskanderu je tato hlavice „zatím jen na papíře“.
• Stanice aktivního rušení a systém klamných cílů, prvky, které mají ztížit práci protivzdušné obraně.

Společné průmyslové uzly obou střel potvrzuje i výrobní řetězec. Například podnik VNIIR-Progress dodává pro Iskander-M i Kinžal navigační prvky rodiny Kometa odolné proti rušení. Votkinský závod, kde se Iskandery fyzicky montují, figuruje v obou programech. Příbuznost není jen rétorická, je průmyslová.

Mýtus nezasáhnutelnosti se rozpadl nad Kyjevem

Ruská propaganda roky budovala obraz Kinžalu jako střely, kterou nelze sestřelit. Rychlost přes Mach 10, nepředvídatelná trajektorie, průnik jakoukoli obranou. Americká Kongresová výzkumná služba (CRS) ve své studii o hypersonických zbraních ale upozorňuje, že ruská tvrzení o výkonu Kinžalu nebyla veřejně ověřena americkými zpravodajskými službami a část analytiků k nim přistupuje skepticky. Tatáž studie řadí Kinžal spíše mezi manévrující vzduchem odpalované balistické střely než mezi klasické hypersonické klouzavé systémy typu glide vehicle.

A pak přišel květen 2023. Dne 16. května mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat oznámil, že při nočním útoku na Kyjev bylo sestřeleno všech šest Kinžalů vypálených v jedné vlně. Šest ze šesti. Aura nepřemožitelnosti se rozpadla během jediné noci, a to v rámci dnes už více než čtyřleté války poměrně brzy. Ukrajinské letectvo k 24. únoru 2026 uvádělo celkem 86 zničených Kinžalů. Přesný počet všech odpálených střel veřejně dostupný není, ale samotné číslo sestřelů mluví jasně: Kinžal je zranitelný.

Proč Rusko zastavilo výrobu a vrátilo se k Iskanderu

Pokud by Kinžal skutečně byl revoluční zbraní, těžko by Rusko v roce 2026 jeho výrobu pozastavilo. Přesně to se ale stalo. Vadym Skibickyj, zástupce náčelníka DIU, v srpnovém rozhovoru pro RBC-Ukraine uvedl, že výroba Kinžalů byla zastavena od dubna 2026 a zdroje se přesměrovaly k přesnějším typům střel, především k 9M723 Iskander-M.

Důvody jsou tři a vzájemně se posilují:

• Přesnost. Skibickyj mluví o odchylce třiceti metrů a více, zatímco účinná střela by měla držet odchylku do pěti až sedmi metrů. Rusko proto pracuje na nové tříštivotrhavé hlavici, která by kompenzovala nepřesnost větší oblastí zásahu.
• Nosiče. Kinžal lze odpálit pouze z letounu MiG-31K nebo jeho modernizované verze MiG-31I. Těchto strojů má Rusko omezený počet a nové nevyrábí. Každý ztracený MiG-31 tak znamená trvalý úbytek odpalovací kapacity.
• Ekonomika výroby. Iskander-M je levnější, logisticky jednodušší a výrobně zaběhnutý. Podle odhadů DIU z srpna 2026 plánovalo Rusko měsíční výrobu 9M723 na šedesát kusů, přičemž v červenci jich vyrobilo šedesát pět. Kinžalů mělo Rusko k červenci zbývat kolem padesáti.

Tlak balistických úderů na Ukrajinu tedy neklesá, jen se přesouvá k levnější a praktičtější zbrani, která je paradoxně tím samým Iskanderem, z něhož Kinžal vznikl.

Americké čipy, české stroje a díry v sankcích

Příběh Kinžalu má i technologický rozměr, který sahá daleko za ruské hranice. Vladyslav Vlasjuk, poradce ukrajinského prezidenta pro sankce, v září 2026 popsal zajímavý obrat: v roce 2023 Rusko nahradilo americké procesory Texas Instruments v řídicí desce Kinžalu domácími čipy. Jenže v novějším vzorku desky Zarja-61 z Kinžalu sestřeleného v květnu 2026 se americké procesory vrátily. Ruské náhražky zjevně nedávaly požadovaný výsledek. Komponentová databáze DIU navíc u aktivní hlavice Kinžalu eviduje americké a švýcarské součástky s výrobními daty z let 2020 až 2022, importní závislost nezmizela.

A česká stopa? Přímou vazbu konkrétních českých firem na 22 dosud nesankcionovaných podniků z kinžalové kooperace jsme v této rešerši nepotvrdili. Širší česká stopa v ruském raketovém průmyslu je ale prokazatelná: databáze War&Sanctions eviduje české obráběcí stroje značky Šmeral ve Votkinském závodě, kde se montují právě střely 9M723 Iskander-M, a stroje TOS Kuřim či Pegas-Gonda v dalších podnicích ruského zbrojního komplexu. Vzhledem k devadesátiprocentní unifikaci Kinžalu s Iskanderem je tato stopa pro celé téma relevantní, i když ji nelze poctivě vydávat za přímý důkaz obchodu s konkrétními kinžalovými firmami.

Superzbraň, která jí nikdy nebyla

Pro srovnání: když analytici mluví o skutečně hypersonických systémech nové generace, ukazují na čínský DF-17, balistickou střelu středního doletu s hypersonickým klouzavým tělesem, konstruovanou od počátku jako HGV s uváděnou rychlostí Mach 5 až 10 (přibližně 6 125 až 12 250 km/h) a doletem 1 800 až 2 500 km. Kinžal dosahuje hypersonických rychlostí po balistické trajektorii, ale konstrukčně je mnohem konzervativnější. Podle CSIS Missile Threat ho západní analytická komunita dlouhodobě považovala za odvozeninu Iskanderu, jen to říkala tišeji než Kreml svůj marketing.

Kinžal zůstává nebezpečná střela. Rychlá, s krátkým varovným časem, schopná nést konvenční i jadernou hlavici. Ale dostupná data ho definitivně posouvají z kategorie „revoluční superzbraň“ do kategorie „drahá, omezeně dostupná a přesnostně problematická odvozenina Iskanderu“. Rusko samo to uznalo tím nejtvrdším možným způsobem: zastavilo její výrobu a vrátilo se k originálu.