„MiG-23 si chválili i američtí piloti, co s nimi létali 8 let,“ uvedli kdysi Rusové; ve skutečnosti je ale nesnášeli a 2 z nich přišli o život

Nejschopnějším letounem československého letectva byl Mikojan-Gurevič MiG-23 Flogger, a to až do zavedení letadel 4. generace Mikoyan MiG-29 Fulcrum na konci 80. let 20. století. Z výrobní linky sjel v počtu kolem 5 tisíc kusů a dostal se do výzbroje nejenom SSSR a států Varšavské smlouvy, ale také do zemí tehdejších sovětských spojenců po celém světě. Překvapivě pak MiG-23 skončil i v americkém letectvu jako oponent, aby mohli letci trénovat proti skutečným soupeřům. Tehdy totiž neexistovaly žádné pokročilé simulátory jako dnes.

MiG-23 měnil tvar svých křídel

Vývoj letounu MiG-23 sahá do začátku 60. let 20. století, kdy se SSSR snažil vytvořit nástupce Mikoyan-Gurevich MiG-21 Fishbed. Konstruktéři nakonec přistoupili ke konceptu jednomotorového letounu s proměnlivou geometrií křídla, které se přizpůsobovalo podle rychlosti. Letoun tak mohl přistávat relativně pomalu i na kratších drahách, a zároveň dosahovat vysokých rychlostí. Vznikla celá řada modelů, stíhacích bombardérů až po cvičná letadla. MiG-23 mohl už tehdy používat i střely s dlouhým doletem za hranicí viditelnosti.

Letouny MiG-23 byly ve výzbroji sovětských spojenců v Evropě, ale například i ve službách kubánského, syrského a libyjského letectva. Není proto divu, že Američané chtěli přesně vědět, proti jakým letounům by teoreticky mohli bojovat. Nakonec se na ně usmálo štěstí, když se jim na konci 70. let 20. století podařilo několik letadel získat hlavně od Egypta, který se se Sovětským svazem „rozešel“. Američané je tak mohli na asi 8 let zařadit do speciální 4477. testovací letky, kde sloužily k výcviku v roli oponentů.

iZdroj fotografie: Public Domain

Ačkoliv měl stroj relativně pohodlný kokpit, američtí piloti neměli MiG-23 příliš v lásce. Zjistili například, že není tak obratný, jak se předpokládalo, a nehodí se na klasický dog fighting, i když mohl být se svými střelami na delší vzdálenost nebezpečný. Byl navíc velmi náchylný na pilotáž, kvůli čemuž se mohl pilot brzy dostat do problémů; a snadné nebylo dle Američanů na úzkém podvozku ani přistání. Dva piloti dplpmce při nehodách s MiG-23 zemřeli, nelze se tedy pověsti letadla mezi nimi divit. Řada nehod pak letoun provázela i v jiných zemích.

Letoun s velmi vysokou rychlostí

MiG-23 byl jednomotorový letoun o délce 16,7 metrů a rozpětím křídel až 13,69 metrů, ale to záleželo na jejich nastavení. Byl stavěný v jednomístném i dvoumístném provedení, a jeho výkony se také podle typu odlišují. Proslulý byl každopádně velmi dobrým zrychlením i vysokou rychlostí, létat dokázal až rychlostí Mach 2,4. Výzbroj tvořily střely vzduch-vzduch, a to včetně radarově naváděných, kanon ráže 23 milimetrů, a také řízené rakety nebo pumy.

Letouny se staly účastníky řady konfliktů, například s pákistánským letectvem při sovětské invazi do Afghánistánu. Sýrie je zase používala ve střetech s izraelským letectvem, a Irák ve své válce s Íránem; zapojeny však byly i do mnoha dalších bojů. Po konci studené války se jich začala řada letectev zbavovat, dnes slouží již většinou v chudších zemích jako je Sýrie, Severní Korea a další. V době své největší slávy ale byla nebezpečná, poradit si prý dokázala i s moderními íránskými Grumman F-14 Tomcat.