Letadlo mělo mít tvar létajícího talíře a létat neuvěřitelně rychle. Původní plány konstruktérů ale zcela selhaly

Létající talíře jsou především výmyslem autorů sci-fi a údajně je pozorují lidé, kteří spatřili UFO. Na první pohled se může přitom zdát být nesmyslné, aby něco ve tvaru disku létalo po obloze jako letadlo, protože nemůže využívat vztlaku. To ale neznamená, že by stroje takového konstrukce nemohly létat. Dokonce se o to pokoušeli inženýři známé společnosti Avro Canada a slibovali až neuvěřitelné výkony. Pravdou zůstává, že se jim nakonec u stroje zvaného Avrocar nepodařilo překonat technické obtíže.

Talíř létající čtyřnásobkem rychlosti zvuku

Do stavby stroje o tvaru létajícího talíře se pustil známý konstruktér společnosti John Frost v 50. letech. Jeho vizí byl revoluční stíhací letoun, který by dokázal létat rychlostí Mach 4 a dostat se až do výšky 30 kilometrů. Měl sloužit k zachycování sovětských bombardérů. Je proto pochopitelné, že se o tuto možnost velmi zajímalo i americké letectvo a později armáda. Frost měl v plánu využít takzvaného Coandova efektu.

V podstatě šlo o to, že uprostřed disku bylo nasávání vzduchu do proudového motoru nebo motorů. Jejich tah pak byl distribuován do obvodu stroje, čímž se nadnášel a úpravou směru tahu různými klapkami a dalšími zařízeními se měl i pohybovat. Případně mohl zůstat viset, čehož jsou schopné letadla VTOL. Teorie to byla relativně správná, ale byla technicky velmi obtížná a projekt se od počátku potýkal s mnoha problémy.

iZdroj fotografie: Public Domain

Jeden problém za druhým

V roce 1959 nakonec byly postaveny dva prototypy. Šlo o stroje tvaru disku o průměru 5,5 metru s dvoučlennou posádkou. Byly vybaveny třemi proudovými motory. Stroj se poprvé vznesl 29. září, ale začal velmi nepříjemně poskakovat. Testovací pilot musel motory zastavit. Problém byl nakonec úpravami odstraněn a zkoušky pokračovaly. V roce 1960 odhalily, že při rychlostech nad 56 kilometrů v hodině je stroj nestabilní. O rok později byla hranice posunuta na 190 kilometrů v hodině, ale i to bylo stále daleko ke slibované rychlosti.

Avru ale začaly docházet peníze, které dostalo na projekt od armády a letectva. Nakonec nezbylo, než projekt zcela zrušit. Na západě také začala konstrukce VTOL letounu Harrier, který se nakonec ukázal jako úspěšný. Jeden z Avrocarů později sloužil k různým testům. Na oba prototypy se nějakou dobu prášilo, ale nakonec skončily v muzejních sbírkách jako ukázka toho, čím vším se letečtí inženýři zabývali, a že mnohé projekty byly slepou uličkou.